Mikola Statkevič
| Mikola Statkevič | |
|---|---|
 Mikola Statkevič (24. září 2010) | |
| Narození | 12. srpna 1956 (68 let) Ljadna  Sovětský svaz |
| Bydliště | Minsk |
| Národnost | běloruská |
| Alma mater | Military Academy of Belarus Minsk Higher Air Defense Anti-aircraft Missile Academy |
| Povolání | politik a voják |
| Ocenění | Sacharovova cena za svobodu myšlení (2020) medaile Za bezchybnou službu 3. třídy Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky medaile Za bezchybnou službu |
| Politické strany | Komunistická strana Sovětského svazu Belarusian Social Democratic Party (People's Assembly) |
| Choť | Maryna Adamovich |
| Web | statkevich |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mikola Viktaravič Statkevič (bělorusky Мікола Віктаравіч Статкевіч, * 12. srpna 1956 Ljadna) je běloruský politik, politický vězeň[1] a jedna z hlavních postav demokratické opozice proti režimu Alexandra Lukašenka.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Statkevič se narodil v Ljadně u Slucka. Jeho předci patřili k šlechtickému rodu Statkiewicz a Wołodkowicz.[2][3]
V roce 1978 absolvoval Minskou Vyšší vojenskou inženýrskou školu a sloužil jako člen sovětských protivzdušných sil v Murmanské oblasti.[3] Aktivní vojenskou službu ukončil v roce 1982 v hodnosti podplukovníka, a vrátil se na Vyšší vojenskou inženýrskou školu, kde obhájil svou dizertační práci a stal se učitelem.[4]
Na počátku 90. let byl Statkevič jedním z čelných představitelů Běloruského vojenského sdružení (Беларускае згуртаваньне вайскоўцаў), spolku běloruských důstojníků sovětské armády usilujících o nezávislost své země.[5] Roku 1991 Statkevič vystoupil z Komunistické strany Sovětského svazu kvůli svému nesouhlasu s masakrem litevských demonstrantů během tzv. Lednových událostí.[6]
Politická kariéra a věznění
[editovat | editovat zdroj]V červenci 1995 byl zvolen předsedou Běloruské sociálně demokratické strany (Беларуская сацыял-дэмакратычная Грамада).[6] V roce 2005 byl Statkevič odsouzen ke třem letům nucených prací za organizování masových protestů proti referendu z roku 2004, které zrušilo část běloruské ústavy a umožnilo prezidentovi Lukašenkovi opětovně kandidovat v prezidentských volbách. Amnesty International poté označila Mikolu Statkeviče za vězně svědomí. Po amnestii v roce 2007 byl propuštěn na svobodu.[5]
Statkevič byl jedním z mnoha demokratických kandidátů kteří kandidovali v běloruských prezidentských volbách v roce 2010, a večer 19. prosince 2010 se zúčastnil demonstrace v Minsku proti falšování výsledků prezidentských voleb. Zatímco policie a armáda přistoupila k násilnému potlačení demonstrace a zatýkání jejích účastníků, snažil se Statkevič opustit místo demonstrace v taxíku. Ten byl ale zablokován dvěma osobními auty a Statkeviče zadržela běloruská KGB.[7] Ve své cele držel hladovku a odmítal vypovídat.[8] 26. května 2011 byl poté odsouzen na 6 let v trestanecké kolonii.[9] Později byl propuštěn z vězení, a znovu zatčen a osvobozen během demonstrací v roce 2017.[10]
Dne 31. května 2020 byl zatčen během cesty na shromáždění, kde se sbíraly podpisy pro prezidentskou kandidátku Svjatlanu Cichanouskou, a byl odsouzen na 15 dní za účast na nepovoleném protestu.[11] Tento trest byl ještě dvakrát prodloužen a 29. června byl Statkevič znovu souzen za „organizování nepokojů“. Lidskoprávní organizace Vjasna označila obvinění za politicky motivované a požadovala okamžité Statkevičovo propuštění.
Dne 14. prosince 2021 byl Statkevič odsouzen ke 14 letům vězení. Spolu s ním byli odsouzeni také Ihar Losik, Sjarhej Cichanouski a další tři obžalovaní. Během 565 dnů, které strávil ve vazbě, neměl Statkevič možnost setkat se se svým právním obhájcem ani rodinou.[12]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Je ženatý s Marinou Adamovič.[13]
Během německé okupace Běloruska za druhé světové války se jeho otec i dědeček zapojili do partyzánského hnutí. Statkevičův otec Viktar žije ve městě Baranavičy a je oblíbený u místního obyvatelstva i demokratické opozice.[2]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V prosinci 2020 byl spolu s ostatními příslušníky běloruské demokratické opozice oceněn Sacharovovou cenou.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mikałaj Statkiewicz na polské Wikipedii a Mikola Statkevich na anglické Wikipedii.
- ↑ Viasna condemns persecution of opposition leader Statkevich as politically motivated [online]. 30. června 2020 [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
- ↑ a b ГРУЗЬДЗІЛОВІЧ, Алег. Радавод Статкевіча: аднаго дзеда забіў НКВД, другога расстралялі фашысты. https://www.svaboda.org. 5. července 2014. Dostupné online [cit. 30. května 2023]. (bělorusky)
- ↑ a b ТАМКОВІЧ, Аляксандр. Мікола Статкевіч: трымацца праўды. Новы Час. 8. července 2013. Dostupné online [cit. 30. května 2023]. (bělorusky)
- ↑ Палітык, падпалкоўнік, кандыдат навук. Хто такі Мікалай Статкевіч, якому прысудзілі 14 гадоў асаблівага рэжыму. https://www.svaboda.org. 15 December 2021. Dostupné online [cit. 30 May 2023]. (bělorusky)
- ↑ a b Мікола Статкевіч: У 2011 годзе ў апазіцыі можа быць апошні шанец [online]. Наша Ніва, 23. února 2010 [cit. 2012-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12. prosince 2013. (bělorusky)
- ↑ a b Мікола Статкевіч (біяграфія). https://www.svaboda.org. 10. prosinec2012. Dostupné online [cit. 10. července 2012]. (bělorusky)
- ↑ ДАШЧЫНСКІ, Алесь. Гаўруцікаў заяўляе аб выкраданьні і зьнікненьні Статкевіча. https://www.svaboda.org [online]. 21. prosince 2010 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (bělorusky)
- ↑ КОРОВЕНКОВА, Татьяна. Статкевич отказался от дачи показаний и объявил голодовку в СИЗО КГБ. http://news.tut.by [online]. 22. prosince 2010 [cit. 2023-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-23. (rusky)
- ↑ Statkevich sentenced to 6, Uss to 5.5 years in prison [online]. 26. května 2011 [cit. 2012-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Missing Belarusian Opposition Leader Freed After Three-Day Detention [online]. 27. března 2017 [cit. 2017-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Белорусского оппозиционера Статкевича арестовали на 15 суток [online]. 1. června 2020. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Мікола Статкевіч будзе сядзець у Шклове. Наша Ніва [online]. 6. června 2011 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (bělorusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikola Statkevič na Wikimedia Commons - Oficiální Statkevičův web
