Michal Vitanovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michal Vitanovský
Narození3. května 1946 (77 let)
Klatovy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochař, medailér, typograf a publicista
OceněníZáslužný kříž Božího hrobu
Maltézský záslužný řád
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Vitanovský (* 3. května 1946 Klatovy) je český medailér a sochař a publicista zaměřený na problematiku numismatiky a kachlů.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19611965 vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Po dokončení studoval v letech 1965–1971 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jana Kavana, obor užitá plastika.

Od roku 1990 je členem Asociace umělců medailérů, od r. 1992 Umělecké besedy a společně s Miladou Othovou a Jiřím Vlachem tvoří uměleckou skupinu Trojkolka. V současné době žije a tvoří v Praze. Náleží k předním českým medailérům.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Během studií pracoval s mnoha různými materiály, jako například dřevo, kovy, keramika, kámen i plasty. Již během let jeho studia lze v jeho práci najít inspiraci díly mnoha moderních sochařů, jako je například Pablo Picasso, Alexander Calder, Henry Moore nebo Jacques Lipchitz. Závěr jeho vysokoškolského studia se dějově proťal s nástupem normalizace, což se také projevilo v jeho závěrečné práci – do plastiky Prométhea vtělil všechny své pocity z dusné atmosféry oné doby.[1]

Po absolutoriu školy se Vitanovský věnoval převážně tvorbě medailí a soch jako umělec ve svobodném povolání. Inspirací mu byla žena díky fyzickým proměnám a vnitřní život. Během 80. let se mimo odlévaných medailí věnoval také medailím raženým. Celkem jich zrealizoval již přes osm set.[2]

Je autorem návrhu československého Řádu T. G. Masaryka (1990) a českého Řádu Bílého lva (1994), dále pomníku zimního krále Fridricha Falckého v Pyšelích-Nové Vsi (2010), pamětní desky Josefa Hlávky ve Vídni (2016) či bronzové pamětní desky zakladatele Josefa Hlávky na Zemské porodnici v Praze (2016). Celoživotní tvorba autora byla představena v monografii Michal Vitanovský, Regulus, Praha 2011 (ISBN 978-80-86279-99-2).

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnost krále Vratislava I. (1061–1092) na mincích. K oficiálnímu vyobrazení prvního českého krále a k české panovnické distinkci, Sborník Národního muzea v Praze A 38, 1984, s. 169-218
  • Lipany poprvé, katalog výstavy, Galerie Mladá fronta, Praha 1991
  • Příspěvek k výrobě pozdně gotických kachlových matric – otázky výtvarné formy a technologie, in: Archeologia historica, 20, 1995, s. 539–550 (se Zdeňkem Hazlbauerem)
  • Kavanova škola v současné české medaili, in: Numismatické listy 50, 1995, s. 115–117
  • Svět české mince a medaile, katalog expozice ve Vlašském dvoře, Kutná Hora 1996 (s Helenou Štroblovou)
  • Jan Smrž a jeho lyrické konstrukce, Plzeň 1998
  • Plakety sochaře Olbrama Zoubka, in: Numismatické listy 53, 1998, s. 73–75
  • Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance, Praha 2004 (s Čeňkem Pavlíkem)
  • Pyšelská heraldika, Praha 2006
  • Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska, Slovácké muzeum Uherské Hradiště 2008 (spoluautoři Zdeněk Měřínský aj.)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ak. soch. Michal Vitanovský | Česká mincovna. ceskamincovna.cz [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. 
  2. Michal Vitanovský - texty o autorovi. www.michal-vitanovsky.cz [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1611, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Juliana Boublíková-Jahnová: Michal Vitanovský – A Retrospect, The Medal 35, 1999, s. 79-86

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]