Jacques Lipchitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jacques Lipchitz
Amedeo Modigliani, portrét Jacquese a Berthe Lipchitz (1916)
Amedeo Modigliani, portrét Jacquese a Berthe Lipchitz (1916)
Narození 22. srpna 1891
Druskininkai
Úmrtí 26. května 1973 (ve věku 81 let)
Capri
Místo pohřbení Har ha-Menuchot
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ29897367 (do 1909)
École nationale supérieure des beaux-arts
Académie Julian
Povolání sochař, umělec a malíř
Významná díla John F. Kennedy Memorial
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Lipchitz (22. srpna 1891, Druskieniki, Grodenská gubernie, nyní Litva16. května 1973, Capri) byl naturalizovaný francouzský sochař, od roku 1939 žijící v USA. Patří k zakladatelům kubistického sochařství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jacques Lipchitz, narozen jako Chaim Jacob Lipschitz, byl synem židovského stavitele v Grodenské gubernii (na hranici s Vilenskou gubernií, na území dnes patřící Litvě). Pod vlivem otce nejprve začal studovat ve Vilniusu stavební inženýrství, ale roku 1909 odešel do Paříže a s podporou své matky se zapsal ke studiu na École des Beaux-Arts, Colarossiho akademii a Julianově akademii. V Louvru studoval zejména sochy archaického Řecka, Egypta a románského období a rané gotiky.

V Paříži se seznámil s komunitou umělců žijící na Montmartru a Montparnassu. Lipchitz již roku 1912 vystavoval na Salonu Société Nationale des Beaux-Arts a na Podzimním salonu a po roce 1913, kdy ho mexický malíř Diego Rivera seznámil s Pablem Picassem, je ovlivněn kubismem. Roku 1920 měl první autorskou výstavu v Galerie L’Effort Moderne Léonce Rosenberga a roku 1922 vytvořil pět basreliéfů v Merionu v Pennsylvanii na objednávku Barnesovy nadace. Smlouvu s Rosenbergem Lipchitz zrušil, aby se mohl věnovat svobodné tvorbě, ale brzy se ocitl ve finančních problémech.

V letech 1924-25 se Lipchitz stal francouzským občanem, oženil se s Berthe Kirosser a přestěhoval se do Boulogne-sur-Seine. V roce 1935 měl první velkou výstavu v New Yorku.

Po okupaci Francie za druhé světové války uprchl s pomocí amerického novináře Variana Frye přes Marseille do Spojených států. Zde se usadil v Hastings-on-Hudson v New Yorku. Roku 1949 vystavoval na 3. mezinárodní výstavě sochařství v Philadelphia Museum of Art a jeho retrospektivní výstava v Museum of Modern Art v New Yorku roku 1954 putovala do Walker Art Center v Minneapolis a Cleveland Museum of Art. V letech 1959 a 1964 vystavoval na Documenta v Kasselu.

Od roku 1963 se pravidelně vracel do Evropy a pracoval v Pietrasanta v Toskánsku, kde se spřátelil se sochařem Fiore de Henriquezem. Roku 1972 vyšla při příležitosti Lipchitzovy výstavy v Metropolitním muzeu v New Yorku jeho autobiografie.[1]

Jacques Lipchitz zemřel roku 1973 na dovolené na Capri a je pohřben v Jeruzalémě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpěv samohlásek, 1931-32
Radost ze života, 1927
Žena s dítětem, 1941-45
Vláda lidu, 1976, Philadelphia

Roku 1913 vytvořil Lipchitz sochu Hadí žena a tanečník (La femme au serpent et la danseuse), která je kombinací abstraktních prvků a kde dominuje kužel. V soše Tanečnice (La danseuse) se namísto zakřivení protínají plochy v pravých úhlech a pevném geometrickém řádu. Těmito dvěma sochami se zařadil mezi přední kubistické sochaře jako byli Alexander Archipenko, Juan Gris a Henri Laurens.

Lipchitzova socha Muž s kytarou (Homme à la guitare) z roku 1915 je zcela abstraktní dílo, které ve své době způsobilo senzaci. Jeho Reliéf z roku 1919 obsahuje plastické tvary odvozené ze skutečnosti, ale míra jejich abstrakce je taková, že představují pouhé znaky, skládané v celek, který je zcela podřízen výtvarným zákonitostem.[2]

Roku 1920 vytvořil portrét Gertrude Stein a věnoval se abstraktnímu kubismu, ale kolem roku 1930 se jeho tvorba odklání od původního pojetí kubismu a sochy představené na výstavě v galerii Jeanne Bucher se skládají ze složitých zakřivených ploch a oblých forem. Modeluje také duté plastiky, které pod vnějším obalem skrývají tajuplný vnitřní prostor (Hlava, 1928).

V polovině 30. let zkoumal využití prázdného prostoru ohraničeného lineárními formami z proužků hlíny a drátů - tedy jakousi prostorovou kresbu. Nejznámější postkubistickou plastikou Jacquese Lipchitze je Zpěv samohlásek, vytvořený roku 1932 v kameni pro francouzskou sběratelku, který je apoteózou hudby a poezie. Jeho Prométheus zápasící se supem je symbolem odporu proti fašismu a byl později vytvořen ve více variantách. Poprvé byl vystaven na Světové výstavě v Paříži roku 1937, kde byl oceněn zlatou medailí. Nový styl Lipchitzovy tvorby reaguje na bezprostřední dění ve světě, vyjadřuje smyslovější vztah k přírodě a je charakteristický vzdutými, neklidnými až barokně nadsazenými formami.[3]

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1914 Marin à la guitare (Námořník s kytarou) , Centre Pompidou
  • 1915 Head (Hlava), Hirschhorn Museum ve Washingtonu
  • 1916 Man with guitar (Muž s kytarou), MOMA v New Yorku
  • 1918 Nature morte (Zátiší), reliéf v kameni
  • 1923-25 Baigneur (Koupající se)
  • 1927 La joie de vivre (Radost ze života), Collection du vicomte de Noailles, Hyères, Jerusalem Museum, Israel
  • 1928-1929 Le cri (Pláč nebo křik), Parc de sculptures du Musée Kröller-Müller d'Otterlo, Nizozemsko
  • 1928 Ležící akt s kytarou
  • 1931-1932 Le Chant des voyelles (Zpěv samohlásek), Parc de sculptures du Musée Kröller-Müller d'Otterlo, Nizozemsko
  • 1932 Head (Hlava), Stedelijk Museum , Amsterdam
  • 1938 Znásilnění Evropy, Art Institute of Chicago
  • 1941-45 Mother and Child (Matka s dítětem), Honolulu Museum of Art
  • 60. léta Government of the People (Vláda lidu), dedicated 1976, Philadelphia

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jacques Lipchitz na anglické Wikipedii, Jacques Lipchitz na italské Wikipedii a Chaim Jacob Lipchitz na francouzské Wikipedii. a písemné zdroje uvedené v odkazech.

  1. Lipchitz, Jacques, My Life in Sculpture, New York, Viking Press, 1972.
  2. Igor Zhoř, Hledání tvaru, Mladá fronta, Praha 1967, s. 36
  3. Igor Zhoř, Hledání tvaru, Mladá fronta, Praha 1967, s. 37

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hope, Henry Radford, “The Sculpture of Jacques Lipchitz”, New York, Plantin press, printed for the trustees of the Museum of Modern Art, 1954
  • Zhoř Igor, Hledání tvaru, nakl. Mladá Fronta, Praha 1967
  • Van Bork, Bert, “Jacques Lipchitz, The Artist at Work”, New York, Crown Publishers, 1966
  • Lipchitz, Jacques, “My Life in Sculpture”, New York, Viking Press, 1972
  • Stott, Deborah A., “Jacques Lipchitz and Cubism”, New York, Garland Pub., 1978
  • Barbier, Nicole “Lipchitz : Œuvres de Jacques Lipchiz” (1891-1973), Centre Georges Pompidou, Musée d'art moderne, 1978
  • Wilkinson, Alan G., “Jacques Lipchitz, A Life in Sculpture", Toronto, Canada, Art Gallery of Ontario, 1989

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]