Přeskočit na obsah

Michal Bernard Mandel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michal Bernard Mandel
Narození1660 nebo 1659
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí23. dubna 1711
Salcburk
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánísochař
Hnutíbaroko
Významná dílaMirabellgarten
MecenášiJan Arnošt z Thun-Hohenštejna, Jan Adam I. z Lichtenštejna
Vliv naMatyáš Bernard Braun, Johann Anton Pfaffinger
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michal Bernard Mandel, také Mandl, Mändl, Mendl (1659/1660 Praha – 23. dubna[1] 1711 Salcburk) byl rakouský barokní sochař českého původu, činný převážně v Salcburku.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Socha sv. Jáchyma, kolegiátní kostel, Salcburk
Plavení koní, zámek Mirabell, Salcburk
Sv. Filip Benicius, Karlův most
Sv. Ondřej, Andräkirche Salcburk

Odborná literatura se shoduje, že Mandel pocházel z Prahy, kde si osvojil pražský sochařský rukopis,[2] než pokračoval ve studiu do Itálie, pravděpodobně do Benátek a Říma, protože vzory italského baroka převzal. Koncem 80. let 17. století se M. usadil v Salcburku. Roku 1690 se oženil s dcerou kamenosochaře Andrease Götzingera, z toho se usuzuje, že patřil do Götzingerovy dílny. Od roku 1694 vedl vlastní dílnu, podepisoval své autorské smlouvy a najímal si asistenty.[3]

Kromě několika bozzett se dříve známé dílo M. skládalo z monumentálních kamenných plastik, které často dotvářely architekturu Jana Bernarda Fischera z Erlachu a jejich objednavatelem byl salcburský kníže arcibiskup Jan Arnošt z Thun-Hohenštejna. Nejvýznamnější sousoší Plavení koní umístil do parku u koníren, symbolizuje samotného arcibiskupa, zosobněného antickým Bukefalem Alexandra Velikého.[4] V okruhu salcburského arcibiskupství Mandel tesal náhrobky, sochařskou dekoraci kašen, zahradní plastiky, erby, heraldické figury zvířat a oltářní sochy. Obvykle užíval bílý mramor z lomů v okolí Salcburku, méně často dělal dřevořezby s polychromií.

Významné figurální plastiky se dochovaly na fasádě kostela Nejsvětější Trojice (1699–1700) a kolegiálního kostela (1705–1708). K posledním Mandelovým zakázkám patřila objednávka sochy představeného řádu servitů sv. Filipa Benicia pro Karlův most, zadaná pražskými servity a placená knížetem Janem Adamem I. z Lichtenštejna, jehož erb je na soklu. Dochovaný hliněný model vznikl roku 1711, ale v dubnu téhož roku Mandel zemřel, nejspíše jako většina kameníků na silikózu. Vytesání sochy v nadživotní velikosti z bílého alpského mramoru pravděpodobně proběhlo v Mandlově dílně, okolnosti ani letopočet nejsou známy. Osazení sochy na most na podstavec z českého pískovce mělo zpoždění tří let. Mandel již do něho nemohl zasáhnout.

Mandel je literaturou hodnocen jako nejvýznamnější barokní sochař v Salcburku. Učil se u něj například Matyáš Bernard Braun. Jeho hlavní díla se brzy stala tak slavnými, že byla kopírována. Johann Anton Pfaffinger vytvořil kopie soch sv. Petra a Pavla pro klášter v Seitenstettenu a pro kostel Sv. Petra v Salcburku. Princ Evžen Savojský si objednal kopii Mandlova sousoší Plavení koní.

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Plavení koní, Salcburk, jezírko u koníren zámku Mirabell, Salcburk, 1692–1693
  • Dva šermíři (atleti), zahrada zámku Mirabell, Salcburk
  • Čtyři alegorické sochy teologických ctností (Víra, Láska, Naděje a Boží moudrost) na atice, Čtyři andělé na bočních oltářích; kostel Nejsvětější Trojice, Salcburk, 1700–1702
  • Sochy světců a světic, v nikách kolegiátního kostela Nanebevzetí P. Marie v Salcburku
  • Socha sv. Ondřeje, kaple kostela sv. Ondřeje, Salcburk
  • Bozzetto sochy sv. Filipa Benicia pro Karlův most, pálená hlína, Museum Carolino Augusteum, Salcburk, 1711[5]
  • Dvojice andělů, oltář zámecké kaple, Tittmoning, kolem 1693–1694
  • Skupina Zvěstování, Trojiční sloup, Straubing, 1708–1709

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KRETSCHMER, 1990, s.18; březnové datum ve starších publikacích je chybné.
  2. ↑ BLAŽÍČEK 1958, s. 134; POCHE 1986, s. 19; KRETSCHMER 1990, s. 18
  3. ↑ KRETSCHMER, 1990, s. 18
  4. ↑ HILLER 1977, s. 58-73
  5. ↑ MÁDL 1921, reprodukce na s.72

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NEUMANN, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
  • POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986, s. 19–20
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Sochařství baroku v Čechách. NKLU Praha 1959, s. 134–135.
  • KOŘÁN, Ivo: Karlův most. Odeon Praha 1989
  • PRETZELL, Lothar: Salzburger Barockplastik, Entwicklungsgeschichte der Salzburger Plastik vom Anfang des 17. bis zum Ende des 18. Jahrhunderts. Deutsche Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1935
  • MÁDL, Karel Boromejský: Sochy na Karlově mostě. Štenc Praha 1921, s. 55, 70–71, 2 obrázky on line: [1] (zvl. otisk článku z časopisu Zlatá Praha XXV., 1908).
  • HILLER, Stefan: Thunsche Tiere im Mirabellgarten, in: Salzburger Museumsbulletin Nr. 1, 1974
  • HILLER, Stefan: Triumph des Pferdes, Zur Ikonologie der Salzburger Pferdeschwemmen, in: Festschrift für Hans Sedlmayr, editor Johannes Graf von Moy, Pustet: Salzburg-München 1977, s. 57-83, ISBN 978-3-7025-0148-8
  • KRETSCHMER, Hildegard: Michael Bernhard Mandel, in: Neue deutsche Biographie, díl 16, Duncker & Humblot: Berlin 1990, ISBN 3-428-00197-4, s. 18-19, dostupné online [2]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Bernard_Mandel&oldid=24098348“