Metropole (církevní jurisdikce)
Metropolitní církevní jurisdikce nebo metropolitní arcidiecéze je biskupský stolec, jehož biskup je metropolitním biskupem církevní provincie. Metropole jsou historicky významná města ve svých provinciích.
Východní křesťanství[editovat | editovat zdroj]
Pravoslaví[editovat | editovat zdroj]
Ve východních pravoslavných církvích je metropole (také nazývaná metropolie nebo metropolitát) vedle eparchie, exarchátu a arcidiecéze typem diecéze.
V církvích řeckého pravoslaví je každá diecéze metropolí, v jejímž čele stojí metropolita, zatímco pomocní biskupové jsou jedinými nemetropolitními biskupy.
V neřeckých pravoslavných církvích, především slovanských, mají titul metropolity hlavy autokefálních církví nebo několika významných biskupských sídel.[1]
Východní katolické církve[editovat | editovat zdroj]
Ve východních katolických církvích je metropolitát autonomní církev nižší kategorie než patriarchální a významné arcibiskupské církve a v jeho čele stojí jediný metropolita trvalého biskupského stolce.[2][3]
Západní katolická církev[editovat | editovat zdroj]
Základní charakteristika[editovat | editovat zdroj]
V latinské nebo západní církvi katolické církve je metropolitní stolec hlavním biskupským stolcem církevní provincie. Jeho ordinářem je metropolitní arcibiskup a samotný stolec je arcidiecézí. Má alespoň jednu sufragánní diecézi.
Existuje jen velmi málo sufragánních stolců, které mají hodnost arcidiecéze, například avignonská arcidiecéze, která je sufragánem marseillské arcidiecéze.[4] Ostatní nemetropolitní arcidiecéze podléhají přímo Svatému stolci a nejsou přičleněny k žádné církevní provincii. O takových (arci)diecézích se hovoří jako o exemptních.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Metropolitní sídla vznikala v kontextu strukturované územní organizace katolické církve: zejména biskupové velkých měst přijímali titul metropolity a vůči nim měli kanonické povinnosti i biskupové sufragánních diecézí se sídlem v menších městech téže církevní provincie. Původně byla metropolitní sídla v každé římské provincii a shodovala se s hlavním městem provincie. Tuto organizaci, která existovala již ve 3. století, potvrdil Nicejský koncil v roce 325.[5] Lze si všimnout, že metropolitní stolce se shodovaly s primátními stolci.[6] Na Západě měl právo uznat diecézi za metropolitní stolec římský biskup.[7] Podle nicejského koncilu museli všichni sufragánní biskupové získat uznání metropolity své provincie, jinak by jejich volba byla neplatná.[8] Ke konci 5. století se objevil rozdíl mezi primasem a metropolitou, s množením církevních provincií se titul metropolity zpravidla vztahoval na nejstarší stolice, i když se nacházely v malých městech.[9] Koncil ve Valencii v roce 855 svěřil metropolitům právo dohlížet na zvyky a pověst sufragánních biskupů.[10] Ve starověku měl metropolita právo na uznání metropolity nicejským koncilem.
V dávných dobách měl metropolita právo svolat a předsedat provinční synodě, které se měli účastnit sufragánní biskupové. Tyto provinční sněmy se konaly poměrně často, nyní francouzský národní koncil v roce 1408 stanovil, že je metropolita musí svolávat každoročně.[10] Poté, co tridentský koncil stanovil povinnost rezidence pro biskupy, dostal metropolita právo dohlížet na sufragánní biskupy. Stejná rada stanovila, že provinční rady se budou konat každé tři roky.
Užití[editovat | editovat zdroj]
Po reformách, které přinesl II. vatikánský koncil, jsou vztahy mezi metropolitou a sufragánními sezeními téměř výhradně formální povahy; Kodex kanonického práva metropolitovi přisuzuje jen několik omezených funkcí:[11]
- bdít nad vírou a církevní kázní a informovat římského papeže o zneužívání;
- provést se souhlasem Apoštolského stolce kanonickou vizitaci v případě, že ji biskup sufragánní diecéze zanedbá;
- jmenovat diecézního administrátora sufragánní diecéze, která se uvolnila, pokud není jmenován do osmi dnů;
- jmenovat církevní odvolací soud pro řízení ukončená v prvním stupni v jedné ze sufragánních diecézí.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Metropolis (religious jurisdiction) na anglické Wikipedii a Sede metropolitana na italské Wikipedii.
- ↑ Britannica: Metropolitan (ecclesiastical title). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Code of Canons of the Eastern Churches, canon 155 §1
- ↑ FARIS, John D. The Eastern Catholic Churches: Constitution and Governance [online]. Saint Maron Publications, New York 1992, 2017-07-09, rev. 2017-08-20 [cit. 2022-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-20. (angličtina)
- ↑ CHENEY, David M. Archdiocese of Avignon [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2020-11-18 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ MORONI, Gaetano. In: Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica. Benátky: [s.n.], 1847. Dostupné online. S. 312. (italština)
- ↑ Moroni, s. 313.
- ↑ Moroni, s. 314.
- ↑ Moroni, s. 315.
- ↑ Moroni, s. 316.
- ↑ a b Moroni, s. 318.
- ↑ CIC, kán. 436 § 1
- ↑ CIC, kán. 1438.
