Methodios I.
| Svatý Methodios I. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 788 Syrakusy |
| Úmrtí | 14. června 847 (ve věku 58–59 let) Konstantinopol |
| Svátek | 14. června |
| Státní občanství | Byzantská říše |
| Vyznání | katolická církev |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Metoděj I. nebo Methodios I. (řecky Μεθόδιος; 788 / 800 – 14. červen 847) byl konstatinopolský ekumenický patriarcha v období od 4. března 843 do své smrti. Pravoslavnými církvemi a katolickou církví je uctíván jako svatý, jeho památka se slaví 14. června.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Metoděj se narodil v Syrakusách na Sicílii do bohaté rodiny. Jako mladý muž odešel studovat do Konstantinopole, později ale vstoupil do kláštera Chenolakkos v Bithýnii,[2] kde se poté stal igumenem (opatem). V tomto období se seznámil s konstatinopolským patriarchou Nikéforem I. Poté, co se byzantským císařem stal Lev V. Arménský, byl patriarcha Nikéforos sesazen a začala nová vlna pronásledování ikonoklastů. V roce 815 proto Metoděj, pravděpodobně jako doprovod sesazeného patriarchy, odešel do Říma, kde zůstal až do roku 821.[3] Krátce po jeho návratu z exilu byl novým císařem Michaelem II. jako přívrženec ikonodulie uvězněn a poslán do vyhnanství na ostrov Antigonis v Propontisu.[1] Vrátit se směl až po nástupu syna Michaela II. na byzantský trůn v roce 829. V tomto období se Metoděj věnoval psaní a napsal několik homilií, poetických kánonů a hagiografických děl,[3] mimo jiné například životy Theofana Vyznavače či mučedníka Euthymia ze Sard.[2] Bývá mu připisováno i autorství děl o životě sv. Mikuláše.[1][2]
Po smrti císaře Teofila byl císařovnou-regentkou Theodorou na radu ministra Theoktista sesazen předchozí patriarcha Jan VII. Grammatikos a Metoděj byl v roce 843 ustanoven konstatinopolským patriarchou. Zároveň se na první postní neděli (11. březen 843) v Konstantinopoli uskutečnil církevní synod, jejímž cílem a výsledkem bylo obnovení kultu obrazů.[2] Událost je dodnes v pravoslavném světě oslavována jako „Den triumfu ortodoxie“ neboli Neděle pravoslaví.
Samotný Metoděj byl vůči představitelům obrazoborců shovívavý, což však vyvolalo odpor radikálních skupin v táboře ikonodulů, zejména mezi mnichy ve Studijském klášteře. Problematičtí mniši byli proto exkomunikováni a vyhoštěni z Konstantinopole.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Metod I. na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c Methodius I In: Catholic Encyclopedia [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d METHODIOS I. In: The Oxford Dictionary of Byzantium. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-19-504652-8. S. 1355.
- ↑ a b Methodios. In: Encyklopedie Byzance. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7277-485-2, ISBN 978-80-86420-43-1. S. 314.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Methodios I. na Wikimedia Commons
