Přeskočit na obsah

Melchior von Diepenbrock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Eminence
Melchior von Diepenbrock
kardinál, arcibiskup vratislavský
Církevřímskokatolická
Diecézevratislavská
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení27. prosince 1823[1]
světitel Johann Michael Sailer
Biskupské svěcení8. června 1845
světitel Bedřich Schwarzenberg
Kardinálská kreace30. srpna 1850[1]
Osobní údaje
Rodné jménoMelchior Ferdinand Josef von Diepenbrock
(Melchior Ferdinand Josef von Diepenbrock)
Datum narození6. ledna 1798
Místo narozeníBocholt, Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Křest9. ledna 1798[1]
Datum úmrtí20. ledna 1853 (ve věku 55 let)
Místo úmrtízámek Jánský Vrch, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtírakovina střev
Místo pohřbeníKatedrála sv. Jana Křtitele[1]
Povoláníkatolický kněz, politik a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Melchior von Diepenbrock (6. ledna 1798, Bocholt[2]20. ledna 1853, Jánský Vrch[3]) byl německý římskokatolický biskupkardinál. V letech 1845–1853 stál jako biskup v čele vratislavské diecéze. Byl také politicky aktivní jako poslanec frankfurtského parlamentu a člen Slezského zemského sněmu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Melchior von Diepenbrock se narodil roku 1798 do aristokratické rodiny. Vystudoval vojenskou akademii v Bonnu a jako důstojník se zúčastnil tažení proti Francii v roce 1815. Po návratu se dal na studium veřejných financí na univerzitě v Landshutu, kde v té době působil jako profesor jeho rodinný přítel Johann Michael Sailer. Když se Sailer stal řezenským biskupem, Diepenbrock jej následoval do Řezna a dal se na studium teologie. Roku 1823 byl vysvěcen na kněze a roku 1830 se stal kanovníkem.

V roce 1835 postoupil na pozici děkana a od roku 1842 byl generálním vikářem řezenské kapituly. Jeho znalosti moderních jazyků, administrativní schopnosti a askeze mu vydláždily cestu na vratislavský biskupský stolec. Na místo vratislavského biskupa byl zvolen 15. ledna 1845. Zprvu tuto poctu odmítal, ovšem nakonec z poslušnosti vůči papeži Řehoři XVI. do čela vratislavské diecéze usedl.

Během celého svého života hájil nezávislost církve na státu, podporoval chudé a osudem zkoušené lidi a prosazoval kvalitní vzdělávání studentů. Bojoval proti německému katolickému hnutí, jehož členy nechal exkomunikovat z církve. Během revoluce v roce 1848 varoval před použitím násilí. V této době se ukázal jako neoblomný obhájce vlády, práva a pořádku. Pastýřský list, který při této příležitosti vydal, byl na rozkaz krále čten ve všech protestantských kostelích v říši.

V roce 1849 se stal apoštolským nunciem pruské armády. Na papežské konzistoři 30. srpna 1850 byl kreován kardinálem. Brzy poté kardinál těžce onemocněl a zemřel 20. ledna 1853. Titul kardinála nikdy nepřevzal.[1] V poslední vůli odkázal veškerý svůj majetek diecézi. Jeho ostatky jsou uloženy ve vratislavské katedrále.

  1. a b c d e MIRANDA, Salvador. http://www2.fiu.edu/~mirandas/bios1850.htm#Diepenbrock [online]. Florida: Florida International University [cit. 2014-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Diepenbrock, Melchior Freiherr von - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (německy) 
  3. Autorinnen & Autoren - Melchior von Diepenbrock. www.literaturportal-bayern.de [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]