Mediální výchova

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mediální výchova je obor vzdělávání zaměřený na rozvoj mediální gramotnosti, tedy schopnosti kriticky analyzovat a vyhodnocovat informace přijímané prostřednictvím médií.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Mediální výchova se zaměřuje na posuzování mediálně šířeného obsahu. Mezi média patří knihy, televize, rádio, noviny, internet, sociální sítě, apod. Cílem mediální pedagogiky je podpora schopnosti kriticky hodnotit a reflektovat dopad médií vůči sobě i společnosti. Objevovat v nich to hodnotné i negativní a snažit se to zozdpovědně regulovat.[1] Jde o rozvíjení komplexní dovedností mediální gramotnosti. Člověk mediálně gramotný je schopen se aktivně zapojit do společenské komunikace.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za první požadavek na vytvoření jednotné mediální koncepce a jeho zařazení do učebního procesu se považují úvahy J. A. Komenského. Ten ve svém díle Labyrint světa a ráj srdce uvažoval o roli novin ve škole. Dle Komenského měly být noviny nástrojem ve výuce a zdrojem aktuálních informací pro studenty.[3]

Průdký rozvoj zaznamenala mediální výchova a diskuse kolem ní zejména ve 20. století v souvislosti s dynamickým rozvojem nových médií a komunikačních kanálů, jakými byl rozhlas a zejména televize. V 50. a 60. letech 20. století můžeme sledovat výrazný rozvoj mediální výchovy v USA.[4] Na mnoha univerzitách se studium médií stalo respektovaným oborem.[5] V 70. a 80. letech se rozšířil zájem o média na oblast každodennosti a populární kultury. Byl zájem o vztah médií a politiky jako politickou komunikaci.[5] Rozvoj mediální výchovy nastal po druhé světové válce. Šlo o snahu posílit odolnost široké veřejnosti vůči tlakům propagandy (zkušenosti z nacistického Německa). Cílem bylo vychovat občany ke „kritickému čtení novin“.[6]

Komunistický režim po roce 1948 pod vedením komunistické strany projevil zájem rozvinout mediální gramotnost. Ne však na úrovni všeobecného vzdělávání žáků, ale na úrovni deklarací. Mediální výchova v této době dostává ideologické mantinely, které ji značně omezují. Média se stávají nástrojem státu a řídí se politikou vládnoucí strany. Z ideologického hlediska bylo nepřípustné, aby někdo pochyboval o správnosti rozhodnutí vlády. Proto byla nezávislá mediální výchova, která by pojednávala o neblahém vlivu médií v tomto prostředí nemyslitelná.[7]

Vymezení[editovat | editovat zdroj]

Média a škola[editovat | editovat zdroj]

Média se postupem času začala objevovat i ve školství. Dá se s nimi nakládat i účelně a poučeně.[8] Kromě informační funkce mají také funkce zábavní, kulturní, sociální a politickou.[9] Žák by je měl využívat ke svému prospěchu a odhalovat skrytou manipulaci. Některé školy mají svůj školní časopis. Vlastní tvorba médií je dobrým odrazovým můstkem. Jsou využívána jako součást informačního a komunikačního systému. (Pastorová, RVP)[8]

Média a rodina[editovat | editovat zdroj]

V rodině řešící mediální výchovu ovlivňují dětskou televizní konzumaci.[10] Cílem je omezit čas strávený u televize a vypustit nevhodné pořady. Někteří rodiče se ale nesnaží natolik. Když se nenabízí vhodný pořad, nechají se dítě dívat i na méně vhodný.[11] Opakem omezování je divácké doporučení. Toto doporučení má poskytnout příležitosti k obohacení prostřednictvím mediální konzumaci.[12] Rodiče využívají několik technik, kterými chtějí snížit rizika médií. Ale divácká doporučení a jiné prospěšnější informace se v rodině téměř neobjevují.[13]

Cíle mediální výchovy[editovat | editovat zdroj]

„Člověk nemůže pochopit smysl příběhu či informativního sdělení, tím méně ho ocenit či kritizovat, pokud neví něco o médiu, jehož prostřednictvím se k němu sdělení dostalo…“  Mediální výchova je prostředek ke zvýšení úrovně mediální gramotnosti veřejnosti.[14]

Její cíle jsou:

Mediální výchova ve školství[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století se v českém kontextu objevují dva iniciační směry. První proud měl souvislost s rozvojem nových médií, jako je film, nebo rozhlas. Účastníci tohoto proudu navrhovali možnosti, jak využít tato nová média ve školní výuce. Tato myšlenka má i své kritiky. Obávají se nespokojenosti rodičů, jelikož noviny často obsahují nevhodný, primárně politický obsah. Ten může mít na výuku nepříznivý vliv. I přesto jsou vydávány tiskoviny určené pro žáky a učitele.

Druhý proud nahlížel na média z té negativní strany. Ta varovala před možností ohrožení procesu výchovy. Poučení o něm by se mělo stát předmětem školních osnov. Tento proud byl reakcí na sílící negativní vlivy médií. Jde o manipulaci společnosti. K tomuto proudu v zahraniční praxi se hodí citát Josefa Grycze “už nejde o to, zdali mládež má noviny čísti či nikoli, nýbrž o to, že mládež sama, bez školy, noviny čte, a že tedy škola musí věnovati pozornost této věci a mládeži pomoci, jakož i dáti jí v dané otázce směr“.[15]

Po roce 1989 dochází k novým snahám o zavedení mediální výchovy. Tyto snahy se dělí do dvou období. První je období spontánních snah. V tomto proudu jsou hlavními aktéry pedagogové, kteří z vlastního přesvědčení do výuky začali zařazovat prvky mediální výchovy. Druhé období následovalo v pozdních 90. letech 20. století a trvá dodnes. Ovšem dnes je kladen důraz na vzdělávání i široké veřejnosti. Jedná se o dobu tzv. systematizace, kdy z nahodilých zájmů jedinců se začíná tvořit institucionalizované odvětví.[16]

V dnešní době se k mediální výchově přistupuje tedy mnohem smysluplněji. Mediální výchova se snaží proniknout do škol tak, aby viditelně vedla žáky k objektivní kritice. Mediální výchova byla již v roce 2007 zařazena do Rámcového vzdělávacího programu jako průřezové téma. Informace a články k mediální výchově jsou shromažďovány na metodickém portálu RVP.cz.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ LABISCHOVÁ, Denisa. Didaktika mediální výchovy. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. 12 s. ISBN 978-80-7464-418-4. 
  2. ↑ LABISCHOVÁ, Denisa. Didaktika mediální výchovy. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. 13 s. ISBN 978-80-7464-418-4. 
  3. ↑ JIRÁK, Jan; ŠŤASTNÁ, Lucie. K periodizaci vývoje mediální výchovy a mediálního vzdělávání v českém prostředí v evropském kontextu. 58. vyd. Praha: Sborník Národního muzea, řada C - Literární historie, 2012. 68 s. 
  4. ↑ BENEŠOVÁ, Pavla. Mediální výchovou k mediální gramotnosti. dspace.cuni.cz. 2009-09-10. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. 
  5. ↑ a b JIRÁK, Jan; ŠŤASTNÁ, Lucie. K periodizaci vývoje mediální výchovy a mediálního vzdělávání v českém prostředí v evropském kontextu. Praha: Sborník Národního muzea, 2012. 69 s. 
  6. ↑ LABISCHOVÁ, Denisa. Didaktika mediální výchovy. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. 10 s. ISBN 978-80-7464-418-4.. 
  7. ↑ WOLÁK, Radim. Mediální výchova v ČR: k zavádění nového tématu do vzdělávacího systému. dspace.cuni.cz. 2017-03-31, s. 53. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. 
  8. ↑ a b Odborný článek: Mediální výchova – ukázka zpracování. clanky.rvp.cz [online]. [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ POSPÍŠIL, Jan; ZÁVODNÁ, Lucie Sára. Mediální výchova. [s.l.]: Computer Media, 2009. 33 s. ISBN 9788074020223. 
  10. ↑ ŠEĎOVÁ, K. Mediální výchova v rodinách předškoláků. Pedagogická orientace. 2006, roč. 16, čís. 1, s. 75. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. ISSN 1805-9511. 
  11. ↑ ŠEĎOVÁ, K. Mediální výchova v rodinách předškoláků. Pedagogická orientace. 2006, roč. 16, čís. 1, s. 76. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. ISSN 1805-9511. 
  12. ↑ ŠEĎOVÁ, K. Mediální výchova v rodinách předškoláků. Pedagogická orientace. 2006, roč. 16, čís. 1, s. 77. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. ISSN 1805-9511. 
  13. ↑ ŠEĎOVÁ, K. Mediální výchova v rodinách předškoláků. Pedagogická orientace. 2006, roč. 16, čís. 1, s. 84. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. ISSN 1805-9511. 
  14. ↑ a b Odborný článek: Proč potřebujeme mediální výchovu. clanky.rvp.cz [online]. [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. 
  15. ↑ WOLÁK, Radim. Mediální výchova v ČR: k zavádění nového tématu do vzdělávacího systému. dspace.cuni.cz. 2017-03-31, s. 40–44. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. 
  16. ↑ WOLÁK, Radim. Mediální výchova v ČR: k zavádění nového tématu do vzdělávacího systému. dspace.cuni.cz. 2017-03-31, s. 61. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. 
  17. ↑ Metodický portál / Odborné články. clanky.rvp.cz [online]. [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠOVÁ, Pavla. Mediální výchovou k mediální gramotnosti. 2009.
  • JIRÁK, Jan; ŠŤASTNÁ, Lucie. K periodizaci vývoje mediální výchovy a mediálního vzdělávání v českém prostředí v evropském kontextu. Sborník Národního muzea, Řada C–Literární historie, 2012, 58.4: 67-72.
  • JIRÁK, Jan. Proč potřebujeme mediální výchovu. RVP. cz. Dostupné z http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/540/proc-potrebujeme-medialni-vychovu.html, 2006.
  • LABISCHOVÁ, Denisa. Didaktika mediální výchovy. Ostravská univerzita v Ostravě, 2011.
  • PASTOROVÁ, Markéta. Mediální výchova–ukázka zpracování. Metodický portál: Články [online], 2008, 21.03: 2008.
  • POSPÍŠIL, Jan., & ZÁVODNÁ, L. S. Mediální výchova. Computer Media, 2009. 6-87.
  • ŠEĎOVÁ, Klára. Mediální výchova v rodinách předškoláků. Pedagogická orientace, 2006, 16.1.
  • WOLÁK, Radim. Mediální výchova v ČR: k zavádění nového tématu do vzdělávacího systému. 2017.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mediální_výchova&oldid=23498084“