Mediální socializace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mediální socializace popisuje roli médií v procesu socializace, zejména u mladých lidí. Jedná se proces, v němž si lidé vytvářejí svůj přístup k životu pomocí sociálních kontextů a jejich pomocí poté získávají svůj společenský status. Média, včetně televize, internetu a sociálních sítí, mohou významně ovlivňovat hodnoty, myšlenky, postupy, očekávání a role, které lidé přijímají.[1]

Školní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Mediální socializace ve školách je významným aspektem moderního vzdělávání. Zahrnuje využívání médií, včetně sociálních médií, jako nástroje pro výuku, učení a budování komunity. Sociální média mohou poskytovat prostor např. pro sdílení informací, spolupráci na projektech a zapojení do diskusí. Školy mohou využívat sociální média také k výuce digitální gramotnosti, informační gramotnosti a pomáhají žákům pochopit, jak odpovědně a efektivně používat digitální nástroje. Dále mohou pomoci budovat komunitu mezi žáky, rodiči a učiteli zároveň. Dále umožňují sdílení informací a tím posilují pocit sounáležitosti.[2]

Zavádění sociálních médií ve školách však není vždy jednoduché. Mohou být užitečným nástrojem pro sdílení informací a organizaci školních úkolů, ale mohou také vést k rozptylování pozornosti během vyučování nebo šikaně. Proto je důležité, aby školy měly nastavené jasné zásady a pokyny pro používání telefonů i sociálních médií, které zajistí jejich efektivní a zodpovědné využívání.[3]

Rodinné prostředí[editovat | editovat zdroj]

Mediální socializace v rodině je komplexní proces, který zahrnuje interakci členů rodiny s různými formami médií. Média spolu s podmiňováním ze strany rodiny, vrstevníků a kulturního kontextu umožňují učení pozorováním, tedy k implicitnímu učení. Velká část sociálního a emocionálního vývoje generace Z probíhá na internetu a mobilních telefonech.[4]

Konzumace médií strukturuje pozornost tím, že se jeden nebo více členů rodiny na něco soustředí. Rovněž strukturuje fyzickou polohu tím, že udržuje členy rodiny na určitém místě. Vzhledem k jejich omezené schopnosti seberegulace a náchylnosti k tlaku vrstevníků jsou děti a dospívající vystaveni určitému riziku, když se pohybují v sociálních médiích a experimentují s nimi.[5] Problémy, jako je kyberšikana, otázky ochrany soukromí a „sexting“, si zaslouží pozornost.[6]

Je důležité, aby si rodiče uvědomili rizika i výhody sociálních médií, vzhledem k tomu, že ne všechny jsou pro děti a dospívající zdravým prostředím. Rodiče by měli sledovat, zda nedochází k potenciálním problémům s kyberšikanou, "facebookovou depresí", sextingem a vystavením nevhodnému obsahu.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAUS-HASEBRINK, Ingrid. The role of media within young people’s socialization: A theoretical approach. Communications. 2019-11-26, roč. 44, čís. 4, s. 407–426. Dostupné online [cit. 2024-04-09]. ISSN 1613-4087. DOI 10.1515/commun-2018-2016. 
  2. DENNEN, Vanessa P.; CHOI, Hajeen; WORD, Kari. Social media, teenagers, and the school context: a scoping review of research in education and related fields. Educational Technology Research and Development. 2020-08-01, roč. 68, čís. 4, s. 1635–1658. Dostupné online [cit. 2024-04-09]. ISSN 1556-6501. DOI 10.1007/s11423-020-09796-z. (anglicky) 
  3. SEMIU, Makinde O. Role of Mass Media in Childhood Socialization and Academic Achievement: Implication for Stakeholders. iSTEAMS. 2019-01-01. Dostupné online [cit. 2024-04-09]. 
  4. KOUDELKOVÁ, Petra. Chování generace Z na sociálních sítích: prostředí, kterému (ne)důvěřují. dspace5.zcu.cz. 2019. Dostupné online [cit. 2024-05-24]. ISSN 1805-0603. DOI 10.24132/jtb.2019.9.3.13_18. 
  5. DYE, Jim. The Role Of Media In The Family. Focus on the Family [online]. 2010-07-21 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. OJEDA, Mónica; DEL REY, Rosario; HUNTER, Simon C. Longitudinal relationships between sexting and involvement in both bullying and cyberbullying. Journal of Adolescence. 2019-12, roč. 77, čís. 1, s. 81–89. Dostupné online [cit. 2024-05-24]. ISSN 0140-1971. DOI 10.1016/j.adolescence.2019.10.003. (anglicky) 
  7. O'KEEFFE, Gwenn Schurgin; CLARKE-PEARSON, Kathleen. The Impact of Social Media on Children, Adolescents, and Families. S. 800-804. American Academy od Pediatrics [online]. 1.4.2011 [cit. 2024-05-24]. S. 800-804. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILENKOVA, Valentina, Dobrinka PEICHEVA a Mario MARINOV, 2018. Towards defining madia socialization as a basis for digital society. Iternational Journal of Cognitive Research in Science, Engineering and Education. 6(2), 21-32. ISSN 2334-8496 [online].
  • SLOBODA, Zdeněk, 2024. Mediální socializace: disciplinární diskursy od Komenského po Digiální Česko. Disertační práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Daniel Bína, Ph.D. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta.
  • Benson, R. (2016). Bourdieu, Pierre. In K. Bruhn Jensen & R. T. Craig (Eds.), International encyclopedia of communication theory and philosophy. Hoboken, NJ: Wiley. doi:10.1002/9781118766804.wbiect241
  • Furlong, J., & Davies, C. (2012). Young people, new technologies and learning at home: Taking context seriously. Oxford Review of Education, 38, 45–62. doi: 10.1080/03054985.2011.577944
  • Lundby, K. (2014). Mediatization of communication. In K. Lundby (Ed.), Mediatization of communication. Handbook of communication science (pp. 3–35). Berlin, Germany: Walter de Gruyter. doi: 10.1515/9783110272215.3
  • Paus-Hasebrink, I. (Ed.), (2017). Langzeitstudie zur Rolle von Medien in der Sozialisation sozial benachteiligter Heranwachsender. Lebensphase Jugend [Longitudinal study on the role of media within socialization of socially disadvantaged adolescents. Phase of adolescence] (pp. 45–68). Baden-Baden, Germany: Nomos. doi: 10.5771/9783845285061
  • MAŠEK, Z. SLOBODA a V. ZIKMUNDOVÁ, ed. Mediální pedagogika v teorii a praxi. Sborník příspěvků z mezinárodní konference o mediální výchově a pedagogice: Plzeň, 17. -18. června 2009. Plzeň : Fakulta pedagogická ZCU
  • PRŮCHA, J., ed., 2009. Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Praha : Portál.