Max Machanek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Max Machanek
Max Machanek
Max Machanek

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1871
Ve funkci:
1871 – 1873
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana

Narození 18. prosince 1831
Olomouc
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. května 1893 (ve věku 61 let)
Mariánské Údolí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Rosa Poglies
Příbuzní Ignaz Karl Machanek (otec)
Ignaz Machanek (bratr)
Alma mater technika Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Machanek (18. prosince 1831 Olomouc[1][2]14. května 1893 Mariánské Údolí[3][2]) byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z vlivného podnikatelského rodu Machanků, kteří působili na Olomoucku. V roce 1770 koupil na olomouckém Dolním náměstí dům č. 19 Jan Machanek, původem z Uherského Brodu, který vlastnil v Holešově klenotnictví. Roku 1789 získal koncesi na klenotnictví jeho syn Ignaz Machanek, roku 1825 pak jeho vnuk Ignaz Karl Machanek (též Ignaz Carl Machanek) získal povolení na obchod s železem, jehož synové Ignaz Machanek a Max Machanek podnikání dále rozvinuli na tovární úroveň.[4] Ignaz Karl Machanek byl prezidentem olomoucké obchodní a živnostenské komory. Zemřel roku 1875.[5] Ignaz Machanek zemřel roku 1903.[6]

Max Machanek byl továrníkem a obchodníkem a majitelem firmy I. C. Machanek & Comp. Narodil se v Olomouci a vystudoval vídeňskou techniku. Po otci se stal obchodníkem se železem. Počátkem 50. let podnikl studijní cesty do Německa, Belgie, Francie a Anglie. V roce 1854 založil v Hlubočkách továrnu na hřebíky. V roce 1858 se jeho manželkou stala Rosa Poglies, dcera rady vrchního zemského soudu ze Lvova. Měli šest dětí. Od roku 1863 byl Max členem olomoucké obchodní a živnostenské komory. Prosazoval výstavbu Moravsko-slezské ústřední dráhy. V roce 1864 koupil od Rothschildů vysokou pec v Mariánském Údolí u Olomouce, kde pak zřídil továrnu na železářské zboží. Téhož roku také založil firmu ve Vídni zabývající se břidlicí (od roku 1866 akciová společnost). V roce 1872 se na akciové společnosti proměnily i továrny v Hlubočkách a Mariánském Údolí, pod oficiálním jménem Moravia. Roku 1883 založil v Mariánském Údolí slévárnu. V roce 1867 se podílel na proměně bývalého pevnostního pásma v Olomoucí na městský park. Byl aktivní v pořádání olomoucké průmyslové výstavy. Roku 1865 mu císař udělil Zlatou medaili za umění a vědu.[2]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii městskou, obvod Dvorce, Libavá, Mor. Beroun, Budišov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách 1870. V zemských volbách v září 1871 se mezi zvolenými poslanci neuváděl, ale na sněmu zasedal opět po zemských volbách v prosinci 1871, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. Rezignoval roku 1873.[7] V roce 1867 se uvádí jako kandidát tzv. Ústavní strany (liberálně a centralisticky orientovaná).[8]

Zemřel v květnu 1893 po dlouhé a bolestivé nemoci ve věku 62 let.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Michala v Olomouci
  2. a b c d Max Machanek. Mährisches Tagblatt. Květen 1893, čís. 110, s. 4. Dostupné online. 
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Velká Bystřice
  4. OSOBNOST: Před 140 lety přivedl do hor koleje [online]. neviditelnypes.lidovky.cz [cit. 2016-06-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. Wiener Zeitung, 1. 2. 1875, s. 3.
  6. Neue Freie Presse, 20. 5. 1903, s. 20.
  7. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  8. Die Presse, 28. 3. 1867, s. 3.