Přeskočit na obsah

Mauzoleum Klementa Gottwalda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zadní část Národního památníku na Vítkově, ve kterém se nalézalo mauzoleum

Mauzoleum Klementa Gottwalda byla část Národního památníku na Vítkově, kde bylo po jeho smrti v březnu 1953 vystavováno tělo komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.[1] Jeho vytvoření iniciovalo samo vedení Komunistické strany Československa, po vzoru Leninova mauzolea v Rusku (tehdejší SSSR). Cílem bylo zachovat Gottwaldův kult osobnosti, a podle dobové propagandy, jej uchovat budoucím generacím. Mauzoleum se slavnostně otevřelo 5. prosince 1953.[2] Bylo přístupné široké veřejnosti. V roce 1962 bylo mauzoleum zrušeno a Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno.[3]

Předcházející vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Pátého března roku 1953 zemřel sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin.[4] V Moskvě se měl uskutečnit pohřeb nebývalého rozsahu. Datum bylo stanoveno na devátého března. Kromě obyvatel SSSR se na pohřeb dostavily i delegace komunistických zemí. Mezi nimi i československá, v čele s Gottwaldem. Tomu byla kvůli jeho onemocnění syfilidou a nevolnosti doporučena cesta vlakem, ten však raději zvolil leteckou dopravu[5]. Změnami atmosférického tlaku při dvou letech mu praskla srdeční výduť na aortě, a Gottwald si záhy po návratu do Československa začal stěžovat na celkovou nevolnost. On sám jí nepřikládal velký význam, s tím že jde o nachlazení, a o vliv náročné cesty.[6] Ještě ten den, tedy navečer devátého března, bylo svoláno lékařské konzilium, které mělo posoudit Gottwaldův zdravotní stav. Kvůli zatajování závažné nemoci ze strany mocenských struktur však neshledalo důvod k obavám. Stav prezidenta se brzy zhoršil. Následující den jej prohlédl odborník na plicní a srdeční onemocnění, Jaroslav Procházka, a zjistil i motorické obtíže a těžký dech. Navečer byl Gottwald nalezen s nehmatným pulsem a jeho stav se nelepšil. Jedenáctého března se doktoři dostali ke zprávám o syfilitickém onemocnění, ale na záchranu prezidentova života to i přes snahu narychlo povolaných sovětských lékařů nestačilo.[7] Dne 14. března 1953 Klement Gottwald zemřel. Jeho smrt a následný pohřeb byly užity k masivní komunistické propagandě.[8]

Vystavování těla

[editovat | editovat zdroj]

Vedení strany se po úvahách a inspirováno Sovětským svazem, rozhodlo nabalzamovat tělo "prvního dělnického prezidenta" Klementa Gottwalda. Bylo potřeba nalézt vhodné místo, k vystavení těla široké veřejnosti. Uvažovalo se o novostavbě na Letenské pláni, která by zároveň sloužila i jako tribuna. Nakonec padla volba na památník na vrchu Vítkov,[2] který byl původně vybudován jako pocta československým legionářům.[9] Bylo třeba upravit stávající prostory v památníků, konkrétně zadní prostory, pod kterými byla dobudována podzemní laboratoř.[10] Při rekonstrukci byl přítomen také Jan Zázvorka, architekt původní stavby. První pitvu prováděla sovětská patoložka, která tělo připravila i pro úvodní vystavení. Před otevřením byly nutné výrazné úpravy těla, a tak muselo být mauzoleum otevřeno až v prosinci (roku 1953).

Aby tělo působilo co nejvíce přirozeným dojmem, bylo využito důmyslného osvětlení, které tělu dodávalo barvu. Teplota musela být udržována na patnácti stupních Celsia a vlhkost na osmdesáti procentech.[11] Na balzamování těla a jeho následnou údržbu byli přivoláni sovětští specialisté. Ti také školili české pracovníky. Ti jejich práci plně převzali v roce 1955, jako tzv. Útvar pro zabezpečení těla a mauzolea soudruha Klementa Gottwalda.[12]. Celkem se o provoz mauzolea staralo přes sto stálých pracovníků.[13]

Složení balzamovacího roztoku není známo, a znali jej jen sovětští odborníci.[12] Ti, kromě procesu balzamování, dohlíželi i na další detaily v procesu vystavování, jako je nasvícení, či na to, co bude mít mumifikované tělo na sobě. V tomto případě šlo o modrou generálskou uniformu, s rudou hvězdou na hrudi.[10] Větší údržba těla byla prováděna jednou ročně. Místo navštěvovaly organizované zájezdy, školní třídy, i veřejnost. Oproti Leninovu mauzoleu, o které byl velký zájem mezi veřejností, to české takový úspěch nemělo.[13]

Existují teorie, jež uvádějí, že se tělo začalo postupem času rozpadat, a proto bylo z velké části nahrazováno umělými částmi a později kvůli tomu zpopelněno. Podle nových zjištění však šlo pravděpodobně jen o fámy šířící se mezi širokou veřejností. Tělo bylo kvůli centrální kritice kultu osobnosti zpopelněno roku 1962 a až do pádu komunistického režimu v roce 1989 uloženo v urně uvnitř mauzolea.[14] Dnes si lze prostory bývalého mauzolea prohlédnout v rámci tematické prohlídky Laboratoř moci v prostorách památníku.[15]

  1. Klement Gottwald | Vláda ČR. www.vlada.cz [online]. [cit. 2019-09-23]. Dostupné online. 
  2. a b Jak probíhalo balzamování Klementa Gottwalda? Na Vítkově už ho neuvidíte. Zoom magazin [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  3. Vacín 2012, s. 108
  4. Josif Vissarionovič STALIN: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  5. Výročí 14. března 1953 – smrt Klementa Gottwalda. Zoom magazin [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  6. PROKEŠOVÁ, Marta. Klement Gottwald - rudý tyran s dýmkou. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9788087033579, ISBN 8087033574. OCLC 1031054804 
  7. Jak umíral Gottwald: Na syfilis, kvůli Stalinově pohřbu a dusném ovzduší strachu. Dotyk [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  8. Tisk ke Gottwaldově smrti: „Ať žije husitsky a gottwaldovsky pevný lid!“. ČT24 [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  9. Téměř tajemný Vítkov, památník vystavěl architekt legionářů | Design. Lidovky.cz [online]. 2014-07-24 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  10. a b PROKEŠOVÁ, Marta. Klement Gottwald - rudý tyran s dýmkou. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9788087033579, ISBN 8087033574. OCLC 1031054804 
  11. Mauzoleum Klementa Gottwalda [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  12. a b Denně tu Gottwalda prohlédli, jednou za rok svlékli. Tak vypadá laboratoř na Vítkově. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  13. a b NEZBEDOVÁ, Zdeňka. Snaha o vystavení těla Klementa Gottwalda skončila fiaskem. Rozkládající se tělo bylo nakonec spáleno. ČtiDoma.cz [online]. 2020-03-10 [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. 
  14. Příběh Gottwaldovy mumie. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. 
  15. Laboratoř moci. Národní muzeum [online]. [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]