Mausólos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mausólos
Narození410 př. n. l.
Kárie
Úmrtí353 př. n. l. (ve věku 56–57 let)
Halikarnassos
Místo pohřbeníMauzoleum v Halikarnassu
Povolánípanovník
ChoťArtemisie II. z Kárie[1]
DětiPixodarus
RodičeHecatomnus
RodHecatomnids
PříbuzníAda z Kárie[2], Artemisie II. z Kárie[1], Pixodarus a Idrieus (sourozenci)
Ada II of Caria (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha satrapy z dynastie Hekatomidů, pravděodobně Mausóla; Britské muzeum, Londýn

Mausólos II., česky dříve také Mausoleos (před 357353 př. n. l.) byl perský satrapa, despota a vojevůdce, který v letech 377–353 př. n. l. vládl na území dnešního jihozápadního Turecka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl nejstarším synem satrapy Hekatomna, po kterém jeho rod nesl označení dynastie Hekatomidů. Hekatomnes se zmocnil vlády roku 395 př. n. l., když zavraždil předchozího satrapu Tissaferna.

Mausólos despoticky – téměř nezávisle – ovládal provincii Kárie. Vojensky podporoval řecké ostrovy Chios, Rhodos a Kós, odpadlé od athénského námořního spolku.

Kultura a umění[editovat | editovat zdroj]

Mausólos se proslavil podporou řeckého výtvarného umění helénismu, a to malířství, sochařství i architektury. Do historie se zapsal stavbou monumentálního Mauzolea v Halikarnassu (dnes Bodrum), jež bylo až do svého zničení prohlašováno jedním ze sedmi divů světa. Zemřel ještě před jeho dokončením. Stavbu poté dokončila jeho sestra Artemísia II., která byla zároveň jeho manželkou. Artemísia vynikala stejnými vůdcovskými schopnostmi jako Mausólos. Podle pověsti takovou sílu nabyla po té, co vypila nápoj z popele svého zesnulého muže.

Historii zaznamenal dějepisec Titus Livius.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Artemisia. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. Ἄδα. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hérodie: Mausólos a Artemísia, Šárka Vladková (pseud. Věra Štěpánová), 2017

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]