Martin Skalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Martin Skalský
Narození9. dubna 1977 (47 let)
BydlištěPraha 6
Povoláníochránce životního prostředí
Funkcezastupitel městské části/obvodu v Česku (Praha 6; 2007–2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Skalský (* 9. dubna 1977) je český environmentalista,[1][2] publicista[3] a cestovatel. Spoluzakladatel a předseda spolku Arnika, vedoucí jeho programu Centrum pro podporu občanů.[4] Působil také v dalších spolcích.[5][6][7]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1977, od roku 1983 žije v Praze 6. Od roku 1993 se aktivně věnoval ochraně životního prostředí a pracoval v nevládních organizacích.[6][8] Proč tak učinil již ve svých šestnácti letech vysvětlil v rozhovoru pro Český rozhlas.[6]

Od října 2007 do října 2014 byl v Zastupitelstvu městské části Praha 6. Byl zvolen na kandidátce Strany zelených v obecních volbách roku 2006 a opakovaně roku 2010 jako nezávislý kandidát.[9]

Aktivismus a činnost v neziskových organizacích[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 jako dobrovolník v Dětech Země organizoval výstavu Stan pro život[10] zaměřenou na ochranu ozonosféry. V Dětech Země zůstal a v letech 1997 - 2001 se podílel na činnosti jejich sekce Centra pro podporu občanů, které od roku 2000 vedl.[7][8]

V letech 1998 – 2003 v kulturně sociálním sdružení Dobročinný spolek Medáků ve Střešovicích[11] usiloval o záchranu památkové enklávy starých Střešovic v Praze 6. Medáci měli blízké vztahy se sousedy a byli blízko spíše k nevládním občanským a ekologickým iniciativám než k anarchoautonomnímu hnutí.[12] Spolek dosáhl prohlášení starých Střešovic památkovou zónou.[8][13][1]

V roce 2001 odešel i s Centrem pro podporu občanů z Dětí Země do nově založeného spolku Arnika. Od roku 2001 je také ve vedení tohoto programu Arniky.

Od roku 2007 do června 2013 působil jako člen výkonné rady spolku AutoMat.

V letech 2018 - 2023 byl předsedou Arniky,[14] v letech 2004 - 2007 jejím místopředsedou a v letech 2007 - 2018 členem Výkonné rady.

Profesní dráha a odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1996 pracoval v Centru pro podporu občanů, nejdříve v Dětech Země, od listopadu 2001 v Arnice. Jako jeho vedoucí se v Arnice mimo jiné věnoval ochraně alejí podél silnic,[15][16] stromů a veřejné zeleně ve městech[17] či územnímu plánu Prahy v souvislosti se životním prostředím či zachováním Prahy na seznamu UNESCO.[18][19][20]

Mezinárodní aktivity[editovat | editovat zdroj]

Martin Skalský na výzkumné misi v oblasti Mangystau v roce 2016.

V roce 2003 absolvoval dlouhodobou pracovní stáž jako konzultant pro účast veřejnosti v rozhodování mezinárodní sítě CEE Bankwatch Network v Ázerbájdžánu,[21] kde se zaměřil hlavně na zmapování problémů spojených s plánovaným ropovodem.[2] Od roku 2004 se také podílel na mezinárodních a zahraničních projektech spolku Arnika. V letech 2004 - 2006 se podílel na projektech spolku Arnika s mezinárodní sítí IPEN zaměřených na toxické látky v zemích střední a východní Evropy, včetně mezinárodní studie zaměřené na monitoring dioxinů a polychlorovaných bifenylů ve vejcích z domácích chovů v 17 zemích světa.[8][22] Od roku 2010 koordinoval projekty v Arménii,[23][14][24] Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Kazachstánu,[25][26] Moldavsku a na Ukrajině.[27][4] V roce 2021 vystoupil na jednání Aarhuské úmluvy a prezentoval studii, která zmapovala zneužití covidové pandemie k omezení práv veřejnosti na účast v rozhodování zaručených úmluvou. Studie zjistila jejich porušování v Moldavsku a Bosně a Hercegovině.[28][29][30] Nevládní organizace na jednáních Aarhuské úmluvy zastupoval od roku 2014.[31][32]

Publicistická činnost a cestování[editovat | editovat zdroj]

V letech 1992 – 2000 pracoval jako šéfredaktor společensko-kulturního časopisu Alternativa.[33][34] Podle scénáře, který napsal s Martinem Skalským,[3][2] natočil Martin Mareček v roce 2005 dokumentární film Zdroj, jež byl součástí projektu Auto*Mat.[35] Skalský se podílel i na jeho produkci.[3] Dokument Zdroj získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět Cenu diváků za nejlepší film, Zvláštní cenu poroty[3] a dále dvacet mezinárodních ocenění.[36] Postřehy z cest a společenského života začal v roce 2022 publikovat na autorském profilu na medium.seznam.cz.

V letech 2021 - 2022 podnikl opakovaně delší cesty do Tanzanie.[37] Podnikl také cesty do dalších afrických zemí a Kyrgyzstánu. Své postřehy publikoval v článcích na seznam.cz.[38]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b RAKUŠANOVÁ, Lída, et al. Obyčejní hrdinové. Příloha regionálních deníků - www.denik.cz [online]. Labe-Vltava Press; Liga lidských práv, 2013-10-22 [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BARRY, Andrew. Material Politics: Disputes along the pipeline. 1. vyd. [s.l.]: Royal Geographical Society; Wiley Blackwell, 2013. 260 s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-52911-9. 
  3. ↑ a b c d ČSFD. Zdroj (2005). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. ↑ a b GARDINER, Beth. Inside a Ukrainian war zone, another fight rages—for clean air. National Geographic [online]. National Geographic Society, 2021-11-29 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ RESPEKT. O budoucí podobě hlavního města s Martinem Skalským. Týdeník Respekt [online]. 2009-11-13 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c ČABÁKOVÁ, Tatiana. Kanál Dunaj-Odra-Labe stále hrozí a mohl by zdevastovat velké území ČR, upozorňuje ekologický aktivista Skalský • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2022-12-22 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Martin Skalský - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d Martin Skalský – Zelení z Prahy 6 [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Výsledky voleb | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ DĚTI ZEMĚ. Stan pro život. detizeme.cz [online]. 1999-01-01 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ POLÁČEK, MF DNES, Tomáš. Medáci odmítli vyklidit Staré Střešovice. iDNES.cz [online]. 2001-11-20 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ MAZÍNOVÁ, Veronika. Pozitivní stránky squattingu. 1. vyd. Praha: Fakulta evangelická teologická UK, 2016. 76 s. Dostupné online. 
  13. ↑ NPÚ. Praha - Staré Střešovice - právní ochrana. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav, 2003-09-01 [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b CHEMYCAL.COM. Research on Toxic Chemicals will Debunk the Pollution Dispute in Northern Armenia. chemycal.com [online]. 2019-07-19 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ ČRO. Jak zachránit stromy u silnic. Témata [online]. 2010-11-11 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČT24. Kraj vysadil tisíce stromků - a nechal je uschnout. ČT24 [online]. 2014-03-17 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  17. ↑ ROHANOVÁ, Markéta. Minimalizace pylových alergenů v městské zástavbě obnovou a výsadkou nové městské zeleně. 1. vyd. [s.l.]: VŠB - TU Ostrava, Hornicko - geologická fakulta, Institut environmentálního inženýrství, 2009. Dostupné online. S. 69. 
  18. ↑ SCHREIB, Petr. Město dostatečně nevyužívá nástroje pro regulaci území. Pražský deník. 2016-01-23. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. 
  19. ↑ ČTK. Podle UNESCO prý bude vztah Prahy k památkám precedentem - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2008-03-01 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ MAREK, Lukáš. Praha zelená, nebo betonová?. Pražský deník. 2009-11-27. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. 
  21. ↑ EBRD&'s copycat BTC decision leaves campaigners more determined than ever [online]. 2003-11-11 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ DIGANGI, Joseph; PETRLÍK, Jindřich. The Egg Report | IPEN. ipen.org [online]. 2005-04-30 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  23. ↑ VELVYSLANECTVÍ ČR V JEREVANU. Martin Skalský and Martin Holzknecht, introduced to. Minister of Nature Protection Mr. Erik Grigoryan. www.facebook.com [online]. 2018-07-25 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ AWHHE. 2010-2011 - Scaling Up Experience in Improvement of Chemical Safety to Contribute to Poverty Reduction in Rural Armenia. Armenian Women for Health and Healthy Environment [online]. 2011-02-12 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ THE ASTANA TIMES. EU-Funded Small Grants Programme in Mangystau Aims to Engage Citizens in Environmental Action. The Astana Times [online]. 2015-02-02 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Aktuálně.cz. Foto: Kazachstán, země přírodních klenotů i ekologické apokalypsy. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-21 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  27. ↑ ČTK. Experti zanalyzují dopady znečištěného ovzduší na Ukrajině, zapojili se i Češi. EuroZprávy.cz [online]. 2018-09-10 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ LIMB, Lottie. Could standing up for the environment get you killed in Europe?. euronews [online]. 2021-10-15 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ BIEKART, Kees, et al. “Through Participation of All”. Does Democracy, Human Rights and Civil Society Promotion Work for Sustainable Development? · SlidesLive. SlidesLive [online]. 2020-10-08 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ CEECA, Resource Hub. Environmental destruction in times of coronavirus: study brings cases from Europe, the Caucasus, and Central Asia to light | CEECA Resource Hub [online]. 2021-07-08 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ TJOLLE, Valere. Human rights in kazakhstan: nibbled apples only. TravelMole [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ UNECE. Sixth meeting of the Task Force on Access to Information under the Aarhus Convention | UNECE. unece.org [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  33. ↑ KAŠPAR, Jakub. Časopis Alternativa vystavuje v pražském kině Aero. Ekolist.cz [online]. 2000-05-04 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  34. ↑ NOVÁK, Arnošt. Tmavozelený svět. Radikálně ekologické aktivity v České republice po roce 1989. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze; Fakulta humanitních studií; Centrum pro otázky životního prostředí, 2015. 
  35. ↑ DAFILMS.CZ. Zdroj | filmy online - dafilms.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  36. ↑ Zdroj (dokumentární film). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 22539353. 
  37. ↑ MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE. Tanzanie - Městská knihovna v Praze. www.mlp.cz [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  38. ↑ Martin Skalský - Seznam Médium. medium.seznam.cz [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Skalský&oldid=23395471“