Přeskočit na obsah

Marta Kovářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marta Kovářová
Marta Kovářová, foto 2023
Marta Kovářová, foto 2023
Rodné jménoSvobodová
Narození21. února 1983 (41 let)
Brno
BydlištěDolní Cerekev
Vzdělánípedagogické, přírodovědné
Alma materMasarykova univerzita v Brně
Povolánípedagožka, aktivistka, režisérka, zpěvačka skupiny Budoár staré dámy
Aktivní roky1995–současnost
ZaměstnavateléPedagogická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
ChoťPetr Kovář[1]
RodičeJiří Svoboda a Jindřiška Svobodová
PříbuzníŠtěpán Svoboda[2] (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marta Kovářová (rozená Svobodová,* 21. února 1983 Brno) je pedagožka, hudebnice, výtvarnice a režisérka. Je zakladatelkou a zpěvačkou skupiny Budoár staré dámy. V roce 2023 debutovala svým dokumentárním filmem Jiříkovo vidění, v němž sleduje a rozvíjí boj jejího otce Jiřího Svobody za zavedení globální klimatické daně.

Marta Kovářová se narodila v Ostravě, je dcerou fyziků Jindřišky Svobodové a Jiřího Svobody. V patnácti letech v Brně společně se svým bratrem Štěpánem Svobodou a kamarády založili alternativní hudební skupinu Budoár staré dámy.[3] Do třiceti let se svými hudebními, výtvarnými a organizačními aktivitami významně podílela na utváření brněnské kulturní scény. Po svatbě se odstěhovala do Dolní Cerekve, kde vychovává dvě děti a povzbuzuje kulturní život na vsi. Je vdaná za výtvarníka, výtvarného pedagoga a kurátora Petra Kováře (1979).

Po maturitě na gymnáziu v Brně nastoupila na Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (obor video-multimedia-performance) a rok později současně začala studovat na Přírodovědecké fakultě MU aplikovanou fyziku - lékařskou. V průběhu studia absolvovala také stáže na FAMU v Praze a v Rejkjavíku.[4] Následně absolvovala doktorské studium na Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde pedagogicky působí dodnes.[5]

Hudební tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Marta je frontmankou kapely a autorkou většiny skladeb skupiny Budoár staré dámy.[6] V hudbě jsou rozpoznatelné kořeny brněnské alternativní scény 90. let (Pluto, Dunaj, Iva Bittová, Vladimír Václavek), na které společně s dalšími stálicemi brněnské scény (např. Ty Syčáci, Mucha, Květy), navazují a rozvíjejí je.[3] Dříve působila také v seskupeních Květy a Furré.[4] Od roku 2021 působí také v Dolní Cerekvi v sedmičlenném ženském vesnickém sboru Kolegyně korále.[7] Mimo volnou písňovou tvorbu Marta s kapelou natočila v roce 2022 soundtrack pro svůj dokument Jiříkovo vidění.[8]

Výtvarná tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Původně drobná kresebná a objektová tvorba se postupně proměňovala v zájem o multimediální tvorbu, kdy Marta začala natáčet videoklipy k vlastním písním, či vytvářela interaktivní instalace s bio-senzory. S nástupem na Katedru výtvarné výchovy PdF MU se její zájem přesunul ke konceptu a umění akce. Ve výtvarném umění prosazuje vždy komplexní a mezioborový přístup.[6]

Na koncertu skupiny Budoár staré dámy v roce 2015
Na koncertu skupiny Budoár staré dámy v roce 2015

Audiovizuální tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1999 Marta točila klipy ke svojí kapele, na FAVU rozvíjela vlastní žánr, video-poezii, ve které kombinovala obraz, text a mluvené slovo (např. Iceland, On the Road (2006), nebo Můžeš tady bydlet, ale nedělej pavučiny (2008). V letech 2003–2006 doprovázela kapelu Čvachtavý Lachtan analogovým VJ-ingem přes meotar. Portfolio její audiovizuální tvorby při studiích a zájem o zkoumání vztahu obrazu a zvuku lze najít v její diplomové práci Vztah obrazu a zvuku multimediálního díla.[9]

Na praxi v ateliéru VIZAGE, společně s Tomášem Doležalem, vyprodukovala řadu galerijních, environmentálních a hudebních spotů, a mj. krátkometrážní dokument Czechin’ London (2011). Jako doktorandka realizovala s tvůrčím týmem sérii video-experimentálních dílen KLAP, na kterých zkoumala možnosti tvůrčího využití audiovizuální dovedností ve školách. Poznatky shrnula ve své disertační práci Sociální digitalizace, digitální socializace.[10]

Svůj osobitý hravý přístup ve zprostředkování fakt a vědeckých poznatků uplatňuje například v sérii Animací pro speciální teorii relativity (2006), nebo v krátkometrážním výukovém filmu Den bez textilu společně s Jonášem Svobodou a FIlipem Matějovským. Při příležitosti 100 let od založení Masarykovy Univerzity, natočila s animátorem Michalem Maruškou krátký rýmovaný film o Haló, 100 let není málo!

V roce 2023 završila pětiletou práci na dokumentárním filmu Jiříkovo vidění, na kterém spolupracovala se svým otcem. Snímek je portrétem snahy Jiřího Svobody o zavedení globální uhlíkové daně, ale také jejich vzájemného vztahu při "aktivistické" kampani. Snímek byl uveden na festivalu v Jihlavě, kde získal cenu studentské poroty a online diváků, následně na slovenském festivalu Jeden Svet speciální ocenění mezinárodní poroty. Dne 2. listopadu snímek putoval do českých kin.[11]

Pedagogické působení

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2013 působí jako pedagožka na Katedře výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.[5]

Občanské aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Marta Kovářová byla vždy aktivní v profesním i osobním životě, spolupracovala mimo jiné se SVČ Legato, Instruktoři Brno, Českou televizí, Kinem Art Brno, s architektonickým ateliérem VIZAGE, Moravskou galerií v Brně, ekologickým institutem Veronica, Nadací Partnerství a dalšími organizacemi.[4] Po přestěhování do Dolní Cerekve s manželem a přáteli založili komunitní spolek Roztoč kolektiv, obnovili tradici ochotnického divadla a každoročně zde pořádají festival Z kopce.

Od roku 2014 se aktivně angažuje ve snahách směřujících k hledání alternativ k výstavbě hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a v environmentálních otázkách. Ve spolupráci s otcem Jiřím Svobodou se snaží otevřít veřejnou a politickou diskusi nad konceptem jednotné celosvětové uhlíkové daně. Společně popsali koncept v knize Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce.[12]

  1. Deník. Vltava Labe Media. 19. října 2019. Dostupné online. [cit. 2023-12-02].
  2. Discogs. Dostupné online. [cit. 2023-12-02].
  3. a b Marta Kovářová - Tři roky putování s tátou. kulturní magazín Uni [online]. 2023-12-18 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  4. a b c Marta Kovářová - DokIncubator [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b UNIVERZITA, Masarykova. MgA. Bc. Marta Kovářová, Ph.D. – Základní údaje. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  6. a b MUSILOVÁ, Zuzana. Tu strašně snadnou cestu nám někteří záviděli, říká Marta Kovářová. Jihlavský deník. 2019-10-19. Dostupné online [cit. 2024-01-25]. 
  7. Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  8. Jiříkovo vidění - Budoár staré dámy | Indies.eu. www.indies.eu [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  9. SVOBODOVÁ, Marta. Vztah obrazu a zvuku multimediálního díla (diplomová práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit. 2008-07-04]. Dostupné online. 
  10. SVOBODOVÁ, Marta. Sociální digitalizace. digitální socializace (disertační práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. 
  11. CIHLÁŘ, Ondřej. Marta Kovářová: Natočili jsme film o uhlíku, v Dubaji publikum zaujalo, že táta dává nádobí do myčky - Vizitka | Seznam Podcasty. podcasty.seznam.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  12. KOVÁŘOVÁ, Marta. Jak přimět slepici, aby snášela kachní vejce. www.togga.cz [online]. Togga, 2023-09-01 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]