Marta Foučková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Marta Foučková
Narození 14. září 1937 (82 let)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Strašnice
Národnost česká
Vzdělání vysokoškolské
Povolání psycholožka, pedagožka, spisovatelka, terapeutka
Ocenění Bludný balvan (2001)
Děti 2
Web www.martafouckova.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marta Foučková (* 14. září 1937) je česká psycholožka, bývalá vysokoškolská pedagožka, regresní terapeutka, spisovatelka duchovní literatury a autorka dvou knih. Český klub skeptiků Sisyfos jí v roce 2001 udělil Zlatý Bludný balvan za propagování pseudovědy.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožila se svými rodiči na venkově na samotě Doly poblíž Divišova. Byla vychovávána v katolické víře.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Navštěvovala obecnou a měšťanskou školu v Divišově. Poté studovala na gymnáziu, kde v roce 1958 odmaturovala. Po gymnáziu se podle svých slov hlásila na Pedagogickou fakultu do Českých Budějovic, ale nebyla podle svého tvrzení přijata z politických důvodů, i když výsledek její přijímací zkoušky byl podle jejího tvrzení ohodnocen na výbornou.[2] Následně pracovala jako učitelka. Později byla přijata na Filozofickou fakultu obor psychologie, kde v roce 1965 promovala. Ve své diplomové práci, kterou napsala pod vedením docentky Taxové, se zaměřila na zkoumání malých dětí v jeslích, v dětském domově a domácí péči o dítě.[3]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po promoci nastoupila do třídícího Dětského domova (dnes Diagnostický ústav).

Pracovala částečně i jako vysokoškolská učitelka. Přednášela pedagogiku a psychologii na ČVUT a VŠCHT v Praze. Působila externě také v Psychoenergetické laboratoři profesora Františka Kahudy. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století učila na Ústavu pro doškolování pracovníků ČVUT v Praze, zejména v oblasti pedagogického minima pro mladé učitele ČVUT Praha.[zdroj?]

Za komunistického režimu začala pracovat jako první s pseudovědeckou[4] metodou tzv. "hlubinné psychoterapie", v tomto pojetí šlo o terapii pomocí návratů do minulých životů. Její název si nechala v roce 1994 registrovat jako ochrannou známku průmyslového vlastnictví pod názvem „Hlubinná terapie - reinkarnační regrese“,[5] ta však expirovala v roce 2003.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Ve 3. ročníku na vysoké škole potkala svého budoucího manžela. Vzali se, za dva roky porodila dceru a v roce 1967 syna Daniela Dederu. Ten napsal knihu Dech života (2003).[6]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 obdržela společně s PhDr. Marií Říhovou Zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců Českého klubu skeptiků Sisyfos za "příkladnou útěchu" lidem v neštěstí: „Čím větší neštěstí vás potkalo, tím větší jste byl zrůda v minulém životě.“[4]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]