Regresní terapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Regresní terapie je řízené vzpomínání a vybavování si událostí pod vedením terapeuta. Při něm si pacient vybavuje (potlačené) traumatické vzpomínky a jejich zvěvědoměním a následným zpracováním (abreakcí) je schopen se vyrovnat s negativními vlivy těchto událostí, které se projevují nebo mohou projevovat v přítomnosti nejrůžnějšími formami (psychsomatciké a psychické problémy). Regresní terapie má za cíl pochopit a zpracovat traumata, která se mohou projevit třeba i za velmi dlouho dobu po vzniku jejich příčiny. Terapie podle umožňuje také nahlédnout do širších souvislostí života a existence vůbec a může poskytnout zcela nový pohled na situace, ve kterých se nacházíme a přinést vysvětlení našich problémů v širších souvislostech. Základy regresní terapie položil v České republice i na Slovensku Ing. Andrej Dragomirecký, Prof. psychologie h.c. Baltické pedagogické akademie,člen Mezinárodní akademie psychologických věd a nazval tento typ regresní terapie Hlubinnou abreaktivní psychoterapií.

Dragomirecký se v minulosti zabýval konstrukcí radiolokátorů a zpočátku koketoval se scientologií. Nemá žádné medicínské vzdělání a uváděné společnosti, jejichž je podle vlastního tvrzení členem, nelze dohledat nebo své členy neuvádějí.[1] Ve své praxi se odvolává pouze na vlastní publikaci s názvem Teorie osobnosti, kde rozvíjí svá teoretická východiska, aniž by citoval jakékoli nezávislé odborné články, které by jeho teorii potvrzovaly.[2]

Dragomirecký založil občanské sdružení s názvem Česko-slovenská společnost pro hlubinnou abreaktivní psychoterapii a pořádá placené kursy pro zájemce, kteří po splnění podmínek získají od společnosti certifikát.[3]

Ing. Dragomirecký zavedl do své terapeutické praxe i problém tzv. "přivtělených duší" (duše zbloudilé, zmatené či dokonce umělé, které se pohybují mezi lidmi a mohou vnikat do jejich těl a ovlivňovat jejich myšlení i funkce organismu). Za jeho celoživotní dílo mu roku 2011 udělil Český spolek skeptiků Sisyfos cenu Stříbrný bludný balvan.[4]


Kritika regresní terapie[editovat | editovat zdroj]

Tato "léčba" se stala v 90. letech 20. století módní záležitostí, zejména v USA, kde psychologové a psychoterapeuti stále častěji "zjišťovali", že příčinou poruchy osobnosti a psychiky je sexuální zneužívání dětí v prvních letech jejich života. Viníkem byli obvykle rodiče, především otec. Pacienti, kteří svým terapeutům uvěřili, podávali pak na své rodiče žaloby, které vedly k soudním řízením.

Záležitost vyvolala značný odpor ze strany vědeckých psychiatrických i skeptických organizací (významnou roli hrála skeptická psychiatrička E. Loftusová), kterým se podařilo dokázat, že vzpomínky pacientů na sexuální zneužívání byly jen konfabulacemi, vzniklými na podkladě sugestivního působení psychoterapeutů a že šlo tedy o vzpomínky falešné. Mluví se proto o syndromu falešných vzpomínek.

Odborné psychiatrické společnosti se většinou od metody léčením pomocí vybavování potlačených vzpomínek distancovaly. Britská The Royal College of Psychiatrists oficiálně zakázala svým členům tuto metodu používat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. stránky International Academy of psychological Science "IAOPS"
  2. Andrej Dragomirecký, Teorie osobnosti
  3. "Kvalifikační auditorské stupně"
  4. Stříbrný bludný balvan 2011, podrobnosti a zdůvodnění

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]