Marius Pasetti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Marius Pasetti-Friedenburg)
Marius baron Pasetti-Friedenburg
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci:
1895 – 1904
PředchůdceKarl Ludwig von Bruck
NástupceJindřich Lützow
První sekční šéf na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí
Ve funkci:
1890 – 1895
PředchůdceLadislaus Szögyény-Marich
NástupceRudolf Welsersheimb

Narození15. května 1841
Benátky
Úmrtí4. května 1913 (ve věku 71 let)
Vídeň
RodičeFlorian Pasetti
Alma materK.k. Akademie für Orientalische Sprachen (1859–1864)
Profesediplomat a politik
OceněníŘád železné koruny 1. třídy (1874)
komtur Řádu Františka Josefa (1875)
komtur s hvězdou Řádu Františka Josefa (1878)
Řád železné koruny 3. třídy (1893)
velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1901)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marius Pasetti, od roku 1867 Pasetti svobodný pán von Friedenburg (jméno uváděno Pasetti-Friedenburg), též Pasetti-Angeli von Friedenburg (15. května 1841, Benátky4. května 1913, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat, vysoký úředník na ministerstvu zahraničních věcí Rakousko-Uherska a v letech 1895–1904 velvyslanec v Římě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Floriana Pasettiho, který se jako dvorní stavební rada staral o regulaci Dunaje ve Vídni (povýšen 1854 na rytíře a 1867 na svobodného pána). V roce 1864 absolvoval Orientální akademii ve Vídni, poté vystřídal několik diplomatických postů v Istanbulu, Paříži a Petrohradu, v roce 1878 byl delegátem na Berlínském kongresu. Od roku 1883 působil na ministerstvu zahraničí, vykonával funkci druhého sekčního šéfa a v roce 1890 po odchodu Ladislava Szögyény-Maricha jako ministra v uherské vládě přešel na pozici prvního sekčního šéfa, v roce 1895 vyslán jako velvyslanec do Říma (Italské království), kde zůstal až do odchodu na penzi v roce 1904.

Za svého života získal řadu ocenění, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a velkokříže Řádu Františka Josefa, získal také Řád železné koruny I. třídy. V roce 1889 byl jmenován c.k. tajným radou. Po penzionování byl roku 1905 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]