Mario Camus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mario Camus
Mario Camus - Seminci 2011.jpg
Narození 20. dubna 1935 (84 let)
Santander
Povolání scenárista, filmový režisér, spisovatel a herec
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Camus García (* 20. dubna 1935 Santander, Španělsko) je španělský filmový režisér, scenárista, spisovatel a herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mario Camus García se narodil 20. dubna roku 1935 v přístavním městě Santander v provincii Kantábrie. V roce 1941 zničil velkou část města požár a Camusova rodina se přestěhovala do městečka Vernejo. Mario se však do Santanderu vrátil a studoval na Bratrské koleji de la Salle. Jako talentovaný hráč košíkové přestoupil do Madridu na Kolej Josého Antonia, která byla zaměřena na výchovu sportovců. V letech 1953–1957 studoval na Právnické fakultě Univerzity v Madridu, kterou po čtyřech letech opustil a vstoupil na Vysokou filmovou školu (Institut de Investigaciones y Experencias Cinematográficas). Absolvoval v roce 1963 studentským filmem El borracho (1962). Později se stal na této škole profesorem.

Prvním Camusovou významnou prací byla spolupráce s režisérem Carlosem Saurou na jeho prvním celovečerním filmu Páskové (Los Golfos, 1960), pro který napsal, společně s Danielem Sueirou, scénář. Film v tradicích italského neorealismu zásadně ovlivnil generaci nového španělského filmu. Mario Camus v dalších letech spolupracoval se Saurou mnohokrát a to jak na scénářích pro filmy, které režíroval Saura, tak i na svých vlastních. V době práce na filmu se seznámil s Conchou Bergareche, která se stala jeho celoživotní partnerkou.

Camus, jako scenárista, spolupracoval dále s mnoha režiséry. Např. s režisérkou Pilar Miró na filmech Werther (1986), Beltenebros (1991) a Pták štěstí (El pájaro de la felicidad, 1993); s režisérem J. A. Bardemem pracoval na šestidílném televizním filmu Lorca, smrt básníka (Lorca, muerte de un poeta, 1987), s Juanem Hermosou a dalšími. Celkem je autorem více než čtyřiceti scénářů. Literární nadání uplatnil i dvěma knihami povídek: Un fuego oculto (2003) a Apuntes del natural (2007).

Svá největší díla vytvořil jako filmový režisér. Natočil několik hudebních filmů s populárním španělským zpěvákem Raphaelem. Největšího úspěchu však dosáhl svými adaptacemi velkých děl španělské literatury.

Jeho práci se dostalo najvyššího ocenění roku 1983, kdy získal Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně za svůj film La Colmena (Úl, 1982). V roce 1985 obdržel Národní filmovou cenu a roku 2010 byl vyznamenán cenou Čestný Goya, kterou mu udělila španělská Akademie umění a kinematografie za nejlepší původní scénář.

Žije s manželkou ve svém rodném kraji, v městečku Ruiloba, na severu Španělska.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • El Borracho (1962)
  • La Suerte (1963)
  • Los Farsantes (1963)
  • Young Sánchez (1964)
  • La visita que no tocó el timbre (1965)
  • Muere una mujer (1965)
  • Con el viento solano (1966)
  • Cuando tú no estás (1966)
  • Soledad (1967)
  • Al ponerse el sol (1967)
  • Cuentos y leyendas (TV seriál, 1968)
  • Volver a vivir (1968)
  • Digan lo que digan (1968)
  • Esa mujer (1969)
  • La collera del vento (Mstitel Trinity, 1970)
  • Si las piedras hablaran (TV seriál, 1972)
  • La leyenda del alcalde de Zalamea (Legenda o rychtáři z Alamedy, na motivy děl Calderóna de la Barca a Lopeho de Vegy,1973)
  • Los Pájaros de Baden-Baden (1975)
  • La Joven casada (Novomanželka, 1975)
  • Paisajes con figuras (TV seriál, 1976–1978)
  • Curro Jiménez (TV seriál, 1976)
  • Los días del pasado (Pár dnů z minulosti, 1978)
  • Fortunata y Jacinta (TV seriál podle románu Benita Péreze Galdóse, 1980)
  • La colmena (Úl, podle románu Camila José Cely, 1982)
  • Los desastres de la guerra (Malíř života a smrti, TV film, 1983)
  • Los santos inocentes (Nevinní svatí, podle románu Miguela Delibese, 1984)
  • La vieja música (1985)
  • La Casa de Bernarda Alba (Dům Doni Bernardy, podle románu Federico Garcíi Lorcy, 1987)
  • La Rusa (Ruska, podle románu Juana Antonia Cebriána, 1987)
  • La forja de un rebelde (TV seriál, 1990)
  • La femme et le pantin (1990)
  • La grande collection (TV seriál, 1991)
  • Después del sueño (1992)
  • La mujer y el pelele (TV film, 1992)
  • Sombras en una batalla (1993)
  • Amor propio (1994)
  • Adosados (podle románu Félixe Bayóna Řadové domky, 1996)
  • El color de las nubes (1997)
  • La Vuelta de El Coyote (1998)
  • La ciudad de los prodigios (Město zázraků, podle románu Eduarda Mendozy, 1999)
  • La playa de los galgos (2002)
  • El prado de las estrellas (Hvězdná louka, 2007)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Luis José Sánchez Norriega: Mario Camus. Madrid : Cátedra, 1998. ISBN 9788437616414
  • Phyllis Zatlin: Theatrical Translation and Film Adaptation: A Practitioner's View. Multilingual Matters, 2005, ISBN 9781853598326
  • Sally Faulkner: Literary Adaptations in Spanish Cinema. Támesis: Serie A, Monografías – Svazek 202, 2004. ISBN 9781855660984
  • Petra Buršíková: Soudobá španělská literatura ve filmografii Maria Camuse; Dům Bernardy Alby, Úl, Nevinní svatí. Diplomová práce. Karlova Universita, Flosofická fakulta. 2013 (Dostupné zde.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]