Marie Kvapilová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
plk. Marie Kvapilová
Jiná jménarodné Marie Pišlová
Narození28. listopadu 1921
Malá Zubovščina
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí22. září 2017
ČeskoČesko Česko
NárodnostVolyňská Češka
ChoťOldřich Kvapil
DětiMilan Kvapil
RodičeJosef Pišl, Marie Hnojílková
Příbuznísestry Anna Pišlová a Pavla Matoušková-Korousová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Plk. Marie Kvapilová (rodným jménem Pišlová, 28. listopadu 1921 Malá Zubovščina22. září 2017 Česko) byla zdravotnicí a radiotelegrafistkou 1. československého armádního sboru v období druhé světové války a poté pedagožkou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Marie Pišlová se narodila 28. listopadu 1921 v Malé Zubovščině v Žytomyrské oblasti Volyně v rodině Josefa Pišla a Marie, rozené Hnojílkové. Její předkové byly jedněmi ze spoluzakladatelů české obce Malá Zuboščina na Volyni. Vychodila obecnou školu, poté se rodina přestěhovala do Roslavle ve Smolenské oblasti. Zde vystudovala střední školu.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Marie Pišlová společně s celou rodinou byla již 22. června 1941, tedy v den napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, internována v táboře NKVD v Orankách (následně v Akťubinsku) a to z důvodu údajné příslušnosti české rodiny do Protektorátu Čechy a Morava. Propuštěna byla 16. února 1942, poté pracovala v Gurjevu v místním muzeu. Vstoupila do 1. československého samostatného polního praporu, kde byla prezentována k 23. červenci 1942. Po absolvování potřebných kurzů byla zařazena jako ošetřovatelka, následně pak jako radiotelegrafistka u velitele spojovací ústředny. V bitvě u Sokolova byla raněna. V květnu 1943 se účastnila II. všeslovanského kongresu v Moskvě jako delegátka praporu, poté se v Novochopjorsku stala příslušnicí spojovací roty. Zúčastnila se bojů o Kyjev, Bílou Cerekev, Karpatsko-dukelské operace a dalších. V říjnu 1944 byla přeložena k velitelskému spojovacímu praporu, v jehož řadách se zúčastnila osvobozování československých území.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Marie Pišlová působila po skončení druhé světové války u spojovací roty Ministerstva národní obrany a následně na velitelství spojovacího vojska Prahy. Provdala za Oldřicha Kvapila, rovněž příslušníka 1. československého armádního sboru a budoucího generála. Manželům se v roce 1956 narodil syn Milan. Mezi lety 1946 a 1948 si dokončila pedagogické vzdělání, během čehož byla na neplacené dovolené a tak si vydělávala jako učitelka ruského jazyka na Městské odborné škole pro ženská povolání Renaty Tyršové v Praze. Po ukončení studií se v březnu 1948 vrátila velitelství spojovacího vojska hlavního štábu, od února 1949 do března 1950 působila jako tisková referentka kabinetu ministra národní obrany, poté vystřídala několik převážně administrativních funkcí. V listopadu 1954 byla propuštěna do zálohy a pracovala jako pedagožka. V důsledku válečných strádání pobírala částečný, od roku 1968 plný vojenský invalidní důchod. Zemřela 22. září 2017.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Příslušníky 1. československého armádního sboru byli rovněž její otec Josef Pišl, československý legionář[2], který zahynul v roce 1943 při dopravní nehodě v Buzuluku[3], matka Marie Pišlová jako civilní zaměstnanec[4] a sestry Anna Pišlová[5] a Pavla Matoušková-Korousová. Její strýc Jan Pišl byl rovněž československým legionářem.[6] Její syn prof. MUDr. Milan Kvapil je přednostou Geriatrické interní kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]