Margarete Buberová-Neumannová
| Margarete Buber-Neumann | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Margarete Thüring |
| Narození | 21. října 1901 Postupim |
| Úmrtí | 6. listopadu 1989 (ve věku 88 let) Frankfurt nad Mohanem |
| Místo pohřbení | Hauptfriedhof Frankfurt |
| Bydliště | Heidelberg (1920–1925) Postupim (od 1925) |
| Povolání | spisovatelka, novinářka, odbojářka, sekretářka a svědek doby |
| Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1980) |
| Politické strany | Komunistická strana Německa (od 1926) Křesťanskodemokratická unie (od 1975) Sociálnědemokratická strana Německa |
| Choť | Rafael Buber (od 1922)[1] Heinz Neumann (od 1929)[1] |
| Partner(ka) | Rafael Buber (do 1922)[1] Heinz Neumann |
| Děti | Judith Buber Agassi[1] Barbara Goldschmidt[1] |
| Příbuzní | Babette Gross (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Margarete Buberová-Neumannová (21. října 1901 Postupim – 6. listopadu 1989 Frankfurt nad Mohanem) byla německá komunistka a novinářka, která prošla sovětskými i německými koncentračními tábory.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se jako dcera ředitele pivovaru a po maturitě studovala učitelství pro mateřské školy. Ve 20 letech vstoupila do komunistické mládeže a roku 1926 do Německé komunistické strany (KPD). Roku 1922 si vzala Rafaela Bubera, syna známého filozofa Martina Bubera, ale roku 1925 se s ním rozešla. Z tohoto manželství se narodily dvě dcery, které později žily v domácnosti M. Bubera.
Od roku 1928 pracovala v redakci mezinárodního časopisu Kominterny, kde se seznámila s komunistickým poslancem Heinzem Neumannem. Nacistický převrat 1933 je zastihl ve Španělsku, následující rok žili ve Švýcarsku a 1935 odjeli do Moskvy. Roku 1937 byl Heinz Neumann zatčen a popraven a roku 1938 byla i Margarete odsouzena k pěti letům vězení v Karagandě v Kazachstánu. Po sblížení nacistického Německa a Sovětského svazu, které bylo završeno v srpnu 1939 podpisem paktu Ribbentrop–Molotov, byla roku 1940 spolu s dalšími vydána do Německa a odsouzena jako komunistka na pět let do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam se setkala s Milenou Jesenskou, přítelkyní Franze Kafky, o níž později napsala knihu.
Po osvobození v dubnu 1945 žila u své matky a pracovala jako publicistka. Ve svých knihách podala svědectví o obou koncentračních táborech a totalitních systémech. Svým svědectvím podpořila ruského emigranta Viktora Kravčenka, který byl francouzským komunistickým tiskem lživě obviněn, že pomlouvá Sovětský svaz. Roku 1980 byla vyznamenána Křížem za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Als Gefangene bei Stalin und Hitler. Eine Welt im Dunkel. Ullstein, München 2002 [1. vyd. 1949], ISBN 3-548-36332-6.
- Die erloschene Flamme: Schicksale meiner Zeit. Ullstein, Berlin, Frankfurt am Main 1989 [1. vyd. 1976], ISBN 3-548-33107-6.
- Milena, Kafkas Freundin. Langen Müller, München 2000 [1. vyd. 1963], ISBN 3-7844-1680-2.
- Von Potsdam nach Moskau. Stationen eines Irrweges. Ullstein, München 2002 [1. vyd. 1957], ISBN 3-548-36355-5.
- Kriegsschauplätze der Weltrevolution. Ein Bericht aus der Praxis der Komintern 1919–1943. Seewald, Stuttgart 1967.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- M. Buber-Neumann, Kafkova přítelkyně Milena. Praha: MF 1992
- M. Buber-Neumann, Zajatkyní Stalina i Hitlera: svět v temnotě. Brno: Barrister a Principal 2011
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Margarete Buber-Neumann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Margarete Buberová-Neumannová
- (německy) Margarete Buberová-Neumannová na Fernbio
- Pořad Českého rozhlasu Plus „Je možné, že mi nikdo neuvěří?“, obsahuje množství ukázek z pamětí Margarete Buber-Neumannové
