Mar Saba

Mar Saba Λαύρα Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου
Lokalita
Stát	Palestina Palestina
Kraj	Betlém
Místo	Kidron
Souřadnice	31°42′18″ s. š., 35°19′51,6″ v. d.
Základní informace
Řád	sabaité
Zakladatel	Sáva Posvěcený
Založení	483
Představený	Eudokimos (2003-)
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mar Saba (syrsky: ܕܝܪܐ ܕܡܪܝ ܣܒܐ, arabsky: دير مار سابا; hebrejsky: מנזר מר סבא; řecky: Ἱερὰ Λαύρα τοῦ Ὁσίου Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου) je řecký ortodoxní klášter svatého Sávy, nazývaný také Velká lávra svatého Sávy, situovaný na svazích vádí Nachal Kidron v Judské poušti, na Západním břehu řeky Jordán, v governorátu Betlém v Palestině, přibližně na poloviční cestě mezi Betlémem a Mrtvým mořem. Jeho mniši se nazývají sabaité.

Mar Saba je považován za jeden z nejstarších činných klášterů na světě, zachovávající dosud původní tradice byzantské liturgie a řehole, k nimž patří klausura a přísný zákaz vstupu žen do všech prostor kromě Ženské věže vedle hlavního vchodu.

Historie

Relikvie sv. Sávy v klášteře

Kaple svatého Sávy

Klášter založil poustevník Sáva Posvěcený roku 483 na východních svazích údolí Kidron, kde shromáždil prvních sedmdesát poustevníků kolem své poustevny. Později svou lávru přemístil na opačnou, západní stranu soutěsky, kde byl v roce 486 postaven a v roce 491 vysvěcen Kristův chrám (Theoktistos), nyní zasvěcený svatému Mikuláši. Stálý růst komunity si již v roce 502 vyžádal stavbu druhého kostela, zasvěceného Panně Marii Bohorodičce (Theotokos), který se stal hlavní svatyní kláštera. Typikon svatého Savy je soubor pravidel řeholního života a liturgie, uplatňovaný v tomto klášteře; stal se modelem mnišského života a liturgie, známé jako byzantský obřad.

Od Jana z Damašku do konce středověku

Klášter se později stal domovem svatého Jana z Damašku (676–749), klíčové osobnosti ikonoklastického sporu. Ten kolem roku 726 napsal byzantskému císaři Leonovi III. dopisy o zákazu uctívání ikon Krista a jiných křesťanských náboženských postav. Jan pocházel z prominentní damašské rodiny a pracoval jako vysoký finanční úředník umajjovského kalífa Abd al-Malika, než odešel do judské pouště, a dal se vysvětit na klášterního kněze hieromonka. Jeho hrob je v jeskyni pod klášterem. Dalšími významnými členy kláštera byli bratři Theodorus a Theofanes (770–840).

Roku 797 na klášter poprvé zaútočili Arabové a zmasakrovali dvacet mnichů. Dále klášter utrpěl za chalífy Al-Hakima v roce 1009, stejně jako za turkmenských nájezdů v 11. století, které se střídaly s obdobími klidu. Působil zde gruzínský mnich a písař Ioane-Zosime, který se před rokem 973 přestěhoval do kláštera svaté Kateřiny a vzal s sebou několik pergamenových rukopisů. Za křížových výprav po roce 1099 si klášter vzhledem ke katolickému Jeruzalémskému království udržel svůj význam a autonomii. Byl opuštěn teprve po opakovaných nájezdech beduínů koncem středověku. Relikvie svatého Sávy se dostaly do kláštera San Saba v Římě, do Mar Saby je teprve roku 1965 vrátil papež Pavel VI.

Novověk

V roce 1504 koupila opuštěný klášter srbská mnišská komunita Palestiny, sídlící v klášteře sv. Michaela Archanděla, a ovládala jej až do konce třicátých let 17. století. Významná finanční podpora od ruského cara umožnila provozovat klášter téměř nezávisle na jeruzalémském patriarchovi a zasahovat do politiky jeruzalémské pravoslavné církve, přičemž často stála na straně arabských laiků a kněží proti Řekům, kteří ovládali episkopát. Srbská kontrola kláštera skončila v roce 1600 zadlužením během výstavby nového kláštera a přerušení finanční podpory z Ruska. Srbové byli nuceni prodat klášter jeruzalémskému patriarchovi, aby splatili své dluhy.

Odraz v umění

• Herman Melville, Clarel and pilgrimage in the Holy Land, epická báseň. New York 1876

Galerie

• 
  Mar Saba 2011
• 
  Ženská věž
• 
  Mar Saba od severozápadu
• 
  Nachal Kidron

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mar Saba na anglické Wikipedii.

Literatura

• Guérin, Victor, Description Géographique Historique et Archéologique de la Palestine. Svazek 1: Judea, část 3. Paris: L'Imprimerie Nationale 1869, s 92-101, svazek 2, část 1, s.14-19.
• Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der Heiligen, Band 8, Wolfgang Braunfels (ed.). 2. vyd., Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, heslo Sabas der Gote, s. 297-298.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mar Saba na Wikimedia Commons
• https://www.austriaca.at/0xc1aa5576%200x003c6683.pdf
• Terra sancta on line (anglicky)

Autoritní data	LCCN: n94001708 NLI: 987007264922105171, 987007544446205171 SUDOC: 078615313 VIAF: 254927044 WorldCat Identities: lccn-n94001708

Portály: Architektura a stavebnictví | Křesťanství