Manúčehr Eqbál
| Manúčehr Eqbál | |
|---|---|
 | |
| 37. předseda vlády Íránu | |
| Předchůdce | Hosejn Ala |
| Nástupce | Dža'far Šaríf Emamí |
| Stranická příslušnost | |
| Členství |
|
| Narození | 13. října 1909 Kašmar, Vyvýšený stát Írán |
| Úmrtí | 25. listopadu 1977 (ve věku 68 let) Teherán, Íránský císařský stát |
| Děti | 3 |
| Alma mater | Teheránská univerzita |
| Profese | politik, vysokoškolský učitel a lékař |
| Náboženství | islám |
| Ocenění | honorary doctor of the University of Bordeaux (1959) doctor honoris causa from the University of Paris (1959) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo |
| Commons | Manuchehr Eghbal |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manúčehr Eqbál (persky منوچهر اقبال; 13. října 1909 Kašmar – 25. listopadu 1977 Teherán) byl íránský lékař a roajalistický politik. V letech 1957–1960 byl íránským předsedou vlády.
Raný život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1909 a jeho rodina pocházela z Chorásánu.[1] Studoval na Dár al-Fanúnu a v roce 1933 dokončil v Paříži pokročilé studium medicíny.[1]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Po promoci v roce 1933 byl zaměstnán jako lékař v Mašhadu.[1] Ve čtyřicátých letech se stal náměstkem ministra zdravotnictví.[1] V roce 1950 byl jmenován rektorem Tabrízské univerzity a v roce 1954 Teheránské univerzity. O pět let později se stal vyslancem Íránu při UNESCO. Poté nějaký čas vyučoval na Sorbonně a stal se členem francouzské Académie Nationale de Médecine. V tomto období založil Nacionalistickou stranu[2] a působil jako její předseda.[3]
Působil jako ministr zdravotnictví ve vládě Ahmada Qavama, ministr kultury ve vládě Abdolhosejna Hažíra, ministr dopravy ve vládě Alího Mansúra a ministr vnitra ve vládě Muhammada Sa'eda. Působil také jako guvernér provincie Východní Ázerbájdžán.[4]
V dubnu 1957 se stal předsedou vlády a nahradil ve funkci Hosejna Alu.[4][5] Jeho vlády vydržela až do září 1960,[6] kdy ho ve funkci nahradil Dža'far Šaríf Emamí.[7] Až do své smrti působil jako předseda Národní íránské ropné společnosti.[8] Byl také jedním z blízkých pomocníků šáha.[9]
Osobní život a smrt[editovat | editovat zdroj]
Oženil se s Francouzskou a měl tři dcery.[10] Nejstarší Nicole se stala jeptiškou.[10] Druhá, Monique, se provdala za švýcarského chirurga a měla dceru Muriel Pedrazzini.[10] Nejmladší dcera, Maryam, se poprvé provdala za prince Mahmúda Rezu Pahlavího v říjnu 1964, když jí bylo 18 let,[11] ale manželství skončilo rozvodem a ona se provdala za Šahríára Šafíqa.[10]
Zemřel na infarkt 25. listopadu 1977 v Teheránu ve věku 68 let.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manouchehr Eghbal na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d BILL, James A. The Eagle and the Lion. The Tragedy of American-Iranian Relations. [s.l.]: Yale University Press, 1988. Dostupné online. ISBN 978-0-300-04412-6. DOI 10.12987/9780300159516-006. S. 102.
- ↑ BINDER, Leonard. Iran. [s.l.]: University of California Press Dostupné online. ISBN 9780520317710. DOI 10.1525/9780520317710. S. 203.
- ↑ RICHARDS, Helmut. America's Shah Shahanshah's Iran. MERIP Reports [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online. DOI 10.2307/3011479.
- ↑ a b Iran premier will quit. news.google.com [online]. 1957-04-02 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Iran minister resigns post. Gettysburg Times [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ ZONIS, Marvin. Political Elite of Iran. [s.l.]: Princeton University Press Dostupné online. ISBN 9781400868803. DOI 10.1515/9781400868803. S. 129.
- ↑ Iran teachers' protest Iranian premier from office. The Press Courier [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ ZARGHAMEE, Mehdi. Mojtahedi and the Founding of the Arya-Mehr University of Technology. Iranian Studies [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online. DOI 10.1080/00210862.2011.570485.
- ↑ Centers of Power in Iran [online]. CIA [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Manouchehr Eghbal [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ People Make News. The Calgary Herald [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ DR. MANOUCHEHR EGHBAL IRANIAN EX‐PRIME MINISTER. The New York Times [online]. 1977-11-26 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- AWSATÍ, 'Alí Rizā. Iran in the Past Three Centuries. Teherán: Paktāb Publishing, 2003. ISBN 964-93406-6-1, ISBN 964-93406-5-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manúčehr Eqbál na Wikimedia Commons
