Manáslu
| Manáslu | |
|---|---|
 Manáslu | |
| Vrchol | 8163 m n. m. |
| Prominence | 3092 m[1] |
| Izolace | 106 km → Dhaulágirí |
| Seznamy | Nejvyšší hory #8 Osmitisícovky #8 Ultraprominentní hory |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Nepál |
| Pohoří | Himálaj |
| Souřadnice | 28°33′ s. š., 84°33′35″ v. d. |
  Manáslu | |
| Prvovýstup | 9. května 1956 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manáslu (मनास्लु, známá také jako Kutang) je s 8163 metry[2] (podle jiných pramenů 8156 m[3]) osmou nejvyšší horou světa. Nachází se v pohoří Mansiri Himal v oblasti nepálského Himálaje. Název pochází ze sanskrtu a lze jej přeložit jako „Hora ducha“. Manáslu je nejvyšším vrcholem masívu Gurkha a leží asi 70 km východně od osmitisícové Annapurny. Ze svahu hory stékají do údolí ledovce Manáslu, Pungen a Thulagi. Manáslu je také druhou nejvyšší horou na území Nepálu.
Prvovýstup
[editovat | editovat zdroj]Vrchol Manáslu poprvé zdolali dne 9. května 1956 japonský horolezec Toshio Imanishi a nepálský šerpa Gyalzen Norbu, členové japonské expedice. Druhý den je následovali ještě Kichiro Kato a Minoru Higeta.
Nižší východní vrchol Manáslu (7895 m) byl poprvé zlezen v roce 1986 (viz níže). Severní Manáslu (7157 m) zlezla poprvé česká výprava v roce 1979 a z české ženské výpravy v roce 1980 Jana Koukalová a Božena Marušincová-Nývltová S hřebenem (na obrázku vpravo).
Historie hory
[editovat | editovat zdroj]Manáslu stojí v centrálním Nepálu a byla proto nepřístupná z politických důvodů až do roku 1949. V roce 1950 ji prozkoumal britský cestovatel a horolezec William Tilman, držitel výškového rekordu výstupem na Nandá Déví (7816 m) z roku 1936. V letech 1952, 1953 a 1955 se o výstup na Manáslu pokoušeli Japonci SV úbočím. Ve třetím případě dosáhli výšky 7750 m.
- 1956 – SV úbočí. Japonci se vrací k Manáslu daří se jim prvovýstup na její vrchol (viz výše). Jejich výstup je dnes klasickou cestou k vrcholu.
Druhý výstup klasickou cestou zkoušejí Korejci v letech 1971 a 1972. Druhá expedice končí jedním z největších neštěstí v Himálaji, když v lavině přichází o život 15 jejích členů. Druhý výstup klasickou cestou se pak daří až německé výpravě roku 1973.
V roce 1974 vystupuje na Manáslu klasickou cestou japonská ženská expedice. Japonkám se tak daří první ženský výstup na osmitisícovku. Na vrchol hory vystoupily Naoko Nakaseko, Masako Uchida, Mieko Mori a Šerpa Jambu.
První zimní výstup na Manáslu se daří polským horolezcům v lednu 1984. Klasickou cestou stoupají k vrcholu Maciej Berbeka a Ryszard Gajewski.
- 1971 – SZ pilíř. Další japonská expedice podniká druhý výstup na Manáslu novou cestou (vrcholové družstvo Kazuharu Kohara a Motoyoshi Tanaka).
- 1972 – J stěna. Rakouská expedice otevírá třetí trasu k vrcholu, na který vystupuje sólo Reinhold Messner. Jeho výstup byl později několikrát opakován. Výstup překonává 900m obtížný skalní pilíř, výše pokračuje „údolím Motýlů“ a levou částí J stěny.
- 1981 – Z stěna. Francouzi Pierre Beghin a Bernard Muller zlézají Manáslu novou velmi obtížnou cestou Z stěnou alpským stylem.
- 1984 – J hřeben. Po neúspěchu Slovinců před třemi lety dokončuje trasu J hřebenem polská expedice. Vrcholové družstvo tvoří Krzysztof Wielicki a Alexander Lwow.
- 1986 – V hřeben. Jerzy Kukuczka, Artur Hajzer z Polska a Mexičan Carlos Carsolio zlézají V vrchol Manáslu (7895 m) novou cestou alpským stylem, poté oba Poláci pokračují k hlavnímu vrcholu a sestupují klasickou cestou.
- 2006 – Kazaši Děnis Urubko a Sergej Samojlov zlézají alpským stylem novou cestu v SV stěně mezi klasickou cestou a V hřebenem.
Celkem vede k vrcholu Manáslu 7 cest. Z nich jen dvě byly opakovány. Možností nové trasy je přímá cesta středem J stěny a dosud nezlezená JV stěna.
Výstupy českých horolezců
[editovat | editovat zdroj]- 1989 – Josef Rakoncaj – Messnerova cesta J stěnou
- 1999 – Martin Minařík – klasická cesta SV úbočím
- 2006 – Zuzana Hofmannová, František Kolář, Pavel Matoušek[4] – klasická cesta SV úbočím
- 2009 – Radek Jaroš
- 2011 – Jan Trávníček, Jakub Vaněk
- 2014 – Tomáš Haničinec, Ladislav Nosek[5]
- 2015 – Pavel Bém (8. května 15:00) – klasická cesta SV úbočím, poté sjezd ze severního sedla na lyžích
- 2015 – Pavel Burda, Martin Ksandr, Jan Polášek, Martin Štourač, Karel Svoboda (všichni 1.10.), Tomáš Kučera (2.10.) – další členové dvou českých výprav nevystoupili na vrchol též kvůli záchraně rakousko-francouzské dvojice z C4, Martin a Karel sjeli z cca 7900 m na lyžích do BC[6], Jan Polášek je pravděpodobně nejmladší Čech/Čechoslovák (25 let), který kdy stál na vrcholu osmitisícovky.
- 2016 – Antonín Bělík a Vít Auermüller – 1.10.2016
- 2018 – Stanislav Hank, Michal Nikl, Roman Hlávko - klasická cesta, při sestupu zahynul Roman Hlávko
- 2021 – Jan Koukol, Milan Kott, Jan Trávníček
- 2022 - Marek Novotný
- 2024 - Matěj Gause (25. září 6:20) - normálkou z C3 na jediný pravý vrchol Manaslu
- 2024 - Matěj Bernát (23. září 10:30) - následoval první český sjezd z vrcholu na lyžích[7]
- 2024 - Jan Matiášek (24.září 16:06)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Manáslu na Peakbagger.com
- ↑ NOVÁK, Jiří. Světová pohoří 2. díl - Asie. Praha: Euromedia Group, k.s., 2001. ISBN 80-242-0291-3. Kapitola Himálaj, s. 116–151.
- ↑ KELE, František; MARIOT, Peter. Encyklopedie velehor světa. [s.l.]: Fontána, 2004. ISBN 80-7336-199-X. S. 67.
- ↑ http://www.vrcholeni.cz/index.php?clanek=6 www.vrcholeni.cz
- ↑ http://www.lezec.cz/clanek.php?key=11951 Lezec.cz: Manaslu 2014
- ↑ http://www.lezec.cz/clanek.php?key=12484 www.lezec.cz
- ↑ Expedice Manaslu 2024. Matěj Bernát [online]. [cit. 2024-10-30]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manáslu na Wikimedia Commons - Manáslu na Peakware.com
- Česká expedice Manáslu 2006 na Vrcholeni.cz
- Roman Hlávko zemřel na Manáslu 2018
