Maják Kikut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maják Kikut
Maják Kikut
Maják Kikut
Lokace Wolinský národní park, Baltské moře, Polsko
Souřadnice
Konstrukce Kámen, cihla
Datum prvního svícení 15. ledna 1962
První stavba 1826 strážní věž
1962 maják
Označení/Konfigurace ARLHS: POL 011
Admiralty: C2892
NGA: 6496
Výška 18 m
Dosah 16 nm (30 km)
Charakteristika Iso W 10s

Maják Kikut (polsky Latarnia Morska Kikut, anglicky Kikut Lighthouse) stojí v Polsku na pobřeží Baltského moře v Pomořanském zálivu nedaleko obce Wisełka okres Kamień Západopomořanské vojvodství ve Wolinském národním parku.

Nachází se na ostrově Wolin na kopci Kikut (73 m n. m.) mezi majáky Świnoujście (asi 28 km západně) a Niechorze (30 km východně).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní kamenná věž byla postavena v roce 1826 a sloužila jako strážní a vyhlídková věž. S nárůstem lodní dopravy v přístavech Štětín-Svinoústí bylo rozhodnuto o postavení majáku pro bezpečnější navádění lodí. Projekt přestavby věže byl realizován v Námořní stavební projekční kanceláři (Biuro Projektantów Budownictwa Morskiego) v Gdaňsku.[1] Kamenná věž byla zvýšená cihlovou nástavbou a na ní posazena válcová lucerna. Dne 15. ledna 1962 byl maják uveden do provozu.[2]

V roce 1994 byla provedena generální oprava.[1]

Maják je ve správě Námořního úřadu (Urząd Morski) ve Štětíně.[3] Maják není přístupný veřejnosti.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Válcová věž je do výšky 10,20 m kamenná a pak je 2,60 m zděná červenou cihlou. Je ukončená ochozem a válcovou lucernou s černou kuželovou střechou.[5][1]

Zdroj světla s dosvitem do 16 námořních mil je ve výšce 91,50 m n. m. a tvořila jej elektrická 1000 W žárovka a rezervní plynové osvětlení. Od roku 1994 je v lucerně instalována cylindrická čočka o průměru 500 mm a panel s halogenovými reflektory (šest žárovek s výkonem 75 W každá).[6] V případě poruchy je automaticky rozsvícena druhá náhradní žárovka, při výpadku proudu jsou k dispozici akumulátory. Lucerna má skleněná okna pouze obrácená k moři, z pevniny není světlo vidět. Maják je plně automatizován a jako jediný na pobřeží je bez lidské stálé obsluhy. Na kopuli lucerny jsou instalovány směrové antény telekomunikačních operátorů.[7]

Data[editovat | editovat zdroj]

  • výška světelného zdroje je 91,50 m n. m. (s anténami 95 m n. m.)
  • záblesk bílého světla v intervalu 10 sekund (5 s záblesk, 5 s pauza) Kikut.gif

označení:[4]

  • Admirality C2904
  • NGA 6502
  • ARLHS POL-014

Turistika[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti majáku vede červená turistická cesta z obce Wisełka.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název je odvozován od německého názvu Kiekturm volně přeloženo jako strážní věž (gucke-dívat se, turm-věž). Popolštěný název byl užíván jak místním obyvatelstvem tak se používá i v odborné literatuře.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Niechorze Kikut na anglické Wikipedii a Latarnia Morska Kikut na polské Wikipedii.

  1. a b c d BACZYŃSKA, Renata. Polskie latarnie morskie i ich związek z gospodarką turystyczną. Bydgoszcz: [s.n.], 2010. Dostupné online. S. 27–29. (polsky) Magisterská práce. 
  2. Latarnia Morska Kikut. www.blinkfueer.de [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  3. Kikut Lighthouse. www.lighthousedigest.com [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  4. a b Lighthouses of Poland: Baltic Coast. www.unc.edu [online]. [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. 
  5. MARIAN., Czerner,. Latarnie morskie polskiego wybrzeża. Wyd. 3., zmienione. vyd. Poznań: Wydawn. Poznańskie 185 pages, [1] folded leaf of plates s. ISBN 8321006027, ISBN 9788321006024. OCLC 17199508 
  6. ŁYSEJKO, Apoloniusz. Polskie latarnie morskie. Wrocław: "ZET", 1998. 47, [1] s. s. ISBN 8386736887, ISBN 9788386736881. OCLC 750034678 
  7. Latarnia Morska Kikut koło Wisełki – Latarnie Morskie nad Bałtykiem.Latarnie Morskie nad Bałtykiem. www.latarnie.pl [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. (polsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]