Machanajim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O čtvrti v Jeruzalému pojednává článek Machanajim (Jeruzalém).
Machanajim
מחניים
Obilné silo v kibucu Machanajim
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 270 m n. m.
Stát Izrael Izrael
distrikt Severní
oblastní rada Ha-Galil ha-Eljon (Horní Galilea)
Machanajim
Machanajim
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 620[1] (2014)
Správa
Vznik 1939
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Machanajim (hebrejsky מַחֲנַיִם nebo מחניים , doslova "Dvě tábořiště", anglicky Mahanayim[2]) je vesnice typu kibuc v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě ha-Galil ha-Eljon (Horní Galilea).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Leží v nadmořské výšce 270 metrů v Chulském údolí v Horní Galileji, nedaleko horního toku řeky Jordán a cca 10 kilometrů severně od břehů Galilejského jezera.

Vesnice se nachází cca 22 kilometrů severně od Tiberiasu, cca 125 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 57 kilometrů severovýchodně od centra Haify. Je situována v zemědělsky intenzivně využívaném pásu. Machanajim obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je takřka zcela židovské. Výjimkou je město Tuba-Zangarija cca 3 kilometry jihovýchodním směrem, které obývají izraelští Arabové, respektive potomci Beduínů.

Machanajim je na dopravní síť napojen pomocí dálnice číslo 90, která spojuje Metulu a Tiberias, a dálnice číslo 91, jež z ní odbočuje poblíž vesnice k východu, do prostoru Golanských výšin. Jižně od vesnice leží Letiště Ben Ja'akov využívané pro vnitrostátní lety.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Machanajim byl založen v roce 1939.[2] Už v roce 1892 zakoupili Židé během první aliji v této lokalitě pozemky. Na nich se roku 1898 usadila skupina Židů z organizace Chovevej Cijon původem z města Tarnów v Polsku a založila zde soukromě hospodařící zemědělskou vesnici typu mošava nazvanou אהבת ציון - Ahavat Cijon (doslova "Láska k Sionu"). Osadníci ale trpěli nedostatkem kapitálu, zkušeností. Jewish Colonization Association se pokoušela osadu pozvednout změnou ekonomické orientace (pěstování tabáku), ale tento pokus také nebyl úspěšný. V roce 1912 byla Ahavat Cijon opuštěna.[3][4]

Podruhé se o ustavení trvalého osídlení na tomto místě pokoušeli Židé v roce 1917, kdy zde vznikl z iniciativy skupiny Tel Tverski (טל-טברסקי) z organizace Poalej Cijon mošav. Ten se zde udržel 13 let, ale pak byl také z ekonomických a sociálních důvodů opuštěn.[3]

Koncem 30. let 20. století se Jewish Colonization Association obávala, že nevyužité pozemky v této lokalitě budou osídleny arabskými Beduíny a proto se rozhodla zde opět založit trvalou židovskou osadu. Dalším důvodem pro založení vesnice bylo vydání takzvané Bílé knihy, kterou britská mandátní správa omezovala židovské přistěhovalectví a ustupovala od cíle budování židovského národní domova. Roku 1939 zde proto vznikl kibuc Machanajim.[3]

Jméno kibucu Machanajim je odvozeno z biblického citátu, který obsahuje Kniha Genesis 32,3 - "Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor Boží,“ a to místo pojmenoval Machanajim"[5]

Během války za nezávislost v roce 1948 čelila obec četným bojům, které probíhaly v prostoru Horní Galileje.[3] V červenci 1948 tudy Syřané směřovali svůj hlavní útok, při kterém se jim podařilo zničit nedalekou vesnici Mišmar ha-Jarden (nezaměňovat se stejnojmenným současným mošavem, který stojí o pár kilometrů dál). Jedno z křídel útoku vedlo přímo na kibuc Machanajim a sestávalo z osmi tanků, jejichž cílem bylo odříznout Mišmar ha-Jarden zezadu. Machanajim Syřané nakonec nedobyli, ale Mišmar ha-Jarden byl zničen a po válce již nebyl obnoven.[6]

20. července 1949 byla v polním stanu postaveném poblíž kibucu Machanajim podepsána dohoda o příměří mezi Izraelem a Sýrií, čímž oficiálně skončila válka za nezávislost.[7][8]

Roku 1949 měl kibuc už 154 obyvatel a rozkládal se na ploše 2447 dunamů (2,447 kilometrů čtverečních).[9] Roku 1952 sem dorazila navíc další skupina osadníků.[3]

Místní ekonomika je založena na zemědělství (zejména rostlinná výroba - avokádo, citrusy, hrušky, broskve, zelenina a květiny) a na průmyslu. Přímo v obci sídlí dvě větší firmy zabývající se energetikou a strojírenstvím. Rozvíjí se turistický ruch. Kibuc nabízí turistické ubytování.[3][4]

V Machanajim fungují zařízení předškolní péče. Základní a vyšší školství jsou k dispozici v okolních větších obcích. V kibucu je zubní ordinace, obchod, sportovní areály, veřejná knihovna, poštovní úřad a společenská jídelna.[4]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Machanajim je většinově sekulární.[4] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel Machanajim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 620 lidí. Během roku 2014 populace vzrostla o 8,2 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Machanajim[1] [9][10][11]
Rok 1948 1949 1961 1972 1983 1995 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Počet obyvatel 199 154 174 326 469 433 372 356 354 360 346 339 335 413 404 457 537 573 620

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. a b יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. a b c d e f מחניים [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  4. a b c d קיבוץ מחניים [online]. galil-net.org.il [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. Gn 32, 3 (Kral, ČEP)
  6. HERZOG, Chaim. Arab-Israeli Wars. New York: Vintage Books/Random House, 1984. ISBN 0-394-71746-5. S. 55. (anglicky) 
  7. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. ISBN 3-89508-595-2. S. 267. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. 
  8. ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 56. 
  9. a b Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949 [cit. 2010-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-23. (anglicky) 
  10. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-03-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-02-03]. [www.cbs.gov.il/ishuvim/ishuv2005/bycode.xls Dostupné online]. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]