Lžičkovec šiškový
 Lžičkovec šiškový | |
|---|---|
 Lžičkovec šiškový | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
| Čeleď | lžičkovcovité (Auriscalpiaceae) |
| Rod | lžičkovec (Auriscalpium) |
| Binomické jméno | |
| Auriscalpium vulgare Gray (1821) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lžičkovec šiškový (Auriscalpium vulgare Gray 1821) je nejedlá, saprofytická houba z čeledi lžičkovcovitých.
Synonyma[1][editovat | editovat zdroj]
- Hydnum auriscalpium L. (1753)
- Scutiger auriscalpium (L.) Paulet (1812)
- Pleurodon auriscalpium (L.) P.Karst. (1881)
- Leptodon auriscalpium (L.) Quél. (1886)
- Hydnum atrotomentosum Schwalb (1891)
- Auriscalpium auriscalpium (L.) Kuntze (1898)
- Auriscalpium auriscalpium (L.) Banker (1906)
- Hydnum fechtneri Velen. (1922)
- Pleurodon fechtneri (Velen.) Cejp (1928)
- Auriscalpium fechtneri (Velen.) Nikol. (1964)
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk je 5–20 milimetrů široký, ledvinovitého až kruhovitého tvaru, povrch je silně ochlupený, hnědý až hnědočerný se světlejším, někdy dokonce bělavým okrajem. Staré plodnice bývají téměř černé. Hymenofor je tvořen 2–3 milimetry dlouhými ostny, u mladších plodnic světle hnědý či béžový, později šedivý. Třeň je bočně přirostlý, běžně 20–80 milimetrů vysoký, 2–3 milimetry široký. Je tmavší než klobouk, má plstnatý až štětinatý povrch, u báze bývá rozšířený. Dužnina je tuhá, kožovitá, běžně vnímaná jako nejedlá, bez chuti a bez zápachu. Učebnice z roku 1887 přesto zmiňuje, že byl lžičkovec šiškový běžnou součástí jídelníčku ve Francii a Itálii.[2]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy jsou téměř kulaté, 3,5–6 mikrometrů velké, bílé barvy.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Jde o poměrně hojný druh, který roste jednotlivě i po dvojicích na tlejících borových, vzácněji smrkových šiškách částečně či úplně ukrytých v půdě. Díky hnědému zbarvení je houba snadno přehlédnutelná.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Běžný druh rostoucí v mírném pásu severní polokoule, vázaný převážně na porosty borovice lesní. Vyskytuje se v Severní Americe, téměř celé Evropě a v některých částech Asie.
Záměna[editovat | editovat zdroj]
Díky svému relativně typickému vzhledu a umístění je záměna nepravděpodobná.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Auriscalpium vulgare Gray 1821 [online]. International Mycological Association, rev. 2015-04-28 [cit. 2015-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HAY, WD. An Elementary Text-book of British. London: S. Sonnenschein, Lowrey, 1887. Dostupné online. S. 118. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010. 432 s. ISBN 978-80-7360-334-2. Kapitola Houby nelupenaté, s. 77.
- LAESSOE, Thomas. Houby. Překlad J. Váňa. Praha: Knižní klub, 2004. 304 s. ISBN 80-242-1194-7. Kapitola Houby s ostny, s. 234.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lžičkovec šiškový na Wikimedia Commons - BioLib.cz – auriscalpium vulgare (lžičkovec šiškový) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
