Ludovico Manin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludovico Manin
Lodovico Manin.jpg
Narození 14. května 1725
Benátky
Úmrtí 24. října 1802 (ve věku 77 let)
Benátky
Příčina úmrtí edém
Místo pohřbení Santa Maria degli Scalzi
Alma mater Boloňská univerzita
Manžel(ka) Elisabetta Grimani
Funkce Doge of Venice (1789–1797)
Podestà of Verona
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Ludovica Manina (kostel S. Maria degli Scalzi, Benátky)

Ludovico Manin (14. května 1725 - 24. října 1802) byl 120. a poslední benátský dóže. Vystudoval právo v Bologni, byl postupně zvolen starostou (capitano) ve Vicenze, ve Veroně a v Brescii a roku 1789 byl zvolen dóžetem. Vládl až do roku 1797, kdy sice kladl odpor francouzskému loďstvu, nakonec se ale vzdal a Napoleonem Bonapartem byl přinucen abdikovat.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny, kterou britský král Eduard III. roku 1362 povýšil do šlechtického stavu s titulem "hrabě z Canterbury". Roku 1526 ji císař Karel V. povýšil mezi rakouskou šlechtu a rodina hrabat Maninů sídlila zprvu ve Furlánsku (Friuli). Roku 1651 si rodina za 100 tisíc dukátů koupila členství v benátské šlechtě. Rodině patřila honosná Villa Manin s parkem v Codroipo u Udine, kde Ludovico po své abdikaci dožil.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ludovico Manin prošel typickou kariérou starosty v několika městech a ve svých 39 letech byl zvolen prokurátorem baziliky Svatého Marka, což byla velmi prestižní, ale ryze čestná funkce. Z jeho manželství s Alžbětou Grimani nevzešli žádní potomci. Dóžetem byl zvolen roku 1789, krátce před Francouzskou revolucí. Když roku 1795 vpadl Napoleon do Itálie a vznikla první protifrancouzská koalice, zůstaly Benátky neutrální. Přesto je v dubnu 1797 oblehlo francouzské loďstvo a Benátčané sice jednu z lodí potopili, ubránit se však nemohli. 16. května 1797 tak poprvé v historii stálo na náměstí Svatého Marka cizí vojsko a podle předchozí tajné dohody připadlo Benátsko, Dalmácie a Istrie Rakousku. Ludovico Manin musel abdikovat a zbytek života dožil ve Ville Manin.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludovico Manin na německé Wikipedii.