Lucius Hornisch

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lucius Hornisch OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české provincie františkánů (1768-1771, 1780-1782)
  • generální vizitátor rakouské františkánské provincie
Osobní údaje
Datum narozenícca 1720?
Místo narozeníSvitavy
Datum úmrtí16. březen 1782
Místo úmrtíBrno
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucius Hornisch OFM (?-1782), někdy nesprávně Lucidus či Lucid, byl český (v českých zemích působící) františkán a teolog. Pocházel ze Svitav.[1] V roce 1728 měl údajně působit jako knihovník ve františkánském klášteře v Kladsku,[2] což je ale vzhledem k jeho tehdy předpokládanému nízkému věku nepravděpodobné a zřejmě v té době ani ještě nebyl členem řádu.[3] Ve františkánském řádu působil Lucius Hornisch jako učitel (lektor) teologie na řádových studiích. Podle mu připsaného titulu „generální lektor teologie“[4] působil na generálních studiích františkánů, s největší pravděpodobnosti v pražském konventu u P. Marie Sněžné.

Pro potřeby františkánských studujících kleriků napsal příručku morální teologie:

  • Fasciculus vertitatum moralium ex Sacra Scriptura, ss. Patribus, et theologis gravioribus compilatus ... vytištěnou v Praze zřejmě v roce 1765.[5] Učebnice byla v klášterech studujícím dostupná ve více exemplářích, z konventu v Hejnicích se dodnes dochovalo osm jejich výtisků.[6]

Jako lektor teologie a posléze též kanonického práva působil Lucius Hornisch v brněnském františkánském klášteře u sv. Máří Magdaleny. Dokládají to Hornischem presidované a řádovými studenty v tomto konventu obhájené studijní teze: Theses ex universa theologia polemico-dogmatico-scholastica... z roku 1760,[7] Theses annuae polemico-dogmatico-scholasticae de deo in se subsistente z roku 1763,[8] Theses dogmatico-polemico-scholasticae ex universa theologia z téhož roku[9] a Synthemata juridico-canonica ex V. Libris Decretalium Gregorii IX... z roku 1764[10] V roce 1765 již působil jako „generální lektor“ teologie na generálních, tj. určených i pro zahraniční studenty, františkánských studiích v pražském klášteře.[11]

Podobně jako dříve Antonín Hartmann i další františkánští učenci barokní doby po několika letech zanechal lektorského působení na studiích a jako vysloužilý lektor (emeritus) byl dále aktivní ve vedení české františkánské provincie. Na řádné provinční kapitule v Praze v září 1768 byl zvolen provinčním ministrem (provinciálem) a na tomto postu působil běžné tříleté volební období do roku 1771. Podruhé byl provinciálem českých františkánů zvolen pro léta 1780-1782. V mezidobí byl jmenován kustodem provincie, posléze habituálním (doživotním). Pro své zásluhy získal titul „otec provincie“.[12] V prvním období svého provincialátu, ale i v pozdějších letech P. Hornisch opakovaně rozhodl o finančním přispění provincie na opravu kláštera ve Voticích[13] nebo s dalšími vedoucími představiteli provincie zajišťoval spolu s dobrodinci opravu kláštera v Jindřichově Hradci.[14] Působil též jako generální vizitátor rakouské františkánské provincie.[15] Lucius Hornisch zemřel v Brně 16. března roku 1782.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. S. s. 17. 
  2. ↑ ROTHER, Karl Heinrich. Ueber die Bibliotheken des ehemaligen Minoriten- und Franziskanerklosters zu Glatz. Glatzer Heimatblätter. 1923, roč. Jg. 9, čís. Heft 3, s. 65–89. 
  3. ↑ Jako zemřelý r. 1782 nebyl titulován v nekrologiích jako jubilant slibů, tedy žijící 50 let v řádu. Řádové sliby složil tedy patrně až po roce 1732.
  4. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 775. 
  5. ↑ Typis Vetero-Pragae... apud Jacobum Schweiger Archi-Episc. typograph, [1765 dle církevního schválení]. 321 s. ; formát 8° (17,8 cm). Viz PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 2033.  Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius) - BCBT27465. Ve více exemplářích původem z různých františkánských klášterů dochováno též v knihovně františkánů u P.Marie Sněžné v Praze, Jihočeské vědecké knihovně (exempláře z kláštera v Bechyni - signatury Be772, Be773), nebo v Staré knihovně kapucínů v Brně (Kapucínská provinční knihovna), sign. 20 B 13.
  6. ↑ ZEMANOVÁ, Martina. Historická rekonstrukce knihovny konventu františkánů v Hejnicích (1691-1945/1950). Liberec, 2010. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodně-humanitní a p.. Vedoucí práce Milan Svoboda. . Digitalizované exempláře z fondu Národní knihovny ČR jsou dostupné na portálech Manuscriptorium a Google Books (cit. 18.12.2017).
  7. ↑ Vytištěno v Brně, bez uvedení tiskaře, zřejmě však v dílně Emanuela Svobody, příznivce a dobrodince brbněnských františkánů a kapucínů. O tisku viz DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1760, č. 7.  Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius), BCBT27470. Pro vztah tiskaře Svobody k františkánským řádům srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 2017-12-17]. Rigorózní práce. Ostavská univerzita. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. s. 197 a 202 (kapitoly „Brno, kláštery františkánů u chrámů sv. Bernardina a sv. Máří Magdaleny“ a „Brno, kláštery kapucínů u chrámů sv. Františka a Nalezení sv. Kříže“). Dostupné online.
  8. ↑ Bez uvedení tiskaře, jímž však byla pravděpodobně Svobodova dílna. Viz DOKOUPIL, Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků (cit.), r. 1763, č. 12. Bibliografie czizojazyčných bohemik (cit.).
  9. ↑ Rovněž bez uvedení tiskaře (srov. výše). Viz DOKOUPIL, Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků (cit.), r. 1763, č. 13. Bibliografie czizojazyčných bohemik (cit.) : BCBT27469. Defendenty tezí obhájených dle rukopisného přípisu tisku 29. srpna 1763 byli františkánští studenti v Brně Vincenc Seidler (též Saidler, zemřel 1771) a Ambrož Leffelholz (též Leffenholz, pozdější kvardián kláštera v Moravské Třebové, zemř. 1777).
  10. ↑ Tiskař Emanuel Svoboda („litteris Swobodianis“). Pod shodným počátkem titulu vydány teze pro dva různé defendenty – studenty jménem František Bartoň a Protasius Frank. Viz DOKOUPIL, Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků (cit.), r. 1764, č. 12, 13. Bibliografie czizojazyčných bohemik (cit.) : BCBT27466, BCBT27467. PUMPRLA, Soupis starých tisků... (cit.), č. 2035, 2036. Dále dochováno v Staré knihovně kapucínů v Brně (Historická kapucínská knihovna v Brně), signatury 21 D 51, 02 D 12.
  11. ↑ Srov. titulní list výše uvedené knihy Fasciculus veritatum - 1765. Jako lektor teologie v Praze pak 1767 ověřil nezávadnost k tisku připravovaného díla svého spolubratra Alberta Langnera Thesaurus inexhaustus verae ecclesiae...
  12. ↑ HOUŠKA, České františkánství (cit.). Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 182, 185 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  13. ↑ Občanské sdružení Památky pro život. Standardní stavebně-historický průzkum areálu františkánského kláštera při kostele sv. Františka Serafínského ve Voticích (o. Benešov). 2011.
  14. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 44.
  15. ↑ Provinční nekrologium českých františkánů.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lucius_Hornisch&oldid=21956829“