Protasius Frank
| Protasius Frank OFM | |
|---|---|
| kněz | |
| Zasvěcený život | |
| Institut | františkáni |
| Sliby | před rokem 1758 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | před rokem 1746 |
| Místo narození | Nový Jičín |
| Datum úmrtí | 16. říjen 1807 |
| Místo úmrtí | Dačice |
| Povolání | teolog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Protasius Frank OFM (před r. 1746–1807), též Prothasius nebo Protáz, někdy uváděný jako Franck, byl františkán a teolog působící v českých zemích. Narodil se v Novém Jičíně někdy před rokem 1746.[1] Před rokem rokem 1758 složil u františkánů slavné řádové sliby. Následně se připravoval na kněžství a teologickou dráhu dalším studiem, své teze z teologie a kanonického práva obhájil v srpnu 1764 v klášteře františkánů sv. Máří Magdaleny v Brně, jeho učitelem (presesem tezí) byl Lucius Hornisch.[2] Již tři roky po dokončení těchto studií, konkrétně v letech 1776–1770 nebo 1771 působil jako jeden ze dvou lektorů filozofie v jindřichohradeckém františkánském konventu.[3] Posléze v jiném klášteře (v J. Hradci byla jen studia filozofie) vyučoval řádové kleriky teologii. Zápisky a opisy z jeho přednášek si zapsal Frankův žák Quido Stutzig (zemř. 1811).[4] S Frankovými přednáškami bohosloví jsou spojeny zřejmě i další zápisky a opisy, které si Quido Stutzig pořídil z různých oborů teologie.[5] Frankovo rukopisně zachovalé dílo Tractatus de actibus humanis et conscientia z roku 1779 je pravděpodobně učebnicí morální teologie pro řádové studenty.[6] Na sklonku 18. století se Protasius Frank na úkor učitelských aktivit začal podílet na vedení české františkánské provincie, nejprve jako provinční kustod. Na provinční kapitule 24. června 1800 v Jindřichově Hradci byl pak jednomyslně přítomnými zástupci klášterů zvolen provinciálem.[7] Po skončení volebního období provinciála v roce 1803 byl opět jmenován kustodem provincie. Protasius Frank zemřel 16. října 1807 v Dačicích.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Místo narození viz HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. Seznam provinciálů. Rok narození odvozen podle faktu, že P. Frank zemřel jako jubilant (50 let) řádových slibů.
- ↑ Synthemata juridico-canonica ex V. Libris Decretalium Gregorii IX. Pontificis Maximi concertationi publicae exposita a P. F. Lucio Hornisch Ord. Minorum S. P. Francisci Reform. ... contra objecta stante P.F. Protasio Franck ss. theologiae, & ss. Canonum, ac ejusdem Instituti alumno Brunae in ecclesia S. Mariae Magdalenae Anno Domini MDCCLXIV. mense Augusto die horis meridiem consuetis. Brunae : litteris Swobodianis [= Emanuel Svoboda ], [1764]. Viz DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1764, č. 12 nebo 13.PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 2035 nebo 2036. Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius) - BCBT27466 nebo BCBT27467. Dále dochováno v Staré knihovně kapucínů v Brně (Historická kapucínská knihovna v Brně), signatura 02 D 12.
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 182, 185 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
- ↑ Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 22. Viz RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. Č. 265.
- ↑ Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 19, 1 JH 20, 1 JH 21, 1 JH 28. Viz RYBA, Soupisy rukopisů... (cit.), č. 262,263,264,271.
- ↑ Dochováno v knihovně františkánů u P.Marie Sněžné v Praze, původem z kláštera v Hájku.
- ↑ Liber memorabilium o conventus novodomensis (cit.), s. 190. Při této příležitosti je v kronice titulován jako „lector teol. emeritus, quondam custodus“. Viz též HOUŠKA, České františkánství (cit.).
