Albert Langner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Albert Langner OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Svěcení
Služby kazatel
Osobní údaje
Datum úmrtí 21. srpen 1774
Místo úmrtí Brno
Povolání teolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Langner OFM (?-1774), též Albert Langer nebo Albert Lagner, byl v českých zemích žijící a působící františkán, kazatel a lektor na klášterních studiích františkánů. Jeho zřejmě prvním učitelským působištěm se stal konvent františkánů v Jindřichově Hradci, kde byl na provinční kapitule v září 1746 jmenován jedním ze dvou lektorů filozofie na tamějších klášterních studiích. Zatímco na pozici druhého hradeckého lektora se několikrát vystřídalo více bratří, Langner zde zůstal až do podzimu 1754.[1] Těžko přitom stanovit zda příčinou byly učitelské kvality bratra Alberta nebo právě naopak, když františkánští lektoři filozofie obvykle po několika letech postupovali na vyšší posty učitelů teologie. I později působil jako lektor v blíže nezjištěném klášteře. Snad to ale bylo v Olomouci, kde místní tiskař a příznivec františkánů František Antonín Hirnle vytiskl blíže neznámé teze presidované Langnerem a dalším lektorem Elzearem Kinským.[2] Přinejmenším v letech 1665 a 1666 působil jako lektor církevního práva v brněnském klášteře u sv. Máří Magdaleny, kde se kánony vyučovaly zřejmě od počátku 60. let 18. století. Během tohoto brněnského působení vyšla roku 1765 Langnerova cca 250 stránková učebnice kanonického práva Fragmentum Juris Canonici sive Succincta explanatio Tituli II De constitutionibus ex Libro I. Decretalium Gregorii IX., k níž byly připojeny teze obhájené v brněnském konventu františkánským studentem Augustinem Clementem a kterou vytiskl brněnský tiskař a příznivec františkánů Emanuel Svoboda.[3] O dva roky později, kdy bratr Albert zřejmě stále působil v Brně, vyšel tamtéž jeho objemný traktát odpustcích: Thesaurus inexhaustus verae ecclesiae, sive tractatus de indulgentiis recentissimis S. Congregatione indulgentiis.[4] Během brněnského lektorského působení Langner presidoval přinejmenším ještě v roce 1766 teze svých františkánských studentů: Theoremata sacrae jurisprudentiae ex libris Decretalium Gregorii IX.[5] O rok později však již bratr Albert jako lektor církevního práva působil v Praze v konventu u P. Marie Sněžné, kam se snad spolu s ním přesunulo i studium z Brna. Tehdy (1767) v Praze presidoval teze Positiones canonicae ex libro II. Decretalium Gregorii IX. desumptae.[6]

Po 24 letech učitelského působení v několika klášterech byl Langner, jako i další františkánští lektoři 18. století, převeden do vedení české řádové provincie. Na kapitule v září 1768 byl jako vysloužilý lektor (emeritus) jmenován provinčním sekretářem a na další kapitule později (1771) provinčním definitorem.[7] V blíže nezjištěném období byl rovněž kvardiánem jednoho z českých klášterů.[8] Albert Langner zemřel 21. srpna 1774 v Brně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 173 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  2. BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323-355, zde s. 353. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007, s. 419 (kapitola: Olomouc, klášter františkánů...). Rigorózní práce Otravské univerzity. Česká františkánská knižní kultura.
  3. Formát 8°. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik, katalog. DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1765, č. 8. PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 2621.  Na konci traktátu připojeny obhájené studijní teze (20 stran). O vztahu tiskařské rodiny Svobodových k františkánům a kapucínům viz BAJGER, Česká františkánská knižní kultura (cit.), s. 197 (kapitola: Brno, kláštery františkánů u chrámů sv. Bernardina a sv. Máří Magdaleny), s. 202 (Brno, klášter kapucínů...).
  4. Pokračování titulu: ...ac ss. reliquiis praepostiae, Summorumque Pontificium decretis conformatus, addita appendice de Indulgentiis Seraphico Ordini S. Patriarchae Francisci concessis. Vytištěno v Brně, „Litteris Swobodianis [ tj. Emanuel Svoboda ], celkem 358 stran ve formátu 8°. V exempláři v Staré knihovně kapucínů v Brně (signatura 03 A 64) je uveden rok církevního schválení: 1767. Viz též Bibliografie cizojazyčných bohemik (cit.), BCBT28258. DOKOUPIL, Bibliografie města Brna... (cit.), rok 1771, č. 8. Dokoupil tisk datuje do roku 1771 s poznámkou: "Je to starší tisk, ke kterému byla jen nově přitištěna první nečíslovaná složka." Srov. BAJGER, Česká františkánská knižní kultura (cit.), s. 197.
  5. Dochováno ve dvou variantách, jejímiž obhájci (defendenty) byli františkáni Serapion Datel (†1797) a současně Conordius Lehner (†1786) (Bibliografie cizojazyčných bohemik (cit.): BCBT28255. PUMPRLA, Soupis starých tisků... (cit.), č. 2624), anebo Zeno Bundschuh (v tisku uvedený jako Pundschoch, †1772) a Ulpián Berg (†1788) (Bibliografie cizojazyčných bohemik (cit.): BCBT28256. PUMPRLA, Soupis starých tisků... (cit.), č. 2623) Vytištěno v Brně, bez uvedení tiskaře, jímž však zřejmě byl stále Emanuel Svoboda.
  6. Obhájci byli františkánští klerici German Beneš (v tisku uveden jako Benesch, †1772) a Aurelius Kreutschmar (Kreiczmar, †1791). Vytištěno v Praze-Novém Městě, bez uvedení tiskaře, roku 1767. Viz Bibliografie cizojazyčných bohemik (cit.): BCBT28254. PUMPRLA, Soupis starých tisků... (cit.), č. 2622). Studijní a vědecká knihovně Plzeňského kraje, signatura 1 a F 53, adl. 1.
  7. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 182, 185.
  8. Nekrologium české františkánské provincie.