Přeskočit na obsah

Lubomirští

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lubomirští
Lubomirscy
Erb Lubomirských
ZeměPolské královstvíPolské království Polské království, Litevské velkoknížectví, Polsko-litevská uniePolsko-litevská unie Polsko-litevská unie
Titulyknížata (maršálek Polska)
Rok založení11. století
Větve roduJagellonci, Trubečtí, Golicynové, Czartoryští, Bělští ad.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomirští (polsky Lubomirscy, příjmení mužského člena rodu je Lubomirski) je polský knížecí rod.

Historie rodu

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o rodu pochází z 11. století. Celé jméno rodu v polštině zní Lubomirscy herbu Szreniawa bez Krzyża a je odvozeno od obce Lubomierz v Dolním Slezsku.

V raném novověku rod zbohatl těžbou soli v jižním Polsku a patřil k nejbohatším a nejvlivnějším rodům Polsko-litevské unie. Čtyři členové rodu dosáhli funkce polského maršálka: Jiří Šebestián, Josef Karel, Stanislav Heraklius a Stanislav. Roku 1647[zdroj?] dosáhl jiný Stanislav Lubomirský, známý vojevůdce, titulu říšského knížete, který mu udělil Ferdinand III.

Rod se rozdělil do pěti hlavních větví:

  • Wiśniczskou – zakladatel Alexandr Michal (1614–1677)
  • Łańcutskou – zakladatel Stanislav Heraklius (1642–1702)
  • Przeworskou – zakladatel Alexandr Michal († 1675)
    • tato nejpočetnější linie se dále dělí na tři větve: dubrowieńsko-kruszyńskou, równieńsko-przeworskou a dubieńskou
  • Rzeszówskou – zakladatel Hieronim Augustyn (asi 1647–1706)
  • Janowieckou – zakladatel Jiří Dominik (1665–1727)

V erbu má stříbrné esovitě zakroucené břevno na červeném poli (erb Drużyna neboli Srzeniawa bez Krzyża).

Význační členové rodu

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]