Jerzy Henryk Lubomirski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jerzy Henryk Lubomirski
Jerzy Henryk Lubomirski, r. 1847
Jerzy Henryk Lubomirski, r. 1847

Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1848

Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – ???

Narození 28. května 1817
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. května 1872
Krakov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče Henryk Ludwik Lubomirski a Teresa Czartoryska
Děti Kazimierz Lubomirski
Příbuzní Izabela Maria Lubomirska a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22211468 (sourozenci)
Cecylia Lubomirska (vnučka)
Alma mater Karlo-Ferdinand. univerzita
Commons Kategorie Jerzy Henryk Lubomirski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jerzy Henryk Lubomirski (28. května 1817 Vídeň25. května 1872 Krakov[1]) byl rakouský politik polské národnostiHaliče, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Pocházel z polského knížecího rodu Lubomirských.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl šlechtic a mecenáš Henryk Lubomirski. Syn Kazimierz Lubomirski působil jako politik. Jerzy Henryk studoval v Praze a Vídni.[1] Již během studií v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě navázal kontakty s českými obrozenci.[2]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. 6. dubna 1848 byl členem haličské delegace ve Vídni u císaře. Pak odešel do Vratislavi, kde se účastnil polského sjezdu.[2] Zastupoval Halič také na Slovanském sjezdu v Praze.[1][3] V Praze se stal také svědkem povstání a následné vojenské represe. Při konfrontacích s vojskem byl dokonce zadržen a propuštěn až díky intervenci Františka Antonína z Thun-Hohenštejna.[2]

Ve volbách roku 1848 byl zvolen do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Zastupoval volební obvod Łańcut v Haliči. Uvádí se jako statkář.[4] Rezignoval v prosinci 1848.[5] V seznamu poslanců z ledna 1849 již nefiguruje.[6] V lednu 1849 místo něj do sněmu nastoupil Alfred Potocki.[7]

Po obnovení ústavní formy vlády počátkem 60. let se stal ještě poslancem Haličského zemského sněmu.

V letech 1869–1872 byl kurátorem sbírek Ossolinea. Patřil mezi zakladatele krakovské akademie věd.[1] Našel Bibli královny Žofie coby přední památku starého polského písemnictví a vydal ji vlastním nákladem.[2]

Udržoval styky s českými představiteli, jeho přítelem byl například duchovní Václav Štulc.[8] V polském prostředí se profiloval jako čechofil a slavjanofil.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lubomirski, Jerzy Fürst (1817-1872), Politiker und Mäzen, s. 338. (německy) 
  2. a b c d e Poláci a Čechové 1848. Národní listy. Červenec 1906, roč. 46, čís. 197, s. 1. Dostupné online. 
  3. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=9452299 Časopis českého Museum, 1848, Historická zpráwa o sjezdu slowanském
  4. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  5. Der Humorist, 13. 12. 1848, s. 3.
  6. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. (česky) 
  7. http://www.psp.cz/eknih/1848urrs/stenprot/078schuz/s078001.htm
  8. Z Haliče. Blahověst. Červen 1872, roč. 22, čís. 17, s. 268-269. Dostupné online.