Lorenzo Valla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lorenzo Valla
Lorenzo Valla - Imagines philologorum.jpg
Narození 1407
Řím
Úmrtí 1. srpna 1457 (ve věku 49–50 let)
Řím
Povolání spisovatel, filolog, vysokoškolský učitel a filosof
Alma mater Università degli studi di Pavia
Významná díla De falso credita et ementita Constantini donatione declamatio
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Valla (též latinsky Laurentius) (1405-1407, Řím1. srpna 1457 tamtéž) byl italský filosof, filolog a historik, představitel renesančního humanismu.

Chválil přednosti latinského jazyka a jako filolog se obracel i proti filosofii. Jazykovým rozborem prokázal nepravost tzv. Konstantinovy donace, kterou prohlásil za papežský podvrh. Tím si však proti sobě poštval některé církevní kruhy a byl vydán inkvizici. Avšak po obhájení své pravověrnosti se nakonec za papeže Calixta III. (1455-1458) stal papežským sekretářem.[1]

Důležitým Vallovým počinem bylo též porovnání autoritativního latinského textu Nového zákona (Vulgáty) s řeckým originálem. Díky tomuto "Srovnání textu Nového zákona" (Collatio Novi Testamenti") je považován za zakladatelskou postavu moderní bilbické filologie. Svou prací na textu Nového zákona ovlivnil zejména Erasma Rotterdamského, který o několik desetiletí později připravil první tištěné vydání Nového zákona v řečtině. Snažil se propojit křesťanskou morálku s prvky epikúreismu, zabýval se svobodnou lidskou volbou a pomáhal zvonuoživení klasického duchovního vzdělání. Jeho spis proti Konstantinově donaci byl již na počátku 16. století přeložen do češtiny humanistou Řehořem Hrubým z Jelení (jde o první překlad tohoto Vallova spisu vůbec).

Z díla Lorenza Vally:

  • De voluptate – porovnává učení stoiků a Epikúra, jehož učení vyzdvihuje
  • De libero arbitrio
  • De professione religiosorum
  • De falso credita et ementita Constantini donatione
  • Collatio Novi Testamenti
  • Repastinatio dialecticae et philosophiae
  • De elegantiis Latinae linguae – v tomto pojednání položil základy pro reformu latinské prózy a zvýšený zájem o dílo Cicerona.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 726. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ze zahraniční odborné literatury o Lorenzu Vallovi:

  • Fois, M., "Pensiero cristiano di Lorenzo Valla nel quadro storico-culturale del suo ambiente", Roma 1969.
  • Gerl, H.-B., "Lorenzo Valla. Rhetorik als Philosophie", München 1974.
  • Setz, W., "Lorenzo Vallas Schrift gegen die konstantinische Schenkung. Zur Interpretation und Wirkungsgeschichte", Tübingen 1975.

Z české literatury:

  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 26. díl. V Praze: J. Otto, 1907. 1077 s. cnb000277218. S. 367–368. Dostupné online
  • Pražák, E., "Řehoř Hrubý z Jelení", Praha 1964.
  • Sanetrník, D., "Lidská přirozenost v myšlení Lorenza Vally", in: L. Chvátal-V. Hušek (eds.), "Přirozenost ve filosofii minulosti i současnosti", Brno 2008, str. 159-175.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]