Locus of control

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Locus of control (volně přeloženo místo či těžiště kontroly) je pojem v sociální psychologii, který označuje, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni o tom, že jsou schopni kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti. Autorem tohoto konceptu je Julian Rotter, který výsledky svého zjištění publikoval v roce 1966 pod názvem Generalized expectancies for internal versus external control of reinforcement.

Interní a externí locus of control[editovat | editovat zdroj]

Julian Rotter se ve své práci zabýval rozdílem přístupů lidí k životním těžkostem. Na základě jejich postoje k problémům, kterým musí čelit, je pak rozdělil na osoby s interním a externím locus of control.

Osoby s interním locus of control - lidé vycházející ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Tato skupina lidí věří, že výsledek jejich činnosti je závislý na jejich přičinění.

Osoby s externím locus of control - lidé mající za to, že jejich úspěchy či nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy. Lidé s externím locus of control předpokládají, že se situace vyřešení sama nebo bude vyřešena zásahem někoho či něčeho jiného (například zásahem druhé osoby či osudu).

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

Vlivem locus of control na zvládání životních problémů se ve své studii Long-Term Effects of a Control-Relevant Intervention With the Institutionalized Aged z roku 1977 zabývaly Judith Rodin z Yalu a Ellen J. Langer z Harvardu. Předmětem jejich výzkumu bylo zkoumání závislosti míry svobody a odpovědnosti ku zdravotními stavu. Ve své studii, která trvala 18 měsíců, rozdělily obyvatele domova důchodců na dvě relativně srovnatelné skupiny. Jedné skupině (experimentální) bylo umožněno více se podílet na rozhodování, kontrole a odpovědnosti jejich každodenních záležitostí. Této skupině bylo například umožněno pracovat na zahrádce nebo se svobodně účastnit kolektivních činností. O činnostech druhé (kontrolní) skupiny rozhodovalo vedení domova důchodců. Výsledky studie pak ukazují, že u první skupiny (experimentální) došlo ke zlepšení psychického a fyzického stavu u 93% zúčastněných již po třech týdnech a po 18 měsících byli členi této skupiny celkově zdravější, aktivnější a sociálně čilejší. Naopak u druhé skupiny (kontrolní) došlo ke zhoršení psychického stavu. Tyto výsledky vypovídají o přímé úměře mezi mírou svobody (a odpovědnosti) a zdravotním stavem. Praktickou psychodiagnostickou metodou zaměřenou na diagnostiku locus of control je semiprojektivní Dotazník porovnávání pocitů a přání.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRICHCÍN, Milan. Vůle a sebekontrola. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1999. 424 s. ISBN 80-7184-753-4.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 280 s. ISBN 80-7178-551-2.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]