Přeskočit na obsah

Libuše Jarcovjáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Libuše Jarcovjáková
Libuše Jarcovjáková (2023)
Libuše Jarcovjáková (2023)
Narození5. května 1952 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolánífotografka, učitelka, malířka a grafička
RodičeVladimír Jarcovják
Marie Jančová
OceněníOsobnost české fotografie (2017)
Webová stránkajarcovjakova.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fotografie z raných osmdesátých, výstava s Jiřím Poláčkem v Galerii Langhans

Libuše Jarcovjáková (* 5. května 1952 Praha) je současná česká fotografka a fotografická pedagožka. Dříve vyučovala fotografii na Vyšší odborné škole grafické[1] v Hellichově ulici v Praze. Dnes působí jako vedoucí ateliéru fotografie Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2018 jí Asociace profesionálních fotografů České republiky udělila cenu Osobnost české fotografie za rok 2017.[2]Asociace profesionálních fotografů jí udělila ocenění Osobnost české fotografie za rok 2019, které převzala z rukou fotografa Josefa Koudelky[3]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 5. května 1952 v Praze v umělecké rodině. Jejím otcem je malíř, grafik a restaurátor Vladimír Jarcovják (17. března 1924 Zlín[4]19. března 2007 Praha) a matkou vystudovaná malířka Marie Jančová (zemřela 17. září 2012 [5]). Dětství strávila v Praze v Ostrovní ulici.

Od poloviny 60. let začala fotografovat pod vlivem kamarádky a brněnské spolužačky své matky – Ester Krumbachové. V té době (1967–1972) vystudovala fotografii na tehdejší Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze. Poté učinila několik neúspěšných pokusů o přijetí na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze a obor teorie kultury na univerzitě v Olomouci. Po nepřijetí pracovala v letech 1972–1976 jako dělnice v hlubotiskové tiskárně Svoboda na pražském Smíchově (zde na nočních směnách vytvořila svůj první dokumentární soubor) a jako fotografka tělovýchovného oddílu. V roce 1976 byla na třetí pokus přijata ke studiu fotografie na FAMU, kde studovala v letech 1977–1982.[6]

Ve 2. polovině 70. let a 1. polovině 80. let dlouhodobě dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a také dění v pražských klubech (T-Klub a "U Voka"), zaměřených na homosexuální menšinu. Tato zkušenost jí pomohla k ujasnění vlastní bisexuální orientace. V polovině 80. let podnikla první fotografickou cestu do Japonska, kam se ještě později vrátila (1986, 1999). Po návratu jí režim zabavil pas kvůli přetažení krátké délky pobytu a proto se rozhodla emigrovat. S pomocí fingovaného sňatku se v roce 1985 legálně vystěhovala do Západního Berlína, kde strávila dalších pět let v turecké čtvrti Kreuzberg. Po krušných začátcích se uchytila jako pokojská v luxusním hotelu InterContinental a dále příležitostně fotografovala.

Hned v roce 1990 se vrátila do Česka, od roku 1992 začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze, pořádala workshopy a věnovala se vlastní tvorbě.[7] Zejména po roce 2000 uspořádala řadu samostatných výstav – k nejvýznamnějším patří prezentace v New Yorku (2015), Berlíně (2018) a na fotofestivalu v Arles (2019).[8] Tamtéž byla představena její monografická publikace Evokativ, která se dostala do užšího výběru na Paris Photo–Aperture Foundation PhotoBook Awards 2019 v kategorii Fotokniha roku.[9] Na festivalu v Karlových Varech v červenci 2024 měl úspěch její film Ještě nejsem, kým chci být od režisérky Kláry Tasovské[10]

Dnes pedagogicky působí jako vedoucí ateliéru fotografie Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 Praha, Svět cikánských dětí
  • 1996 Kladno, Sny dětského pokoje
  • 1999 Kladnou, Cestou
  • 2008 Praha, Tři kroky zpět, dva vzad
  • 2014 Praha Ateliér Josefa Sudka, Ziellos
  • 2015 Semily, Život
  • 2015 Ostrava, Demiurgové - preview
  • 2018 Praha, Kimochi. Postele a pokoje
  • 2018 Berlín, Schwarze Jahre - Berliner Tagebücher 1985 - 1990
  • 2019 Fotografický festival Rencontres d'Arles výstava Evokativ - první místo[11]
  • 2021 České Budějovice, Ach
  • 2022 Bratislava, A Long Way Somewhere,
  • 2023 Brno, Supersonico,
  • 2023 Kladno Libuše Jarcovjáková: S kůží na trh. Kabinet fotografie Kladenského zámku, Kladno, vernisáž 27. září 2023[12]
  • 2024 Vancouver, Multiple Realities: Experimental Art in the Eastern Bloc, 1960s–1980s

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • JARCOVJÁKOVÁ, Libuše; BARONOVÁ, Barbora; FIŠEROVÁ, Lucia L. Černé roky : 1971-1987. Praha: Wo-men, 2016. 461 s. ISBN 978-80-905239-6-8.  Publikace obdržela v roce 2017 2. cenu na Vienna Photo Book Festival.[13]
  • JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Evokativ. Překlad Phil Jones. Prague: Untitled, 2019. cca 160 s. ISBN 978-80-907568-0-9. (anglicky) 
  • JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Kráska a zvíře: [premiéra 2. prosince 2021] v Národním divadle [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2021]. 1 plakát.
  • JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Kráska a zvíře: [premiéra 2. prosince 2021] v Národním divadle [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2021]. 1 plakát.
  • JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Otec hlídá dceru: [premiéra 17. února 2022] na Nové scéně [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2022]. 1 plakát.
  • JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Všem se nám uleví: [premiéra 2. červen 2022] na Nové scéně [grafika]. [Praha]: [Národní divadlo], [2022]. 1 plakát.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. www.graficka-praha.cz [online]. [cit. 2012-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-06. 
  2. VOCELKA, Tomáš. Osobností české fotografie se stala Libuše Jarcovjáková, žena, která fotí život bez příkras. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-03-28 [cit. 2008-03-28]. Dostupné online. 
  3. Fotografka Jarcovjáková loni uhranula svět, teď dostala cenu pro osobnost roku | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2020-06-24 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  4. Vladimír Jarcovják - osobní stránky umělce [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. 
  5. L. Jarcovjáková - text k souboru fotografií "Mum" [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. 
  6. Libuše Jarcovjáková - abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  7. Paměť národa - Libuše Jarcovjáková [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. 
  8. Libuše Jarcovjáková - CV [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. 
  9. Evokativ - nakladatelství Un-titled [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-01. 
  10. V Praze pila rum s dělníky, v Tokiu fotila. Vary viděly uhrančivý film o Jarcovjákové | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2024-07-04 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  11. Britský Guardian: Nejlepší fotografická výstava roku je Evokativ Libuše Jarcovjákové | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2019-12-18 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  12. Libuše Jarcovjáková. www.kladenskyzamek.cz [online]. [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. 
  13. Černé roky. www.by-wo-men.com [online]. nakladatelství wo-men [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAPLETALOVÁ, Alena. Fotografka Libuše Jarcovjáková. Diplomová práce. Vedoucí diplomové práce na Slezské univerzitě. Filozoficko-přírodovědecká fakulta. Institut tvůrčí fotografie Petr Velkoborský. Opava: [vl. nákl.], 2004. 27 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]