Přeskočit na obsah

Letní kino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rekonstruované letní kino v Zámeckém parku Kinských ve Valašském Meziříčí

Letní kino je kulturní zařízení, sloužící k promítání filmů pod širým nebem, popř. konání různých menších společenských kulturních akcí.

Vzhledem k tomu, že prostor pod širým nebem nelze vytápět a zatemnit, bývá v provozu pouze v letních měsících, především v období letních prázdnin, za socialismu se někdy konala i silvestrovská promítání.[1] Koncem 90. let dvacátého století a začátkem nového tisíciletí ztrácela letní kina svoji někdejší popularitu. Zpočátku především kvůli nástupu nových technologií (domácí kino) a technicky vyspělejší konkurenci (zejména multikina), později i kvůli neschopnosti promítat nové filmy distribuované na digitálních nosičích[2][3]. Postupem času se však i díky stále dostupnější technologii začal počet letních kin opět zvyšovat[4]. V létě roku 2020 jich tak v Česku promítalo více než 450[5]

Historie letních kin v Československu

[editovat | editovat zdroj]

První republika

[editovat | editovat zdroj]

Letní kina vznikala v Československu již v období 1. republiky. Největší bylo pražské letní kino Benátky provozované od jara 1919 na ostrově Štvanice, mezi Hlávkovým mostem a Negrelliho viaduktem. Jeho původní kapacita byla 1 470 sedících diváků, v roce 1929 již psal tisk o 1 600 sedadlech. Benátky tak byly největším biografem v Praze.[6][7] Další pražské letní kino stálo ve 20. letech 20. století na Folimance.[8]

V roce 1929 informoval tisk o letním kině v Přerově. Jednalo se však pouze o provizorium ve stanu, do doby dostavby nové budovy.[9] V Brně bylo ve 20. a 30. letech 20. století provozováno kino Stadion.

Po 2. světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Letní kino pro 1 300 diváků zahájilo promítání na pražském Střeleckém ostrově 26. července 1948.[10] V 50. letech 20. století bylo v provozu letní kino na pražském Výstavišti.

Největší letní kino v Československu vzniklo ve Zlíně, kde zahájilo provoz 28. července 1948. Přírodní hlediště pojmulo 15 000 diváků. Toto kino zaniklo v roce 1971.[11]

V Boskovicích v Jihomoravském kraji bylo od roku 1961 další velké letní kino. Jeho plátno mělo velikost 35×15 m. Místo něj se později postavila zděná stěna. Kapacita kina je 3500 míst, rekordní návštěvnosti filmu Kleopatra se však pohybovaly kolem 7000 návštěvníků. Jiné velké letní kino se nacházelo v Brně na tehdejší Leninově ulici.[12]

Za socialismu se v letních kinech odehrávaly také Filmové festivaly pracujících (FFP) a především pro ně se síť letních kin v poválečném Československu postupně rozšiřovala i do menších měst. V roce 1975 jich v republice bylo padesát.[13]

Po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]

V 90. letech význam a popularita letních kin výrazně poklesla, zejména kvůli privatizaci a přechodu do soukromých rukou.[14] Na počátku 21. století se ovšem začaly objevovat pokusy nejen o oživení zaniklých letních kin, ale také o vznik nových. To usnadnily především digitální technologie promítání. V roce 1989 existovalo 152 letních kin, v roce 2010 pak bylo v provozu 98 z nich. V roce 2017 pak Unie filmových distributorů evidovala opět 260 letních kin v provozu.[14]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/212411000360025/, čas 5:30.
  2. Letní kino Háječek po čtyřiceti letech končí, nemá digitální projektor. iDNES.cz [online]. 2011-06-23 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. 
  3. Letní kino bez moderní promítačky končí, diváky přivítá jen o festivalu. iDNES.cz [online]. 2015-03-19 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. 
  4. Hit léta i v malých městech. Díky levné technice otevřelo 60 nových letních kin. ČT24 [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. 
  5. Letní kina v ČR - Letňáky.cz. www.letnaky.cz [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. 
  6. ČVANČARA, Jaroslav a Miroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten - Letní biograf Štvanice, s. 168 [online]. Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1969-1. 
  7. Biografy v Praze. S. 2. Národní listy [online]. 1929-01-03 [cit. 2021-05-04]. S. 2. Dostupné online. 
  8. Bio Folimanka. S. 4. Národní listy [online]. 1927-08-11 [cit. 2021-05-04]. S. 4. Dostupné online. 
  9. Letní kino v Přerově. S. 2. Moravský večerník [online]. 1929-08-06 [cit. 2021-05-04]. S. 2. Dostupné online. 
  10. Pražské kino pro 1300 diváků. S. 3. Rudé právo [online]. 1948-07-03 [cit. 2021-05-04]. S. 3. Dostupné online. 
  11. Z historie zlínských kin/Letní kino [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. 
  12. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/212411000360025/, čas 1:54, 3:27-5:10.
  13. Čtyři zastavení. S. 5. Rudé právo [online]. 1975-09-04 [cit. 2021-05-04]. S. 5. Dostupné online. 
  14. a b MEDKOVÁ, Alžběta. Modrý samet v bouři. Letní kina se vrací ve velkém. Kde a jak se dá promítat?. Radio Wave [online]. 2017-08-02 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]