Leo Brouwer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leo Brouwer
Leo Brouwer
Leo Brouwer
Narození 1. března 1939 (80 let)
Havana
Alma mater Juilliard School
The Hartt School
Ocenění Prize Tomás Luis de Victoria (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Leovigildo Brouwer Mezquida, lépe známý jako Leo Brouwer (1. března 1939) je kubánský skladatel, kytarista a dirigent.

Brouwer se narodil v Havaně, kde začal ve věku 13 let hrát na kytaru, přitahován flamencem a motivován svým otcem, lékařem a nadšeným amatérským kytaristou. Jeho prvním učitelem byl Isaac Nicola, který byl žákem Emilio Pujola, jenž byl žákem Francisca Tárregy. Svůj první sólový koncert měl v 17 letech; v té době jeho skladby již začínaly přitahovat pozornost. Preludio (1956) a Fuga (1959) jsou obě ovlivněny Bartókem a Stravinským. Odjíždí do USA studovat hudbu na universitě v Hartfordu a poté na Juilliard School, kde ho Stefan Wolpe učil kompozici.

Skladatel[editovat | editovat zdroj]

Na počátku své kariéry Brouwer složil své Estudios simples 1-20 k výuce techniky hry na kytaru. Těmito etudami Brouwer vytvořil bezpochyby své největší dílo ve vývoji techniky hry na kytaru, a to nejen podle požadavků technických, ale také vysokých muzikálních kvalit.

První Brouwerova díla nezapřou svůj kubánský kontext ovlivněním afrokubánskou hudbou a jejím rytmickým stylem. Dobrým příkladem z tohoto období je Elogio de la Danza. Třebaže je to skladba pro sólovou kytaru, je ovlivněna ruskými balety (zřetelná souvislost se Stravinským). Následují práce jako Sonograma 1 či Canticum (1968), La espiral eterna (1971), Concierto para guitarra no. 1, Parábola (1973), Tarantos (1974). Toto období v sobě nese užití v té době avanatgardního serialismu a dodekafonie a částečně ovlivnění skladateli, které s oblibou poslouchal, jako Luigi Nono a Iannis Xenakis.

Jeho poslední období náleží v podstatě úplně minimalismu. Brouwer ho popisuje jako rozvoj systému modulace. El Decamerón Negro (1981) je pravděpodobně první dílo tohoto stylu, Sonata (1990), Paisaje cubano con campanas (1996) a Hika (1996) na památku japonského skladatele Toru Takemitsu jsou nedávného data.

Vedle původních skladeb pro kytaru Brouwer s oblibou upravuje skladby jiných autorů, jako např. Elite Syncopations a The Entertainer Scotta Joplina nebo Fool on the Hill od The Beatles (John Lennon/Paul McCartney) mezi mnoha dalšími, které upravil pro sólovou kytaru. V jeho díle nacházíme velké množství skladeb pro kytaru a různé koncerty, napsal hudbu k více než čtyřiceti filmům.

Funkcionář[editovat | editovat zdroj]

Leo Brouwer je členem Kubánské komunistické strany a její funkcionář. Brouwer zastává řadu oficiálních funkcí na Kubě, včetně funkce ředitele Instituto de Cine del Departamento de Música de Cuba (Kubánský institut filmu a oddělení hudby). Aktivně se účastní pořádání Concurso y Festival Internacional de Guitarra de la Habana (Havanský kytarový festival). Je zakladatel Skupiny zvukového experimentu Kubánského institutu umění a kinematografického průmyslu (Instituto Cubano de Arte e Industria Cinematrográfica – ICAIC). V roce 2009 získal Premio Nacional de Cine 2009 (kubánskou Národní cenu filmu za rok 2009) za svůj bohatý přínos kinematografii ostrova, kterou obohatil nezapomenutelnou hudbou.

Kytarové koncerty[editovat | editovat zdroj]

  • Concierto para Guitarra No. 1
  • Concierto N°. 2 "de Lieja" (1981)
  • Concierto N°. 3 "Elegiaco" (1986)
  • Concierto N°. 4 "de Toronto" (1987)
  • Concierto N°. 5 "de Helsinki"
  • Concierto N°. 6 "de Volos"
  • Concierto N°. 7 "La Habana"
  • Concierto N°. 8 "Cantata de Perugia"
  • Concierto N°. 9 "de Benicassim"
  • Concierto N°. 10 "Libro de los signos para dos guitarras y orquesta"
  • Concierto N°. 11 "Concerto da Requiem (in memoriam Toru Takemitsu)"

Sólová kytara[editovat | editovat zdroj]

  • Sonata
  • Preludios epigramáticos
  • Dos temas populares cubanos (canción de cuna, ojos brujos)
  • Dos aires populares cubanos (Guajira criolla, Zapateado)
  • Elogio de la danza
  • Estudios sencillos
  • Diez estudios nuevos
  • Canticum
  • Un día de noviembre
  • Danza característica
  • El decamerón negro
  • Tres danzas concertantes
  • Rito de los Orishas
  • Estudios simples No. 1-20 en cuatro volúmenes
  • Fuga No. 1
  • Hika "In Memorium Toru Takemitsu"
  • La espiral eterna
  • Micropiezas (Duo)
  • Parábola
  • Paisaje cubano con rumba
  • Paisaje cubano con campanas
  • Paisaje cubano con tristeza
  • Paisaje cubano con lluvia
  • Paisaje cubano con fiesta (2008)
  • Pieza sin título
  • Piezas sin título 2 y 3
  • Preludio
  • Rito de los Orishas para guitarra sola
  • Suite en re
  • Tarantos
  • Toccata para cuatro o más guitarras
  • Tres apuntes
  • Variaciones sobre un tema de Django Reinhardt
  • Tres piezas latinoamericanas (arreglos) Danza del altiplano, la muerte del ángel.
  • Canciones remotas (Cuatro guitarras)
  • Viaje a la semilla

Jiné nástroje[editovat | editovat zdroj]

  • Sonata para cello solo (pro sólové violončelo)
  • Cuarteto de cuerdas No. 1
  • Cuarteto de cuerdas No. 2
  • Cuarteto de cuerdas No. 3
  • La Vida Misma (pro klavír, housle, violončelo a perkuse)
  • Balada (flauta y cuerdas)
  • Canción de Gesta (pro komorní orchestr)
  • Canciones Amatorias (pro smíšený sbor, na texty Federica García Lorcy a José Hernándeze)

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Brouwer na španělské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]