Lenka Němečková
| Lenka Němečková Lenka Maršounová | |
|---|---|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 23. dubna 1968 (56 let) |
| Místo narození | Ústí nad Labem  Československo |
| Stát | Československo |
| Sportovní údaje | |
| Klub | TJ Chemička Ústí nad Labem (1977-83) TJ Vysoké školy Praha (1983-90) VŠE Praha (univ. klub) |
| Rezort | SVS MŠ ČSR (1983-89) |
| Trenéři | Milan Maršoun (Chem.) Jaroslav Strnad (VŠ) |
| Disciplína | plavání |
| Pref. plavecký styl | znak, kraul |
| Účast na LOH | bez účasti |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lenka Němečková, rozená Maršounová, (* 23. dubna 1968 Ústí nad Labem) je bývalá československá sportovní plavkyně.
Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Je rodačkou ze Svádova na předměstí Ústí nad Labem. Závodnímu plavání se věnovala od svých 10 let po zařazení do sportovní třídy. Připravovala se v střekovských lázních v bazénu o rozměrech 25×12 m pod vedením svého otce Milana.[1] Brzy se specializovala na plaveckou techniku znak, pro kterou měla dobré předpoklady, krásná plavecká figura, dlouhé nohy, ruce. Nepatřila mezi silové plavkyně. Při testech utáhla nohama maximálně 6 kg a nejlepší muži (Petr Joneš) zvládali váhy přes 40 kg.[2] Nerada plavala v otevřených bazénech kvůli špatné orientaci při znaku.[3]
V dorosteneckém věku patřila mezi nadějné plavkyně ze severu Čech, ale na republikové úrovni neměla dlouho výsledky. Především jí ve znaku zastiňovala skoro o hlavu menší Bratislavčanka Karin Lohnická. Podmínky přípravy obou byly diametrálně odlišné. Ona trénovala pod dohledem otce trenérského samouka v bazénu z první republiky, proti ní na Lohnickou dohlížel špičkový trenér, jehož rukama prošla celá řada plaveckých osobností např. Marta Skupilová, Yvona Tobišová.
Průlom v její sportovní kariéře přišel v roce 1983. V červnu na velké ceně Slovenska splnila časem 1:07,45 ostrý limit svazu pro start na srpnovém juniorském mistrovství Evropy ve francouzských Mylhúzách, ale kvůli omezenému rozpočtu do Francie nejela. Nominační komise schválila pro MEJ pouze jednu znakařku a tou byla Lohnická, která jí na velké ceně Slovenska porazila o 14 setin. Navíc Lohnická zvládala na slušné úrovni i dvojnásobnou trať.[4] Na červencovém letním mistrovství republiky Lohnickou porazila a skončila na 100 m znak celkově na druhém místě.[5][6] Tímto výsledkem si po letní sezóně definitivně vybojovala zařazení do střediska vrcholového sportu ministerstva školství k trenéru Jaroslavu Strnadovi. Koncem října, když se jí povedlo vyřídit přestup na gymnázium do Prahy, přestoupila z Chemičky do plaveckého oddílu pražských vysokoškoláků.[7]
V olympijském roce 1984 si zlepšila osobní rekord na 100 m znak na 1:06,56, ale jako znakařka zůstávala dvojkou za Karin Lohnickou. Dokonce jí porážela její oddílová kolegyně Romana Frýdlová, pro kterou byl znak doplňkovou disciplínou. Po letní sezóně chtěla s plaváním končit "po roce urputné práce, pravidelných tréninků se nedostavily žádné výrazné úspěchy. Chtěla jsem tedy na podzim všeho nechat. Psychicky mě podpořili můj trenér a taťka."[1]
V přípravě na zimní sezónu 1985 zaměřila svojí pozornost i k jiným disciplínám a dostavily první velké úspěchy. Na 100 m volný způsob pokořila na březnovém zimním mistrovství republiky jako devátá plavkyně z Československa hranici jedné minuty (59,69).[8] Za tři týdny na mezistátním trojutkání v Brně plavala v štafetě na prvním měřeném úseku čas 58,92, kterým se aktuálně řadila na druhé místo československých historických tabulek za Romanou Frýdlovou.[9] Na květnovém mezistátním utkání v norském Hamaru se poprvé dostala na 100 m znak pod 66 vteřin a časem 1:05,98 zaostala o 6 setin za československým rekordem Romany Frýdlové.[10] Klubová rivalita mezi ní a Frýdlovou byla očividní. Za pár dní Frýdlová stáhla rekord na 100 m znak na 1:05,37... trenér Rudolf Poledník to komentoval slovy "vyhecovala jí Maršounová, která se přiblížila k jejímu rekordu na 0,06 s. Romana za mnou přiletěla, abych jí co nejdřív přihlásil na nějakou znakařskou stovku".[11] V druhé polovině června jí poštou přišla nominace na srpnové mistrovství Evropy v bulharské Sofii.[12] V červenci odjela s trenérem Janem Vokatým na reprezentační soustředění do arménského Cachkadzoru.[13] Na mistrovství Evropy plavala na úvod 100 m volný způsob. Rozplavby se jí nepovedly, časem nad minutu 1:00,21 obsadila 28. místo. Zaplatila nováčkovskou daň na velké soutěži, která je dána okolními podmínkami – závodník má na rozcvičení přesně tolik a tolik minut, víc ani sekundu, musí být v přesně stanovenou dobu na určitém místě a pohybovat ve vymezeném prostoru pod dozorem přísných rozhodčích.[14] Další den byla na pořadu její královská trať 100 m znak. V rozplavbách si vytvořila osobní rekord časem 1:05,62 a postoupila do B-finále. V odpoledním B-finále plavala čas 1:05,90 a obsadila celkově 14. místo.[15] Po dvou dnech volna plavala první znakařský úsek polohové štafety, která skončila v cíli na posledním 12. místě v čase 4:28,65.[16] V závěrečné disciplíně 200 znak se dokoupala do cíle na posledním 22. místě v čase 2:30,22, šest sekund za svým osobním rekordem 2:24,50.[17]
V zimní sezóně 1986 výkonnostně stagnovala. Na 100 m znak se jí nedařilo dostat pod 66 vteřin. V květnu jí čekala maturita a přijímačky na VŠE. Časy zaplavané na červnové velké ceně Slovenska i letním mistrovství republiky nesplňovaly nominační kritéria pro srpnové mistrovství světa v Madridu.[18] Na podzim si přivodila úraz ramene. Zpráva z ledna 1987 hovořila, že rameno již doléčuje, ale rekonvalescence se prodloužila až do konce letní sezóny.[19]
K plnohodnotné přípravě se vrátila na podzim 1987 a na závodech se poprvé objevila koncem listopadu.[20] V olympijském roce 1988 směřovala přípravu k olympijskému limitu na 100 m znak, ale svými časy těsně pod 67 vteřin zůstávala daleko za jeho splněním. Na červencovém letním mistrovství republiky získala svůj poslední titul, když v napínavém souboji porazila favorizovanou Trnavčanku Alenu Burešovou v čase 1:06,82.[21] Sportovní kariéru ukončila po letní sezóně 1989.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Průboj. 1985-3-17, s. 5. ISSN 1804-5782.
- ↑ Průboj. 1985-8-7, s. 5. ISSN 1804-5782.
- ↑ Průboj. 1988-7-23, s. 8. ISSN 1804-5782.
- ↑ Československý sport. 1983-6-27, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1983-7-22, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1983-7-29, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ Průboj. 1983-10-28, s. 7. ISSN 1804-5782.
- ↑ Československý sport. 1985-3-2, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-3-21, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-5-30, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-6-13, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-6-21, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-6-27, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-8-17, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-8-9, s. 1, 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-8-12, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1985-8-12, s. 1. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-6-7, s. 1. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-1-24, s. 7. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-11-23, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-7-23, s. 8. ISSN 0323-1224.