Lejla Junusová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lejla Junusová
Leyla Yunus.jpg
Narození21. prosince 1955 (65 let)
Baku
Alma materStátní univerzita v Baku
Povolánílidskoprávní aktivistka, politička a historička
OceněníCena svobody Andreje Sacharova (2014)
rytíř Čestné legie
Politická stranaAzərbaycan Xalq Cəbhəsi Partiyası
Manžel(ka)Arif Junus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lejla Junusová (* 21. prosince 1955, Baku) je ázerbájdžánská aktivistka v oblasti lidských práv, od roku 1995 ředitelka Institutu pro mír a demokracii.[1] Dne 30. července 2014 byla zatčena a obviněna z vlastizrady, špionáže ve prospěch Arménie, podvodů, daňových úniků a falšování dokumentů. Dne 13. srpna 2015 byla odsouzena k 8,5 rokům vězení, její manžel, historik Arif Junus, dostal sedmiletý trest.[2] Organizace Amnesty International označila Lejlu Junusovou za vězně svědomí.[3]

Dne 9. prosince 2015 byla propuštěna kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, trpí mj. diabetem a hepatitidou C. Rozsudek jí byl změněn na podmíněný po dobu pěti let.[4] Jejímu manželovi byl trest zmírněn stejným způsobem již dne 12. listopadu 2015 navíc s podmínkou, že nesmí opustit zemi.

Zatčení[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2014 byla Junusová zatčena den poté, co zveřejnila svůj dopis prezidentovi Ázerbájdžánu Ilhamu Alijevovi, ve kterém ho žádala o propuštění politických vězňů. K srpnu 2015 jich bylo v zemi asi osm desítek.[5] Junusová se rovněž věnuje boji proti korupci, násilí na ženách, hájí také práva těch, jejichž domy byly nelegálně zbourány úřady v Baku. V srpnu 2011 byl v rámci projektu na zkrášlení města bez varování zbořen také dům, kde sídlila kancelář Junusových, a ti tak přišli o všechny dokumenty a vybavení.[5]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Lejla Junusová má dceru Dinaru, která od roku 2009 žije v Nizozemsku, kde získala azyl. Rodiče ji tam poslali poté, co obdržela výhrůžky. Stalo se tak, když Lejla zveřejnila důkazy o obchodování s dívkami, jehož se údajně dopustili důstojníci ministerstva vnitra Ázerbájdžánu.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠUSTROVÁ, Petruška. FEJETON: Lejla Junusová. LN (Neviditelný pes) [online]. 2014-8-11. Dostupné online. 
  2. a b PROCHÁZKOVÁ, Petra. ‚Nebojím se smrti. Ale doufám, že můj muž přežije a dcera nebude sirotkem‘. Lidovky.cz [online]. 2015-8-25. Dostupné online. 
  3. a b c Azerbaijan: The Repression Games: The voices you won't hear at the first European Games [online]. Amnesty International, 2015-6-10. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JOZWIAK, Rikard. Rights Activist Leyla Yunus Freed From Jail In Azerbaijan. RFE/RL [online]. 2015-12-9. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b POSPÍCHALOVÁ, Adéla. Soud vynesl vysoké tresty v politickém procesu. V Dopise z vězení popisuje Lejla Junusová průběh soudního líčení [online]. Člověk v tísni, 2015-8-13 [cit. 2015-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-16. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]