Přeskočit na obsah

Lajos Zilahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lajos Zilahy
Narození27. března 1891
Salonta
Úmrtí1. prosince 1974 (ve věku 83 let)
Novi Sad
Místo pohřbeníHřbitov Kerepesi
Povoláníspisovatel, novinář, romanopisec, dramatik, publicista, překladatel, scenárista a filmový režisér
Alma materUniverzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do Desetiletí od 1910)
Témataliteratura
PříbuzníIstván Bárczy (tchán)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Zilahy (27. března 1891 Salonta1. prosince 1974 Novi Sad) byl maďarský prozaik a dramatik.

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny z Krišany. Vystudoval práva na budapešťské univerzitě a od roku 1912 se věnoval žurnalistice a literatuře. Za první světové války byl raněn na východní frontě a demobilizován.[1] Ve své době patřil k nejčtenějším maďarským autorům. Psal hry pro Nemzeti Színház, byl členem Kisfaludyho společnosti a působil ve vedení PEN klubu, vydával literární časopis Híd (Most). Věnoval se také filmu – psal scénáře, založil studio Pegazus, v roce 1944 spolu s Gusztávem Oláhem režíroval film Valamit visz a víz podle vlastní předlohy.[2] Tento námět zfilmovali také v roce 1969 Ján Kadár a Elmar Klos pod názvem Touha zvaná Anada.

Jeho dílo bylo pro svůj pacifistický a humanistický obsah za fašistického režimu často cenzurováno. Po válce byl zvolen do Maďarské akademie věd, odmítl však nastupující komunistický režim a v roce 1947 emigroval do USA.[3] V roce 1949 vydal své nejrozsáhlejší dílo, ságu aristokratického rodu Dukayových. Závěr života strávil v Jugoslávii. Je pochován na hřbitově Kerepesi v Budapešti.

V českém překladu Arno Krause vyšel v roce 1943 jeho román Zlatý most.

  1. LAJOS ZILAHY DEAD; WRITER OF NOVELS, 83. New York Times [online]. 1974-12-03 [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  2. Lajos Zilahy. Biography [online]. IMDb.com [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  3. BESZEDITS, Stephen. Some Reminiscenses about Lajos Zilahy [online]. Vascáry Collection, 2008 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]