Ladislaus Müller

Ladislaus baron Müller
Rakousko-uherský velvyslanec v Japonsku
Ve funkci: 1912 – 1914
Předchůdce	Guido von Call
Nástupce	přerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku
Ve funkci: 1900 – 1904
Předchůdce	Guido von Call
Nástupce	Karl Braun
Narození	18. října 1855 Pešť
Úmrtí	14. března 1941 (ve věku 85 let) Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Farkasréti
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ladislaus svobodný pán Müller von Szentgyörgy (Ladislaus/László Freiherr Müller de Szentgyörgy) (18. října 1855, Budapešť – 14. března 1941, Budapešť) byl rakousko-uherský diplomat maďarského původu. Od roku 1879 působil v diplomatických službách a zastával různé funkce v několika zemích. V letech 1912–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Japonsku, za první světové války byl prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí, po zániku monarchie byl penzionován. V roce 1911 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Životopis

Pocházel z měšťanských poměrů, jeho otec německého původu byl lékárníkem v Pešti. Ladislaus studoval na Orientální akademii ve Vídni a v roce 1879 vstoupil do diplomatických služeb. Kariéru zahájil jako vicekonzul v Albánii, poté řadu let působil v Turecku (1879–1896), mezitím byl v roce 1895 povýšen do šlechtického stavu (Müller von Szentgyörgy). V roce 1896 byl přeložen do Říma, kde byl od následujícího roku legačním radou, v roce 1899 získal Řád Františka Josefa. V letech 1900–1903 byl generálním konzulem a vyslancem v Bulharsku, poté byl povolán do Vídně jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí (1903–1912). V roce 1906 byl jmenován tajným radou, v roce 1908 získal Řád železné koruny a v roce 1911 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V letech 1912–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Japonsku (v roce 1912 souběžně krátce vyslancem v Siamu). Po vypuknutí první světové války byl v srpnu 1914 povolán zpět do Vídně, v letech 1917–1918 byl znovu prvním sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí. Na vlastní žádost byl v červnu 1918 propuštěn do penze, při této příležitosti obdržel velkokříž Leopoldova řádu. Po zániku monarchie žil v soukromí.

Jeho starší bratr Kálmán Müller (1849-1926) byl významným maďarským lékařem, profesorem na budapešťské univerzitě a autorem řady publikací.

Odkazy

Literatura

• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Autoritní data	GND: 105701916X SUDOC: 166725080 VIAF: 310661301 WorldCat Entities: E39PBJt8kqfjTPg3CWgMTHfH4q