LGBT práva v komunismu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

LGBT práva v komunismu prošla historicky několika zásadními změnami. Ve 20. století měly marxistické státy a strany k LGBT právům různý přístup. Některé se stávaly prvními politickými stranami, které je podporovaly, zatímco jiné zaujímaly anti-LGBT přístup. Ve 21. století mívají komunistické strany většinou tendenci podporovat LGBT práva. Kuba, jediný komunistický stát na americkém kontinentu, podporoval pro-LGBT politiku již od 70. let.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Marxismus[editovat | editovat zdroj]

Raná historie[editovat | editovat zdroj]

Komunističtí vůdci a intelektuálové zaujímali k problematice LGBT práv několik různých pozic. Karl Marx a Friedrich Engels věnovali ve svých pracích této otázce velmi malou pozornost. Marx se k sexualitě vyjadřoval jenom velmi obecně. Norman Markowitz, spravující webové stránky politicalaffairs.net, napsal: "Tedy abych byl upřímný, tak ze strany Marxe shledávám odmítání se tomuto věnovat a od Engelse dokonce otevřené nepřátelství těm, kteří se tím zabývají."[1] Za tímto přístupem stála Engelsova kritika mužské homosexuality ve vztahu k pederastii ve Starověkém Řecku se slovy: "Antičtí Řekové upadali do odporných praktik sodomie,(původní německý název Knabenliebe, což znamená "boylove (klučičí láska) nebo pederastie) ] která nebyla vzdálená ani jejich Bohům - viz mýtus o Ganymédovi.[2] Engels dále řekl: "Pro-pederastické hnutí nikdy nemůže zvítězit.Guerre aux cons, paix aus trous-de-cul [válka s kundami, mírem a řitními otvory] se nyní stane novým heslem".[3] Engels často značoval Dr. Karla Boruttau za Schwanzschwulen (buzeranta).[4]

Německá komunistická strana v období Výmarské republiky vedla spolu se Sociální demokracií kampaň za legalizaci homosexuálních vztahů mezi dospělými.[5][6] Co se týče první komunistické vlády v Rusku, tak tam je situace LGBT práv zatím roztříštěná.

Komunistická strana Sovětského svazu zrušila všechny carské zákony a její nový trestní zákoník platný ve 20. letech minulého století netrestal bezúplatnou homoexuální akvititu mezi dospělými konanou v soukromí. Kromě toho se legalizovaly potraty a rozvody bez příčiny.[7] V některých sovětských republikách zůstávala homosexualita trestná i během 20. let.

V r. 1933 přidal Josif Stalin do sovětského trestního zákoníku Článek 121, který trestal praktikovanou mužskou homosexualitu až pětiletým vězením a těžkými pracemi. O konkrétním důvodu přijetí Článku 121 se mezi historiky vedou spory. Podle dostupných zdrojů byl oficiální postoj vlády takový, že homosexualita úzce souvisí s pedofilií, a že je fenoménem fašistů a aristokratů.

Tento zákon zůstal platný i po rozpadu Sovětského svazu; zrušen byl v r. 1993.[8][9]

Podle zpravodajství RT bylo podle zákonů proti homosexualitě odsouzeno několik stovek lidí každý rok. Kromě toho se také často zneužívaly k odtraňování politicky nepohodlných osob v rámci čistek NKVD.[10]

Gayové a členství v komunistických stranách[editovat | editovat zdroj]

Homosexuálním mužům bývalo často odpíráno členství v komunistických stranách[11], případně je z nich vylučovali. K tomuto trendu docházelo po celé 20. století, kdy většina komunistických stran následovala precendet SSSR. Nicméně nebylo tomut tak vždycky.

Známí homosexuáloní členové Komunistických stran:

Anti-komunistické a asociace komunismu s homosexualitou[editovat | editovat zdroj]

Fráze sexuální bolševismus použil berlínský pastor Ludwig Hoppe ve Výmarském Německu během 20. let, když odsuzoval nemorálnosti s ním související.[13] Po zániku Výmarské republiky a vzniku Nacistického Německa se termínem "sexuální bolševismus" označovalo vše, co bylo nějak sexuální degenerativní, nejčastěji homosexualita.[14]

Události vedoucí k asociaci komunismu s homosexualitou[editovat | editovat zdroj]

Průlomové objevy lékařů, psychologů a sociálních pracovníků v oblasti lidské sexuality během výmarské éry (jakož i feministické hnutí) se staly předmětem mnoha konspiračních teorií ve vztahu ke komunismu a homosexualitě, zejména v konzervativních částech společnosti. Jakákoli forma sexuální revoluce byla popisována jako promiskuitní vedoucí k nárůstu pohlavně přenosných chorob. Argumentace těch, kteří odmítali "sexuální bolševismus" byla podpora eugeniky a rodinné hodnoty.[13]

Na webových stránkách glbtq.com ("encyklopedie gay, lesbické, bisexuální, transgender a queer kultury") se nachází několik specifických událostí spojujících komunismus ve Spojených státech s homosexualitou:

...Například v r. 1948, Whittaker Chambers, editor a novinář magazínu Time, bývalý člen komunistické strany a sovětský špión infiltrovaný do americké vlády, obvinil Algera Hisse, ředitele think-thanku Carnegie Endowment z křivé přísahy a špionáže pro Sovětský svaz. Většina médií informovala o skandálu v tom duchu, že se Chambers dostal k Hussovi právě díky souvislosti mezi komunismem a homosexualitou. Ten, aby se pak této nálepky, co nejrychleji zbavil, pak slíbil FBI, že se svými homosexuálními aktivitami skončí hned, jakmile opustí Komunistickou stranu. Navíc mu let do Sovětského svazu v r. 1951 pomohl zverbovat britské homosexuální špióny Guye Burgesse a Donalda McLeana právě díky homosexuální soudružnosti a zradě veřejné představivosti.[15]

Známí LGBT komunisté[editovat | editovat zdroj]

LGBT marxisté[editovat | editovat zdroj]

Jméno Život Národnost Politická příslušnost Kariéra Sexuální orientace Genderová identita
Mark Ashton 1960–1987 britská Komunistická strana Velké Británie britský aktivista ? cisgender
Georgij Vasiljevič Čičerin 1872–1936 sovětská (dříve ruská) Komunistická strana Sovětského svazu sovětský politik gay cisgender
Harry Hay 1912–2002 americká Komunistická strana Spojených států amerických americký aktivista ? cisgender
Vladimir Luxuria * 1965 italská Strana komunistické obnovy italská politička ? transžena (identifikuje se jako genderqueer)
Sunil Pant * 1972 nepálská Komunistická strana Nepálu nepálský politik gay cisgender

Bývalí LGBT marxisté[editovat | editovat zdroj]

Jméno Život Národnost Politická příslušnost Kariéra Sexuální orientace Genderová identita
Rosario Crocetta * 1951 italská Komunistická strana obnovy
Italská komunistická strana (do r. 1991)
italský politik gay cisgender
Tom Driberg 1905–1976 britská Komunistická strana Velké Británie britský politik gay cisgender
Franco Grillini * 1955 italská Italská komunistická strana italský politik gay cisgender
Bayard Rustin 1912–1987 americká Komunistická strana Spojených států amerických americký aktivista gay cisgender
Nichi Vendola * 1958 italská Komunistická strana obnovy (1991–2009)
Italská komunistická strana (1972–1991)
italský politik gay cisgender

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT righst in communism na anglické Wikipedii.

  1. MARKOWITZ, Norman. The Communist movement and gay rights: The hidden history [online]. 6 August 2013 [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-16. (anglicky) 
  2. ANGUS, Ian; RIDDELL, John. Engels and homosexuality. International Socialist Review. Dostupné online [cit. 4 April 2016]. (anglicky) 
  3. Engels. Letters: Marx-Engels Correspondence 1869 [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. (anglicky) 
  4. IRELAND, Doug. Socialism and Gay Liberation: Back to the Future [online]. NewPolitics, Vol. XII, No. 2 [cit. 2015-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-21. (anglicky) 
  5. STORER, Colin. A Short History of the Weimar Republic. illustrated. vyd. [s.l.]: I. B. Tauris, 28 May 2013. Dostupné online. ISBN 9781780761763. S. 156. (anglicky) 
  6. STEAKLEY, James D. Gay Men and the Sexual History of the Political Left, Volume 29, Issues 2-3. Redakce Hekma Gert. [s.l.]: Psychology Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9781560247241. S. 197. (anglicky) 
  7. Hazard, John N. "Unity and Diversity in Socialist Law".
  8. United Nations High Commissioner for Refugees. Refworld - Russia: Update to RUS13194 of 16 February 1993 on the treatment of homosexuals [online]. [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Anne Buetikofer - Homosexuality in the Soviet Union and in today's Russia [online]. Savanne.ch, 1999-04-11 [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Gay rights in Russia: Facts and Myths. rt.com. RT (TV network), 2 August 2013. Dostupné online [cit. 9 March 2015]. (anglicky) 
  11. Doug Ireland: Turns out Norman Thomas's Socialist Party Came Close to Breaking the Gay Taboo in 1952. hnn.us [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-01. 
  12. NORMAN MARKOWITZ. The Communist movement and gay rights: The hidden history [online]. PA Political Affairs, 6 August 2013 [cit. 2015-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-16. (anglicky) 
  13. a b Weindling, Paul. Health, Race and German Politics Between National Unification and Nazism, 1870-1945. Cambridge University Press. 22 Jul 1993. ISBN 9780521423977
  14. Gert Hekma, Harry Oosterhuis, James D. Steakley. Gay Men and the Sexual History of the Political Left, Volume 29, Issues 2-3, Psychology Press, 1995. ISBN 9781560247241
  15. Luca Prono. McCarthyism [online]. glbtq.com, 2004 [cit. 2015-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-23. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KELLIHER, Diarmaid. Solidarity and Sexuality: Lesby a gayové za práva horníků 1984–5. History Workshop Journal. Oxford Journals, 2014, s. 240–262. Dostupné online. DOI:10.1093/hwj/dbt012. (anglicky) 
  • SKEATES, Les. Remembering Mark Ashton and Some 'Lost' Time [online]. 1 March 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2007. (anglicky) 
  • TIMMONS, Stuart, 1990. The Trouble with Harry Hay: Founder of the Modern Gay Movement. Boston: Alyson Publications. ISBN 978-1555831752. (anglicky) 
  • ^Heidi Minning. Kdo jsem v lásce k tobě?: Obhajoba gay a lesbických identit v bývalém Východním Berlíně, NDR. Přehled antropologie Východní Evropy, Díl 18, Číslo 2, podzim 2000
  • ABRAHAMS, Fred. Human Rights in Post-Communist Albania. [s.l.]: Human Rights Watch, 1996. Dostupné online. ISBN 9781564321602. S. 169. (anglicky) 
  • ROBINSON, Lucy. Gay men and the left in post-war Britain: How the personal got political. [s.l.]: Manchester University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781847792334. S. 12–13. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]