Lštění (tvrz)
| Lštění | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Další majitelé | Černínové z Chudenic Kocové z Dobrše Bubnové z Litic Dohalští z Dohalic |
| Poloha | |
| Adresa | Lštění (Blížejov), Blížejov,  Česko |
| Souřadnice | 49°28′59,02″ s. š., 13°2′40,27″ v. d. |
  Lštění | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 14876/4-2137 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lštění je tvrz ve stejnojmenné vesnici u Blížejova v okrese Domažlice. Dominantou tvrze je obytná věž, ke které byl přistavěn později zbořený renesanční zámek. Od roku 1964 je s přilehlým obytným domem chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici i tvrzi pochází z roku 1367, kdy patřila Půtovi ze Lštění.[2] Po něm se v letech 1367–1379 uvádí Pelhřim ze Lštění, který se o vesnici dělil s jakýmsi Ješkem a Dobrohostem Mělnickým.[3] Po roce 1408 byl statek připojen k hradu Lacembok.[2] Někdy v té době byla tvrz výrazně přestavěna.[4] V pramenech se znovu uvádí až v roce 1513, kdy na ní sídlil Jan Bohuchval z Hrádku, kterému sice patřilo i lacembocké panství, ale hrad už byl pustý.[2] Jan Bohuchval zemřel okolo roku 1519, a Lštění s Močerady a dalšími pustými vesnicemi zdědila jeho sestra Eliška z Hrádku, která se před rokem 1528 provdala za Diviše Černína z Chudenic.[2] Panství odkázali svým čtyřem synům, ale dva z nich brzy zemřeli a Lštění nakonec připadlo Janovi a po něm jeho synu Humprechtovi.[3] Černínové nechali gotickou tvrz upravit na renesanční zámek. Humprecht Černín z Chudenic statek po roce 1593 prodal Václavu mladšímu Kocovi z Dobrše, který je roku 1603 prodal za 15 600 kop míšeňských grošů Domažlicím.[2]
Městu bylo Lštění po bitvě na Bílé hoře zkonfiskováno, ale roku 1626 je získalo zpět. V roce 1638 statek zastavilo Kašparu Rogirovi a roku 1665 ho prodalo hraběti Kunatovi Jaroslavovi z Bubna, který ho připojil k srbickému panství. Leopold Maxmilián z Bubna se zadlužil a panství připadlo Innocentu Ferdinandovi z Bubna. Po nich se o Lštění dělila Markéta z Valdštejna a její bratr hrabě František Josef Černín z Chudenic.[3] V sedmnáctém století tvrz zpustla. V roce 1769 byly zasypány vodní příkopy, věž upravena na sýpku a renesanční zámek zbořen.[4]
Od Černínů statek ve veřejné dražbě koupil Jan Maxmiliána Kyšperský z Vřesovic a připojil ho k přívozeckému panství. Dalším majitelem se stali Dohalští z Dohalic. Od nich Lštění v roce 1895 koupil advokát Josef Starck, který si ve vesnici postavil zámek později upravený na školu.[2] V devatenáctém století byl k věži přistavěn obytný dům. Poslední obnova budov proběhla v letech 2002–2006 a zároveň byl částečně obnoven příkop.[4]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Třípatrová věž má přibližně čtvercový půdorys o šířce strany deset metrů a zdi silné okolo 130 centimetrů. Přístupná je později proraženým vchodem do zvýšeného přízemí. Spodní úrovně osvětlené pouze střílnami sloužily jako komory a obytné prostory se nacházely ve dvou nejvyšších patrech.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-28]. Identifikátor záznamu 125292 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Lštění – tvrz, s. 113.
- ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Klatovsko. Svazek IX. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 268 s. Kapitola Lštění tvrz, s. 122–123.
- ↑ a b c Tvrz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lštění na Wikimedia Commons - Lštění na webu Hrady.cz
