László Rajk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
László Rajk

Stranická příslušnost
Členství Magyar Kommunista Párt
Magyar Dolgozók Pártja

Narození 8. března 1909
Odorheiu Secuiesc
Úmrtí 15. října 1949 (ve věku 40 let)
Budapešť
Děti László Rajk Jr.
Profese politik a diplomat
Commons Kategorie László Rajk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

László Rajk (8. května 1909, Székelyudvarhely15. října 1949, Budapešť) byl maďarský ministr vnitra a zahraničních věcí, odsouzený ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti a popraven.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

László Rajk se narodil v roce 1909 v sedmihradském Székelyudvarhely (dnes Odorheiu Secuiesc, Rumunsko). Do komunistické strany vstoupil v mladém věku; za svoje politické názory byl vyloučen z university. Bojoval ve španělské občanské válce a po porážce republikánů byl internovaný ve Francii do roku 1941, kdy se pak vrátil do Maďarska. Stal se tajemníkem ilegální komunistické strany. V prosinci 1944 byl zatčen, ale před popravou ho zachránil jeho bratr Endre. V roce 1946 byl Rajk ustanoven ministrem vnitra a založil státní bezpečnostní organizaci ÁVO (později ÁVH). Od srpna 1948 byl ministrem zahraničních věcí. Po roztržce mezi SSSR a Titovou Jugoslávií byl Rajk 30. května 1949 zatčen.

Proces s László Rajkem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Proces s László Rajkem.

V procesu se sedmi dalšími, který byl inscenován sovětskými poradci Lichačovem a Makarovem vyslanými do Maďarska Stalinem, byl László Rajk obviněn jako titoista, zrádce a špión, který chtěl nastolit v Maďarsku kapitalistický systém. Proces se konal od 16. září do 24. září, 1949[1] ve velké hale budovy odboru kovodělníků v Budapešti. Rajk doznal své obvinění, když byl před procesem přesvědčen poradci, že dostane mírný trest. Navzdory tomu Rajk spolu s obviněnými Dr. Tiborem Szönyim a Andrásem Szalaiem byli odsouzeni k smrti.[1]

Další podobné inscenované procesy s "titoisty" a "buržoazními nacionalisty" podle přímých instrukcí sovětských poradců pokračovaly v Bulharsku s Trajčo Kostovem (1949), v Polsku s Władysławem Gomułkou a v Československu s Gustávem Husákem (1954) a Rudolfem Slánským (1952).

Obžalovaní[editovat | editovat zdroj]

  • László Rajk (1909), ministr zahraničních věcí (trest smrti)
  • György Pálffy (1909), generálporučík (rozsudek přesunut na vojenský tribunál)
  • Lazar Brankov (1912), vyslanecký rada, jugoslávské vyslanectví (doživotí)
  • Dr. Tibor Szönyi (1903), člen národního shromáždění (trest smrti)
  • András Szalai, (1917), vládní činitel (trest smrti)
  • Milan Ognjenovich (1916), vládní činitel (9 let)
  • Béla Korondy (1914), plukovník policie (rozsudek přesunut na vojenský tribunál)
  • Pál Justus (1905), člen národního shromáždění (doživotí)

Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1956 byl Rajk rehabilitován a 6. října 1956 znovu pohřben spolu se svými dvěma společníky, kteří byli odsouzeni k smrti. Tato událost byla protestem proti vládě Mátyáse Rákosiho a vedla k Maďarskému povstání, které začalo 23. října 1956.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MARIE, Jean-Jacques. Stalin. [s.l.] : Naše Vojsko, 2011. ISBN 978-80-206-1211-3. S. 619. (čeština)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koltai, Ferenc: László Rajk and his Accomplices before the People’s Court, Budapest 1949

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]