Kukačka dvoubarvá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKukačka dvoubarvá
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka dvoubarvá
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
Rodkukačka (Centropus)
Binomické jméno
Centropus nigrorufus
(Cuvier, 1816)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka dvoubarvá (Centropus nigrorufus) je druh kukačky, která se endemitně vyskytuje na indonéském ostrově Jáva.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1816. Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[2] Na základě molekulárních dat byla za sesterský taxon kukačky dvoubarvé určena kukačka vraní (Centropus sinensis).[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace z roku 1891 (John Gerrard Keulemans)

Kukačka dvoubarvá je endemickým druhem Jávy, kde se vzácně vyskytuje ve fragmentovaných populacích v močálovitých lesích přímořských oblastí na severní a jižní části ostrova. Jedná se o stálý druh, typické stanoviště tvoří močály a mangrovy nížin, jimž dominují rostlinná společenstva rodů Acrostichium, Saccharum, Imperata či Nypa. Vyskytuje se na sladkovodních bažinách i v blízkosti brakických vod.[4] Může zalétat i dále do vnitrozemí, kde se může krmit na zrnech mladé rýže.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tato kukačka dosahuje výšky kolem 46 cm. Zobák je dlouhý kolem 40 mm, ocas samce 182–242 mm, u samice dosahuje délky 242– 262 mm. Duhovky jsou červené, zobák a nohy černé. Samec i samice vypadají stejně, i když samice je nepatrně větší. Většina těla je černá, křídelní krovky jsou nápadně červenohnědé. Horní část hřbetu je fialově lesklá. Ocas je výrazně dlouhý, černý, zespoda černý s fialovým odleskem.[6]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně hmyzem, který sbírá za pochodu poblíž vodních ploch, vysušených částí močálů i ve vysoké trávě. S oblibou sezobne i menší obratlovce jako jsou obojživelníci nebo plazi, výjimečně sežere i menšího savce jako je krysa. Hnízdo si staví z listů trav a kapradí. V průměru má 30 cm a bývá umístěno ve vegetaci několik metrů nad zemí. Samice snáší 1–5 bílých vajec o rozměrech 39×31 mm.[7]

Ohrožení a početnost[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje druh za zranitelný s klesající populací. Důvodem je hlavně nízká početnost, kterou ohrožuje zánik přirozených stanovišť. Zatímco lesy bývají vysekány a zabrány pro zemědělskou půdu a výstavbu, přirozené močály jsou přeměňovány na rybníky pro chovné ryby. Zbylý vhodný habitat je silně fragmentován. Druh částečně ohrožuje i lov. V minulosti se kukačka chovala a byla dokonce zaznamenána k prodeji na místních trzích. Celková populace se zcela hrubě a předběžně odhaduje na 3500–15 000 jedinců.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68-94. (anglicky)
  4. a b Centropus nigrorufus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684236A93020531.en. (anglicky) 
  5. BUDI, Nurdin Setio. Sunda Coucal Centropus nigrorufus eating young rice seeds. KUKILA. 2014-03-21, roč. 17, čís. 2, s. 152–153. Dostupné online [cit. 2023-11-01]. ISSN 0216-9223. (anglicky) 
  6. PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 236-237. (anglicky) 
  7. ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 178. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]