Krymští Gótové
Krymští Gótové byly kmeny, které se po migraci z Gotlandu usadily na pobřeží Černého moře, zejména v oblasti poloostrova Krym. Krymští Gótové byli posledním známým a silným gótským etnikem.
Gótské knížectví rozkládající se kolem pevnosti Doros (nynější město Mangup) přetrvalo po dlouhá staletí, kdy bylo vazalským územím nejrůznějších mocných celků: Byzanc, Chazaři, Kipčakové, Mongolové, Janované, a to až do 16. století, kdy se definitivně stalo součástí Krymského chanátu a později Osmanské říše. Krymští Gótové byli potomky Ostrogotů, již kdysi vytvořili na sever od Černého moře mocné království. Pod vedením Ermanaricha (případně Hermanaricha, „krále ctnostných“) však Ostrogóti nedokázali vzdorovat obrovské přesile kmenů Hunů, které vedl silný vůdce Attila. Stali se tak vazaly Hunů, když Hunové obsazovali ruské stepi, a to až do Attilovy smrti, kdy se po revoltě podařilo Ostrogótům znovunabýt nezávislosti. Potkal je však podobný osud, jako Huny. Již nikdy nedokázali získat zpět ztracenou slávu.
Přes svůj ariánský původ, po vzoru ostatních gótských kmenů, byli již v 6. století Krymští Gótové pravoslavní. V 8. století se pak Jan Gótský, pravoslavný biskup, neúspěšně pokusil vymanit z područí chazarské nadvlády.
Mnoho ze zdejších Gótů umělo řecky a mnoho negótských obyvatel Byzance se v krymském regionu zvaném Gothia, usadilo z příkazu vlády v Konstantinopoli. Nicméně krymská gótština je patrná z textů vytvořených v 15. století a gótské komunity zde přežívaly ještě v pozdním 17. století, než byly deportovány Kateřinou Velikou. Krymská gótština definitivně zmizela v 18. století.