Kristkův dům

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Kristkův dům
Poloha
Adresa Tišnovská 1452/77,
613 00 Brno, Černá Pole, Brno-sever, Černá Pole, Česká republikaČeská republika Česká republika
Ulice Tišnovská a Trávníky
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristkův dům je budova, která byla sochařem Lubo Kristkem upravena do podoby asambláže a přináší výtvarné zpracování mýtu o Sisyfovi. Nachází se v Brně-Černých Polích na rohu ulic Tišnovská a Trávníky.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Surrealista Lubo Kristek se narodil v Brně[1] a v dětství žil na Tišnovské ulici[2]. V roce 1968 emigroval do tehdejšího Západního Německa, odkud podnikal studijní cesty do mnoha dalších zemí.[3] V roce 2015, po celoživotní pouti, se na tuto ulici vrátil a prostřednictvím Kristkova domu přinesl výtvarný cyklus nazvaný Sisyfiade aneb Balvan v čase. Osudový návrat v jeho mysli zrodil představu filmového zpracování Sisyfova příběhu. V duchu příběhu Kristek proměnil i svůj dům, který se stal filmovou scénu a monumentální asambláží.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sisyfův stroj času na Kristkově domě

Původní myšlenka vychází z mýtu o Sisyfovi, obzvláště z nového pohledu, který uvádí francouzský spisovatel a dramatik Albert Camus a dále rozvíjí český dramatik a herec Jiří Voskovec, s nímž se Kristek setkal v 70. letech během své šňůry výstav v USA. Voskovcovy úvahy zaznamenané na gramofonové desce Relativně vzato se soustředí na osvobození Sisyfa, uvězněného v neodvratném osudu, ve chvílích, kdy sestupuje z vrcholku kopce k jeho úpatí pro balvan. V těchto chvílích je naprosto svobodný - nemá "balvan". Lubo Kristek toto pojetí dále rozvíjí a transformuje do časových souvislostí – Sisyfa nechá obíhat na minutové ručičce ciferníku.

Sysifos je takto lapen v lidském čase, když obíhá na ručičce ciferníku. Od šestky se snaží brzdit čas, po překlenutí vrcholu relativity ho však čeká ulehčení a naplnění tužeb, přestože je obklopen čím dál více absurdním a nemocným světem.[4]
— Lubo Kristek

Hodinový stroj speciálně pro Sisyfův stroj času navrhla a realizovala firma Elekon (Vyškov), odborník na věžní a fasádní hodiny (bylo třeba vyřešit zejména zátěž a vyvážení). Systém zajišťuje přesný čas i jeho automatickou změnu. Obzvláště zajímavý je přechod z času letního na zimní.

Další zákoutí domu je spojeno s Kristkovou úvahou, že lokálka Tišnovka nikdy nezanikla, dodnes existuje a je třeba ji umělecky zviditelnit. Proto je zasazena do autorova tvůrčího symbolu – nebeské dálnice. Nad tím vším se ve volném prostoru vznášejí dva ptáci, kteří se osvobodili ze svých skořápek (připomínka ab ovo, tedy z vejce či od počátku). Autor vnímá dům jako živou, stále se měnící bytost.[5] Dominantu monumentální asambláže tvoří zlaté ruce vztahující se k nebi a chránící živý strom.

Kontext[editovat | editovat zdroj]

Kristek House Hands.jpg

Kristkovy asambláže jsou svědectvím o proměnách doby. V 60. letech (například asambláž Nosící, 1969) přinášejí existenciální tematiku, později (Odhlučněná esetika luxusna, 1976) kritiku konzumu.[6] V 80. letech zanechal Kristek své stopy v krajině, kde tvořil z materiálů a předmětů, které vyvrhlo moře či přinesla náhoda (Kristus z ostnatého drátu, 1983, Mořský kůň, 1986).[7] V roce Sametové revoluce vytvořil z otevřeného okna asambláž s okřídlenou maskou (Gloria, zrození Homo divinensus intelektes, 1989), v následující dekádě se v jeho díle pod povrchem nachází smetiště (Na smetišti časů, 1994). S přelomem milénia akcentuje nesoulad mezi možnostmi vědy a úrovní etiky (V předčasně klonovaném věku jedné planety, 2003).[8] Kristkův dům do sledu autorových asambláží přináší motiv domova, soukromí a vztahu člověka k přírodě v éře zacykleného lidského pachtění.

Kristkův dům se stal dějištěm filmů Ab ovo a Sisyfiade. Zařadil se k významných počinům Lubo Kristka, kterými jsou např. jeho příspěvek k sakrálním stavbám názedním oltářem Transcendentální kompozice mezi utrpením a nadějí (1977) ve vysvěcené kapli v německém Penzingu[9] či realizace Pomníku pro pět smyslů (1991) pro Neues Stadtmuseum v Landsbergu[10][11], velkoformátové plastiky v architektuře Strom vědění (1982) v landsberském Gymnáziu Ignaze Köglera[12] a bronzové kašny Pijící (1988) v lázních Greifenberg[9]. Mezinárodní pozornosti dosáhl také desítkami happeningů a performancí (které od 70. let uspořádal v Německu, USA, Kanadě, Itálii, Španělsku, České republice, Rakousku, Turecku, Belgii, Polsku či na Slovensku[13]), v nichž lze vysledovat návaznost na freudovskou psychoanalýzu a které se nesou v duchu paranoicko-kritické metody Salvadora Dalího.[14] Česká republika je součástí jeho trojstátní sochařské pouti nazvané Kristkova podyjská glyptotéka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠKARDA, Petr. Lubo Kristek, surrealistický démon z Podhradí. [deník] [online]. 2008-07-07 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. 
  2. Kristkův dům v pořadu Btv Žurnál
  3. JURGELEIT, Peter; HELLERER, Frederike; HELLERER, Heinz. Schwäbische Künstlerprofile / 1. Allgäu, Bayerisches Schwaben. Herrsching: Vorlag Fredrike Hellerer, 1986. 153 s. ISBN 3-925976-00-0. S. 71. (německy) 
  4. Kristkův Sisyfos si užívá na stěně domu každou hodinu ve čtvrt, novinky.cz, 5. 12. 2017
  5. Umělec surrealisticky vyzdobil dům. Na fasádě má Sisyfův stroj času, idnes.cz, 5. 12. 2017
  6. SCHWABE, Nick. Lubo Kristek: Individual Visions of Sculptures from the Last 8 Years, 1968–1976. Vancouver: [s.n.], 1977. (anglicky) 
  7. PŮTOVÁ, Barbora. Kristkova podyjská glyptotéka [online]. Brno: VÚKU, 2013 [cit. 2018-02-13]. S. 13–15. Dostupné online. ISBN 978-80-905548-2-5. 
  8. NEUNZERT, Hartfrid. Tief in den Katakomben. Kreisbote. 2003-07-09, s. 8. (německy) 
  9. a b KERSCHNER, Johanna. Lubo Kristek in Landsberg. Applaus: Münchner Kultur-Magazin. 1982, s. 80. (německy) 
  10. GOPPEL, Thomas. Předmluva ke katalogu. In: NEUNZERT, Hartfrid. Lubo Kristek: Das dritte Auge der Fernverständigung. Landsberg am Lech: Neues Stadtmuseum, 2008. S. 3. (německy)
  11. TZSCHASCHEL, Hans-Jürgen. Schätze aus den städtischen sammlungen des Neuen Stadtmuseums Lansdberg am Lech [online]. Landsberg am Lech: Freundeskreis der Städtischen Museen Landsberg am Lech, 2015 [cit. 2017-12-10]. S. 80–81. Volně ke stažení. Dostupné online. (německy) 
  12. Kunst und Bau. Steinmetz + Bildhauer. 1982, s. 396. (německy) 
  13. Lubo Kristek Channel
  14. KERSCHNER, Johanna. Mythologische Landschaften Räume der Seele von Lubo Kristek. Medizin + Kunst: Das Kunstmagazin für den Arzt in Praxis und Klinik. 1994, s. 20–21. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]