Lubo Kristek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lubo Kristek
Lubo Kristek v roce 1997
Narození 8. května 1943 (75 let)
Brno, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání sochař, malíř, akční umělec
Hnutí surrealismus
Významná díla Kristkova podyjská glyptotéka (více)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubo Kristek (* 8. května 1943 Brno[1]) je český sochař, malíř a akční umělec, který žil v letech 1968–1990 v emigraci, především v Německu.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 odešel do emigrace, kde jeho vyzrávání ovlivnili zejména dva velikáni, se kterými byl v osobním kontaktu – Arno Lehmann (Salzburg) a Salvador Dalí (Port Lligat). Když nebyl na cestách, žil ponejvíce v německém městě Landsberg am LechMnichova.

70. letech 20. století založil v Landsbergu tradici tzv. Kristkových nočních vernisáží. Současně je to počátek jeho happeningové tvorby. Od té doby uskutečnil desítky happeningů v zahraničí a po roce 1989 i v České republice. Kristkovy happeningy již poznali diváci v ČR, Německu, USA, Kanadě, Itálii, Španělsku, Rakousku, Turecku, Belgii, Polsku či na Slovensku.[2]

V roce 1977 se vydal na studijní cestu s výstavami a happeningy po USA a Kanadě. V letech 1978–89 umělecky působil především v Německu, Itálii a Španělsku.

V roce 1990 se vrátil z emigrace v Německu a usadil se v Podhradí nad Dyjí na Znojemsku. Jako součást prvního happeningu po návratu do rodné vlasti, nazvaného Kára plná tónů (1994), odkryl spisovatel Jaromír Tomeček v Podhradí nad Dyjí významný Kristkův symbol – klavír balancující na jedné noze na špičce jeho malířského ateliéru. Podle názvu tohoto neobvyklého artefaktu v architektuře pak Tomeček pojmenoval celé přilehlé zákoutí Dyje Kristkovo údolí božské pomíjivosti tónu. V roce 1995 zde, opět v rámci happeningu, otevřel lesní kapličku nazvanou Nymfeum Chápelle Delá Suráe (v současné době v rekonstrukci).

V roce 1996 vytvořil v jeho legendárním hřbitovním happeningu v Podhradí nad Dyjí novou společnou Evropu vzniklou splynutím duchovních a kreativních hodnot a nazval ji Evrum.

Lubo Kristek: Strom větrné harfy, 1992, železo, 4,6 m, foto: Dušan Rouš

Kristkova podyjská glyptotéka[editovat | editovat zdroj]

V letech 2005–6 vytvořil výtvarně-filosofickou trasu poutních míst nazvanou Kristkova podyjská glyptotéka. Poutní místa koncipovaná jako sochařská zastavení jsou rozmístěna od pramene Moravské Dyje po soutok Dyje a Moravy. Na rozloze pěti krajů tří států rozehrál unikátní sochařský koncert, pro každé zastavení vyhledal genia loci a podle něj zvolil materiál, formu, vibrace sochy a často ztvárnil i nejbližší okolí. Glyptotéku Kristek otevřel v roce 2006 sérií desíti happeningů. Význam projektu docenil i ministr kultury ČR Václav Jehlička v předmluvě k výročnímu katalogu děl Lubo Kristka, který v roce 2008 vydalo Neues Stadtmuseum v Landsbergu.

Zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky: 1. pramen Moravské Dyje u obce Panenská Rozsíčka, 2. Staré Hobzí, 3. Drosendorf (Rakousko), 4. Podhradí nad Dyjí, 5. Vranov nad Dyjí, 6. Hardegg (Rakousko), 7. Znojmo, 8. Janův hrad mezi Podivínem a Lednicí, 9. Zámeček Pohansko u Břeclavi, 10. soutok řek Dyje a Morava u obce Sekule (Slovensko). Jedenácté zastavení je utajené a je určeno poutníkům, kteří hledají. Nachází se mezi zastaveními 1–10 a je na dohled od řeky.

Requiem za mobilní telefony[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 vytvořil mezinárodní poselství Requiem za mobilní telefony. Projekt vznikl jako protest proti závislostem na skrytých nástrahách moderního světa. Kristek vytvořil stejnojmenný putovní artefakt s našitými mobilními telefony, kterých se vzdávají diváci happeningů. V rámci každého z dalších happeningů diváci spoluvytváří podobu putovního artefaktu.

Od roku 2007 spolupracuje také se školami, do jeho projektů se zapojují děti a na Zámečku Lubo v Podhradí nad Dyjí se konají akce pro školy z Česka i Rakouska. V současné době žije Lubo Kristek ponejvíce v Podhradí nad Dyjí. Je potřetí ženatý.

Lubo Kristek: Metastanice zanechaných tónů, 1975–6, foto: Dušan Rouš

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo zahrnuje sochy, malby, asambláže a hudbu. Dosáhl mezinárodní pozornosti i prostřednictvím svých happeningů, který pořádá pravidelně od roku 1970. Kristkovy obrazy jsou plné symbolů, významových vrstev a surrealistického vytváření nových světů. Lubo Kristek je vypravěčem o nástrahách na cestě dějinami, o bytostech, které dohlédnou do podstaty jevů, o marnosti, ale také o nutnosti jít vpřed a hledat dál. Podstatnou část Kristkových děl tvoří asambláže, které jej provázejí již od počátků jeho soustavné tvorby v 60. letech. Sbírka jeho dosavadního celoživotního díla je zpřístupněna na Zámečku Lubo v Podhradí nad Dyjí.

…zatrofuje-li v člověku dítě, ztratí fantazii, potratí-li lidstvo fantazii - vyhyne!
— Lubo Kristek

Sochy, plastiky, instalace[editovat | editovat zdroj]

Lubo Kristek: Dotek dvou pohlaví, 1994, bronz, 2,5 m, foto: Dušan Rouš
  • Duše (1977) dřevo
  • Pijící (1988) bronzová kašna, lázně Theresienbad, Greifenberg (de)
  • Kosmická květena muže (1989) jabloň
  • Pomník pro pět smyslů (1991) kov, Neues Stadtmuseum (de)[3]
  • Strom vědění (1980–81) dřevo, kov, velkoplastika procházející třemi poschodími Gymnázia Ignaze Köglera v Landsbergu (de)
  • Vysvobození z útrap (80. léta) keramika (7. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Strom větrné harfy (1992) železo, pomalba, Zámeček Pohansko u Břeclavi (9. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Dotek dvou pohlaví (1994) bronz
  • Zrod a zároveň zatracení koule (1978–2006) keramika v architektuře, Janův hrad (8. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Zrození (2005–6) kov s pomalbou (1. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Kameny přání (2006) kompozice ze sedmi kamenů (2. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Dyje – Osud stromu dřevoplastika (5. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Hledající (2005–6) bronz (10. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
  • Kosmicky načasovaná parapyramidální potence (2006) kovový monument s pomalbou (4. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky)
Lubo Kristek: Gloria, zrození Homo divinensus – Intelektes, 1989, foto: Dušan Rouš

Asambláže[editovat | editovat zdroj]

  • Letící (1969)
  • Nosící (1969)
  • Metastanice zanechaných tónů (1975–6)
  • Kristův ostnatý drát (1983)
  • Automatické myšlenkové pochody – Stůl (1975–92)
  • Rodina s neviditelným mužem (1994)
  • Harlekýna a pokušení (1994)
  • Na smetišti časů (1994)
  • Gloria, zrození Homo divinensus – intelektes (1989)
  • Arachnológia adé (2000)
  • Početí časem (2001)
  • V předčasně klonovaném věku jedné planety (2003)
  • Visio sequentes I. (2003)
  • Mauzoleum pro Loru (2004)
  • Tajemství Štrýblové zátoky (2004)
  • Preludia Franze Liszta (2007)
  • Requiem za mobilní telefony (2007 – doposud v kreativním procesu)
  • EU 2010 – Urputná snaha paraplegického Krvavého šotka (2010)
  • Apotheosa lidského mozku (2010)
  • Poslední brána (2010)

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Lubo Kristek, Mnohostranné vysoké napětí, 1975–6, olej na plátně, foto: Dušan Rouš
  • Nebeská dálnice tety Fränzi (1974) olej na plátně
  • Mnohostranné vysoké napětí (1975–6) olej na plátně
  • Kritická deflorace ducha (1976) olej na plátně
  • Absolutní skleněný stroj života (1976) olej na plátně
  • série Svět velkého cirkusu (80.–90. léta)
  • Zamechovaný telefonní rozhovor (1978–82) olej na plátně
  • Kosmicky načasovaná studie čarodějničí čtvrti rodiny Gebhardovy (1994–5) olej na plátně
  • Lesní imprese (1995) olej na plátně
  • Suita pro biofilní klavír atakovaný masochistickou tubou (1995) olej na plátně
  • Zjevení letící astrální hmoty (1995) olej na plátně
  • Naděždin akord v krajině (1996) olej na plátně
  • Kam jen ptáci mohou (1976–2000) olej na plátně
  • Pouštní Madona (2003) olej na plátně
  • Hřbitovní Šípková Růženka (2009) olej na plátně
Království snu je pro mne to pravé. A škvírou do této říše bývá happening.
— Lubo Kristek
Phylogenesní značně vlhká svatba, 2008, foto: Jiří Sláma

Happeningy[editovat | editovat zdroj]

  • 30. 7. 1994 – Kára plná tónů, zřícenina hradu Frejštejna v Podhradí nad Dyjí
  • 12. 8. 1995 – Mythologická krajina Nr. 95 ve třech aktech, hladina řeky Dyje, Podhradí nad Dyjí
  • 27. 7. 1996 – Pohřbívání sedmihříšného dědictví aneb Tam, kde se rodí Evrum, hřbitov, Podhradí nad Dyjí
  • 20. a 26. 6.1998 – Láska in circulo vitioso in finito secundi milenii, dvojhappening – hlavní náměstí, Landsberg am Lech (de) a Kraví hora, Brno
  • 6. 11. 1998 – Smyslové frekvence, pěší zóna před radnicí, Bursa (tr)
  • 1. 7. 2000 – Otvírání Kristkova parčíku, Podhradí nad Dyjí
  • 4. 8. 2000 – Početí časem aneb Sarkofág snů, Zámeček Lubo, Podhradí nad Dyjí
  • 8.–11. 11. 2001 – Prostor duše II, Městské divadlo, Hasselt (be)
Třetí oko dálkového dorozumívání, 2008, foto: Jindřich Kepert
  • 1. 6. 2002 – Pyramidae-Klipteon II, před Zámečkem Lubo, Podhradí nad Dyjí
  • 4. 7. 2003 – Visio sequentes aneb O předčasně klonovaném věku jedné planety, podzemí hradu, Znojmo
  • 22. 5. – 22. 7. 2006 – Kristkova podyjská glyptotéka, deset happeningů na území Česka, Rakouska a Slovenska v rámci otvírání stejnojmenné trasy poutních míst.
  • 13. 4. 2007 – Requiem za mobilní telefony I, redakce Znojemského deníku Rovnost, Znojmo
  • 26. 4. 2007 – Requiem za mobilní telefony II, Mariahilfer Strasse, Vídeň (at)
  • 16. 5. 2007 – Requiem za mobilní telefony III, Barokní zámek Riegersburg (at)
  • 10. 5. 2008 – Třetí oko dálkového dorozumívání aneb Requiem za mobilní telefony IV, Neues Stadtmuseum, Landsberg am Lech (de)
  • 16. 8. 2008 – Phylogenesní značně vlhká svatba aneb O tom, jak se unavený svět lidí znovu vrací do hlubin vod, Janův hrad
  • 28. 4. 2009 – Pád železné opony, Barokní zámek Riegersburg (at)
  • 5. 6. 2010 – Requiem za mobilní telefony V, Muzeum Miejskie, Sucha Beskidzka, Polsko (pl)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lubo Kristek, surrealistický démon z Podhradí [online]. Brněnský deník, 2008-07-07 [cit. 2010-11-05]. Dostupné online. (česky) 
  2. Lubo Kristek Channel
  3. Denkmal für die fünf Sinne [online]. Landsberg am Lech [cit. 2011-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-09. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHWABE, Nick. Lubo Kristek: Individual Visions of Sculptures from the Last 8 Years, 1968–1976. Vancouver: [s.n.], 1977. (anglicky) 
  • JURGELEIT, Peter; HELLERER, Frederike; HELLERER, Heinz. Schwäbische Künstlerprofile / 1. Allgäu, Bayerisches Schwaben. Herrsching: Vorlag Fredrike Hellerer, 1986. ISBN 3-925976-00-0. (německy) 
  • NEUNZERT, Hartfrid. Lubo Kristek: Das dritte Auge der Fernverständigung. Landsberg am Lech: Neues Stadtmuseum, 2008. OCLC 888617842 (německy) 
  • American Cycle 77, Philosophical Approach to the Question of Form / Americký cyklus 77, filosofický přístup k otázkám formy. Brno: VÚKU, 2011. ISBN 978-80-254984-5-3. 
  • PŮTOVÁ, Barbora. Kristkova podyjská glyptotéka / Kristek’s Glyptothek im Thayatal. Brno: VÚKU, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-905548-1-8. 
  • TZSCHASCHEL, Hans-Jürgen. Schätze aus den städtischen Sammlungen des neuen Stadtmuseums Landsberg am Lech. Landsberg am Lech: Freundeskreis der städtischen Museen Landsberg e.V., 2015. Dostupné online. OCLC 946758642 (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]