Královská filharmonie Stockholm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Královská filharmonie Stockholm
Stockholmská koncertní hala

Královská filharmonie Stockholm (švédsky: Kungliga Filharmonikerna nebo také Kungliga Filharmoniska Orkestern) je švédský orchestr se sídlem ve Stockholmu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Orchestr byl založen v roce 1902 pod názvem Stockholmská koncertní společnost (Stockholms Konsertföreningens orkester). Trvalým uskupením se společnost stala až v roce 1914. Od roku 1926 sídlí orchestr ve Stockholmské koncertní síni (Konserthuset). Počínaje rokem 1937 využíval filharmonii jako svůj vysílací orchestr Radiotjänst (dnes švédský rozhlas).[1] V roce 1957 byl ansámbl přejmenován na Stockholmský filharmonický orchestr (Stockholms Filharmoniska Orkester). V roce 1992 získalo uskupení dnešní jméno, včetně patronace od švédské královské rodiny.[2]

Orchestr každoročně účinkuje na předávání Nobelových cen a předávání Polar Music Prize. Filharmonie navíc ve Stockholmu pravidelně pořádá dva výroční festivaly.

Šéfdirigenti[editovat | editovat zdroj]

  1. Finsko Georg Schnéevoigt (1915–1924)
  2. Československo Václav Talich (1926–1936)
  3. Argentina Fritz Busch (1937–1940)
  4. Maďarské království Carl von Garaguly (1942–1953)
  5. Německo Hans Schmidt-Isserstedt (1955–1964)
  6. USA Antal Doráti (1966–1974)
  7. Sovětský svaz Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij (1974–1977)
  8. Izrael Yuri Ahronovitch (1982–1987)
  9. Finsko Paavo Berglund (1987–1990)
  10. Rusko Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij (1991–1995)
  11. Spojené království Andrew Davis a Estonsko Paavo Järvi (1995–1998)
  12. USA Alan Gilbert (2000–2008)
  13. Finsko Sakari Oramo (2008-2023)
  14. USA Ryan Bancroft (2023–dosud)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Stockholm Philharmonic Orchestra na anglické Wikipedii.

  1. Potts, Joseph E., "European Radio Orchestras. II" (October 1955). The Musical Times, 96 (1352): s. 525-527.
  2. Daniel J. Wakin. Forged in Sweden, Bound for New York. New York Times [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]