Leucocarbo stewarti
 Leucocarbo stewarti | |
|---|---|
 Leucocarbo stewarti (Joseph Smit, 1898) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | terejové (Suliformes) |
| Čeleď | kormoránovití (Phalacrocoracidae) |
| Rod | kormorán (Leucocarbo) |
| Binomické jméno | |
| Leucocarbo stewarti (Ogilvie-Grant, 1898) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leucocarbo stewarti je druh kormorána, který je endemický Stewartovu ostrovu a Foveauxově průlivu.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Druh popsal v roce 1898 skotský ornitolog William Robert Ogilvie-Grant. Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[1] Leucocarbo stewarti původně zahrnoval i populaci z Otaga (jihovýchodní cíp Jižního ostrova), avšak po analýzách DNA bylo zjištěno, že se jedná o samostatný druh, který je dnes znám jako kormorán Stewartův.[2][3]
Rozšíření a populace
[editovat | editovat zdroj]Tento novozélandský endemit se vyskytuje pouze kolem Stewartova ostrova a Foveauxova průlivu. Celková populace druhu se odhaduje na několik tisíc jedinců.[4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Leucocarbo stewarti je statný mořský druh kormorána dosahující výšky kolem 60 cm a váhy kolem 2 kg. Vyskytuje se ve dvou morfách, a sice strakaté a bronzové. Každá morfa utváří kolem poloviny populace. Strakatá morfa má černou hlavu, bílé hrdlo a břicho a bílé skvrny na černých křídlech, které při složení křídel vypadají spíše jako bílý příčný pruh. Zbytek opeření je černé, na zádech má peří modrolesklý nádech. Bronzová morfa je cele černá se zelenolesklými křídly a modrolesklým tělem. Nohy jsou růžové, duhovky hnědé, zobák světle hnědý, růžový nebo šedý. Kůže na tvářích obou morf hrají různými odstíny oranžové.[5]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Nezřídka hřadují ve velkých hejnech na okrajích útesů či na lidských stavbách. K hnízdění dochází v koloniích různých velikostí umístěných na skalnatých útesech, kde jsou hnízda natěsnána těsně vedle sebe. Samice klade 1−3 vejce někdy od září do prosince. O vejce se starají oba partneři. K prvnímu zahnízdění dochází ve věku 3 let.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Storks, frigatebirds, boobies, darters, cormorants [online]. IOC World Bird List v13.1 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RAWLENCE, Nicolas J.; PAUL SCOFIELD, R.; SPENCER, Hamish G. Genetic and morphological evidence for two species of Leucocarbo shag (Aves, Pelecaniformes, Phalacrocoracidae) from southern South Island of New Zealand. Zoological Journal of the Linnean Society. 2016-02-12, roč. 177, čís. 3, s. 676–694. Dostupné online [cit. 2023-02-22]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1111/zoj.12376. (anglicky)
- ↑ CHAMBERLAIN, Rhys. Otago shag new species. Otago Daily Times Online News [online]. 2016-02-19 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 290.
- ↑ a b TAYLOR, G. A. Foveaux shag [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
- HIGGINS, P. J.; MARCHANT, S., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Ratites to ducks - Part B, Australian pelican to ducks. Svazek 1. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leucocarbo stewarti na Wikimedia Commons 
Taxon Leucocarbo stewarti ve Wikidruzích- Leucocarbo stewarti v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
